První evropští zemědělci se dožívali 19 až 24 let. Z jasných příčin více umíraly ženy
Foto: Emmanuel Benner / Public domain, Wikimedia commons
3 min
Lidská kultura a společenské vztahy našich předků se začaly masivně rozvíjet zhruba před 10 tisíci lety, kdy to umožnila radikální změna podnebí a celkově vhodné „načasování“. Připravenost lidí především z oblasti Předního východu přejít na nový způsob hospodaření změna klimatu už jen akcelerovala. A začal nový historický veletoč.
Reklama
„Změny v hospodaření a způsobu života neměly vliv jen na přírodní prostředí, ale hlavně na člověka samotného. Společně se změnou výživy docházelo také k obecnému zhoršování zdravotního stavu neolitické populace. Lze dokonce hovořit o prvních civilizačních chorobách,“ popisuje tehdejší velké proměny způsobu života tehdejších lidí Jan Turek v třetí kapitole z knihy Civilizace a dějiny.
Mgr. Jan Turek, Ph.D. je archeolog působící v Egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy. Zabývá se především rekonstrukcí společenských a genderových vztahů v pravěku, archeologií pohřbívání a obdobím eneolitu. V egyptské archeologii se věnuje především prehistorii a keramice Staré říše.
V době před téměř dvanácti, deseti tisíci lety se pro člověka měnilo mnohé. V důsledku nových stravovacích návyků, především nové cereální (obilné) stravy, se kromě rapidního zvýšení kazivosti zubů objevila hlavně osteoporóza způsobená zvláště u žen častými porody. Také kontakt s domácími zvířaty často zapříčiňoval onemocnění, a to tuberkulózou.
Porodnost versus úmrtnost
Lidé se usadili ve stálých osadách, zajistili si více méně stabilní přísun potravy, a to jim umožnilo popustit uzdu kontrole porodnosti. Matka - společně s dalšími členy komunity - se mohla postarat o více než jedno dítě a zvýšení porodnosti vyvažovalo tehdejší vysokou dětskou úmrtnost.
Polovina dětí
Podle významné demografické analýzy neolitické populace z nálezů ve východním Německu Evžen Neustupný (1983) vyplývá, že téměř polovina žijících příslušníků komunity byly děti do 15 let.
„Pro získání tohoto odhadu bylo nutné rekonstruovat počet malých dětí ve věku do 3 let. Pohřby
takto malých dětí v archeologických dokladech často chybí, a to jednak proto, že jejich křehké ostatky snadno podléhají zkáze, ale především proto, že děti zemřelé v tak nízkém věku nebyly považovány za plnoprávné členy společnosti a jejich těla bývala často pohřbívána mimo komunitní pohřebiště způsoby, které nezanechají archeologicky rozpoznatelné stopy,“ upozorňuje Jan Turek.
„Padesátníci byli luxus“
Zbývající populaci tehdy tvořili dospělí v produktivním věku do 50 let. Avšak lidí, kteří zemřeli ve věku nad 50 let bylo celkem jen 3,3 %.
Nejzranitělnější pohlaví
Zajímavostí také je, že střední délka života se pohybovala pouze mezi 19 a 24 lety. Nejkratší život měly ženy – těch, které se dožily více než padesátky, byla pouze 2,4 %.
„Ve všech ukazatelích se u žen projevila vyšší úmrtnost a nižší věk dožití, to se týká především žen v produktivním a reprodukčním věku. Jejich vysoká úmrtnost souvisí jednak s častým úmrtím při porodu, ale také s rychlejším vyčerpáním organismu spojeným s velkým množstvím těhotenství a kojení,“ vypočítává příčiny brzkých úmrtí žen Jan Turek v knize s podtitulkem Historie světa pohledem dvaceti českých vědců.
