DPH, mzdy a trh: Proč jsou potraviny v Německu dostupnější než v Česku

Ceny potravin v Česku a Německu se liší jen mírně, přesto si průměrný Němec za výplatu nakoupí násobně více. Za tímto paradoxem stojí kombinace daní, logistiky, tržní síly řetězců i historicky nižší produktivity.

Když člověk sleduje debaty o cenách potravin, pravidelně narazí na argument: "V Německu je všechno třikrát levnější". Jenže tak jednoduché to není. Eurostat uvádí, že cenová hladina potravin v Česku dosahuje přibližně 90 procent průměru EU, zatímco v Německu je to kolem sta procent. Čistě matematicky bychom tedy měli nakupovat levněji. Problém je v tom, co si za ty ceny můžeme dovolit.

Kupní síla: kde se láme chleba

Průměrná hrubá mzda v Německu se pohybuje výrazně nad čtyřmi tisíci eur měsíčně. V Česku stěží překročí čtyřicet tisíc korun, tedy zhruba 1 600 eur. I kdyby byly ceny v obou zemích úplně stejné, Němec si za jeden plat koupí více než dvojnásobek toho, co Čech. A právě tady začíná skutečný příběh o tom, proč máme pocit, že nás pokladna v supermarketu okrádá.

Nejde přitom o to, že by čeští obchodníci byli chamtiví nebo že by nás někdo záměrně šidil. Jde o strukturální faktory, které se kumulují a vytvářejí situaci, kde prostě platíme víc za méně.

Pět procent navíc na každém nákupu

Jeden z nejviditelnějších rozdílů je daňový. V Česku platí od ledna 2024 snížená sazba DPH na většinu potravin 12 procent. V Německu je to 7 procent. Ten pětiprocentní rozdíl se může zdát zanedbatelný, ale v praxi znamená, že na každé stokoruně utracené za jídlo odvádíme státu o pět korun více než Němci.

Ročně to v rodinném rozpočtu představuje tisíce korun. A zatímco německá vláda si může dovolit nižší sazbu díky širší daňové základně a vyšší ekonomické výkonnosti, u nás se o podobném kroku zatím jen mluví.

Malý rybník, velcí hráči

Další klíčový faktor je tržní koncentrace. V obou zemích dominuje několik velkých řetězců – Schwarz Group (Lidl, Kaufland), Rewe, Ahold Delhaize, Tesco. Podíl pěti největších hráčů na obratu s potravinami se v obou zemích pohybuje kolem 60 až 70 procent.

Rozdíl je v tom, že německý trh má přes 80 milionů obyvatel s vysokou kupní silou. To umožňuje efektivnější zásobování, tvrdší cenovou konkurenci mezi řetězci a tlak na snižování marží. Český trh je pro stejné hráče „malým rybníkem“ – místem, kde se dají snáze udržovat vyšší ceny, protože konkurenční tlak není tak intenzivní.

Logistika, která stojí peníze

Německo disponuje jednou z nejrozvinutějších logistických infrastruktur v Evropě. Hustá síť dálnic, železnic a distribučních center umožňuje rychlé a nákladově efektivní dodávky. Tyto úspory se přenášejí na koncové ceny.

V Česku, i přes značný pokrok posledních let, stále doháníme. Menší trh, méně rozvinutá infrastruktura a vyšší náklady na dopravu a skladování se promítají přímo do cenovek v regálech.

Dvojí kvalita: starý problém, pomalé řešení

K cenám se přidává ještě jeden nepříjemný fenomén – dvojí kvalita potravin. Analýzy nezávislých institucí, včetně Evropského společného výzkumného střediska nebo českého dTestu, opakovaně potvrzují, že některé produkty prodávané pod stejnou značkou mají v Česku odlišné složení než na západních trzích – méně masa, více náhražek, levnější suroviny.

Evropská komise sice zpřísnila legislativu a členské státy vyvinuly různé iniciativy, ale realita na pultech se mění pomalu. Výrobci se snaží vyhnout přímému nařčení, k plné transparentnosti však máme daleko.

Co s tím můžeme dělat?

Strukturální změny vyžadují čas a politickou vůli. Snížení DPH na potraviny, investice do infrastruktury, podpora konkurence na maloobchodním trhu – to všechno jsou kroky, které by mohly situaci zlepšit. Jako spotřebitelé můžeme tlačit na transparentnost, porovnávat ceny a kvalitu, podporovat lokální producenty.

Možná nejdůležitější je ale přestat věřit jednoduchým vysvětlením. Ceny potravin nejsou výsledkem spiknutí ani chamtivosti jednotlivců. Jsou produktem složitého systému, který se formoval desetiletí. A změnit ho půjde jen tehdy, když pochopíme, jak funguje.