Procházka v podzimním lese by mohla pošimrat vaši peněženku. I obyčejný les za humny může být přírodní rezervací
Foto: Oleksandr Filatov / Shutterstock
4 min
Podzimní tvoření může mít i hořkou příchuť. Pokud si chcete nasbírat pár šišek a trochu mechu na věnec, musíte respektovat zákony a vybrat si vhodné místo. Proč? Protože i v lese má svoboda své hranice a ne každé dary lesa jsou zadarmo.
Reklama
Když podzimní inspirace skončí pokutou
Ty nejlepší příběhy píše život. Možná máte nezvladatelnou potřebu si udělat vlastní podzimní dekorace. A s největší pravděpodobností se vydáte do lesa pro trochu přírodního materiálu. Vaše podzimní rozjímání v lese může narušit strážce přírody, který vám vysvětlí, že i dobrý úmysl může porušovat zákon.
Takové příběhy se už objevily na internetu a lidé se dovolávali zdravého rozumu a omezení byrokracie. Pro sběr darů lesa platí pravidla a je třeba vědět, co přesně označuje označení „Přírodní rezervace“, které možná někde na okraji vašeho vyhlédnutého lesa je.
Les má svá pravidla
V lese, který není chráněným územím, máte poměrně volné ruce. Můžete vstoupit na vlastní nebezpečí, sbírat houby a plody pro osobní potřebu, brát suché větve nebo jehličí, které leží volně na zemi. Ale i tady platí, že stromky nelámeme, nevyhrabujeme kořeny, nevjíždíme autem mimo cesty a nenecháváme po sobě odpadky.
Sběr přírodnin má totiž své hranice – doslova i přeneseně. Vlastník lesa má právo chránit svůj majetek a stát chrání samotnou přírodu. Tam, kde les přechází v chráněné území, se pravidla zpřísňují.
V rezervaci platí jiný řád
Přírodní rezervace nejsou běžným prostorem pro procházky s košíkem. Zákon mluví jasně:
Na území rezervace je zakázáno sbírat rostliny, jejich části, semena, plody nebo jiné přírodniny, pokud to není povoleno orgánem ochrany přírody.
Jinými slovy – v rezervaci nesbíráme nic. Ani mech, ani šišky, ani suché větvičky. Tyto oblasti jsou totiž „galerií přírody“, kde se chrání vše – od hub přes hmyz až po rozklad dřeva. Vynášet si něco z rezervace je podobné, jako kdybychom si z galerie odnesli rám obrazu.
Některé rezervace mají i přísnější vyhlášky: zakazují pohyb mimo značené trasy, jízdu na kole nebo dokonce sběr hub. Důvody bývají vážné – například hnízdění vzácných druhů nebo regenerace porostu.
Jak poznat, že jste v rezervaci
A jak mám vědět, že jsem zrovna v přírodní rezervaci?
ptají se výletníci.
Odpověď je prostá – poznáte to. Rezervace jsou vyznačené v mapách, na turistických rozcestnících i přímo v terénu.
Na stromech nebo kamenech bývá značení – zelenobílé tabule se státním znakem a nápisem Přírodní rezervace. Hraniční body bývají označeny kolíky, tyčemi nebo červenými pruhy na stromech. Dva pruhy při vstupu, jeden při výstupu.
Jak se říká, přehlédnout takové značky chce notnou dávku nepozornosti – nebo nezájmu. A jak kdysi vtipně poznamenali Šimek a Grossmann:
Hlupáku, který přehlédl dvojitá světelná znamení s houkačkou, nepřísluší obdiv.
Pokud se tedy vydáte s rodinkou na výlet třeba pro podzimních krásách Šumavy, mějte oči otevřené.
Pro přírodniny jinam – a s rozumem
Zkrátka – pokud si chcete domů odnést podzimní inspiraci, vyberte si obyčejný les. Tam, kde není zákaz, si klidně nasbírejte pár šišek či kousek mechu, ale s respektem. Mech netrháme s půdou, šišky nebereme z větví, nehrabeme v pařezech.
Chceme-li, aby příroda zůstala krásná i v budoucnosti, musíme v ní být jen návštěvníky – ne dobyvateli.
Pointa za pětistovku
Zelený mužíček, který se může v lese nečekaně objevit, možná naruší rodinný výlet. Pokuta není jen trest, je to připomenutí, že příroda není samozřejmost a že i malá neznalost může mít svou cenu.
Ať už tedy vyrážíte do lesa s košíkem nebo s mobilem kvůli fotkám, pamatujte: co patří přírodě, to v ní má zůstat. Pokud si kousek chcete odnést domů, musíte vědět, kde si můžete košík naplnit a kde si užije jen objektiv vašeho foťáku.
