Krkavci překvapili vědce svou inteligencí. I s maličkým mozkem zvládají úkony jako šimpanzi
Představte si mozek vážící pouhých 15 gramů, který dokáže řešit úkoly na úrovni šimpanze s mozkem o kilogram těžším. Krkavcovití ptáci dokazují, že je to možné. Vrány, havrani či straky podle vědců disponují schopnostmi, které by jim málokdo přisoudil. Dokážou se poznat v zrcadle, vyrábět nástroje, a dokonce abstraktně přemýšlet.
Když se vrána podívá do zrcadla, nevidí tam cizího ptáka. Uvědomuje si vlastní odraz a dokáže si podle něj upravit peří. Tahle schopnost patří mezi nejpřekvapivější objevy moderní etologie.
Vědecké týmy zkoumající kognitivní schopnosti ptáků přicházejí s fascinujícími zjištěními. Zástupci čeledi krkavcovitých absolvovali stejné testy sebepoznávání jako lidské děti nebo mladí šimpanzi. Výsledky naznačují, že tito opeřenci si dokážou uvědomit vlastní existenci.
Odraz v zrcadle jako zkouška inteligence
Většina zvířecích druhů reaguje na zrcadlo jako na setkání s jiným jedincem. Často se snaží komunikovat s odrazem nebo na něj dokonce zaútočit. Myslí si totiž, že vidí konkurenta na svém území.
U krkavcovitých probíhá poznávání jinak. Zpočátku sice mohou projevit agresivitu vůči odrazu, ale brzy začnou experimentovat. Testují, zda pohyby v zrcadle kopírují jejich vlastní akce. Pohnou hlavou jedním směrem a sledují, co se stane. Zkouší další gesta. A nakonec jim to dojde – vidí sami sebe.
Barevná tečka odhalí sebeuvědomění
Klasický vědecký experiment využívá barevnou značku umístěnou na část těla, kterou zvíře samo nevidí – například pod zobák. Následně výzkumníci postaví testovaného jedince před zrcadlo a sledují reakci.
Běžné zvíře buď značku ignoruje, nebo se ji pokouší odstranit z povrchu zrcadla, protože si myslí, že patří „tomu druhému“. Straky obecné však začnou zobákem manipulovat přesně s místem na vlastním těle, kde značku vidí v odrazu.
Převratný výzkum z roku 2008 prokázal, že straky jsou zatím jedinými ptáky, kteří tímto testem úspěšně prošli. Ze světa mimo savce tuto schopnost prokázali pouze oni.
Repertoár schopností krkavcovitých
- Výroba nástrojů – novokaledonské vrány dokáží ohnout drát do tvaru háčku a použít ho k vytažení potravy z úzkých prostor
- Plánování dopředu – pamatují si, kdo je pozoroval během ukládání zásob, a podle toho upravují své chování
- Řešení vícevrstvých problémů – zvládají posloupnost úkonů srovnatelnou s úkoly pro mladší školáky
- Rozpoznávání lidských tváří – zapamatují si konkrétní osobu, která jim ublížila, a poznají ji i po několika letech
- Komunikace pomocí předmětů – berou do zobáku větvičky nebo kamínky, aby přitáhli pozornost partnera
Patnáct gramů proti jednomu kilogramu
Porovnání mozku krkavce a šimpanze vypadá jako vtip. Mozek krkavce váží přibližně 15 gramů – tedy asi jako tři čajové lžičky cukru. Mozek šimpanze je přitom o kilogram těžší. Přesto oba druhy dosahují v některých testech srovnatelných výsledků.
Tajemství spočívá v hustotě neuronů. Výzkumy prokázaly, že krkavcovití mají v mozku desetkrát více nervových buněk na gram hmotnosti než savci. Funguje to podobně jako miniaturizace v elektronice – výkonný procesor zabalený do nepatrného prostoru.
Japonské vrány dokonce vyvinuly chování, které připomíná využívání městské infrastruktury. Naučily se pouštět ořechy pod kola projíždějících vozidel a následně je sbírat na přechodu pro chodce, když svítí zelená.
Abstraktní myšlení u ptáků
České vědecké týmy prokázaly, že vrány zvládají pracovat s abstraktními pojmy včetně čísel. Když před ně umístíte několik nádob s různým množstvím potravy, dokážou vybrat tu s nejvyšším počtem kousků, aniž by je musely počítat postupně jeden po druhém.
Tato schopnost naznačuje, že ptačí mozek dokáže vytvářet mentální reprezentace a pracovat s nimi podobně jako mozek savců, přestože má úplně odlišnou strukturu.
Dvě cesty k témuž cíli
Savci a ptáci se evolučně oddělili před přibližně 300 miliony let. Od té doby se vyvíjeli nezávisle na sobě, přesto dospěli k podobným kognitivním schopnostem. Je to jako kdyby dva cestovatelé vyrazili různými trasami a přesto dorazili na stejné místo.
Studie zaměřené na zrcadlové sebepoznávání u strak odhalily zásadní poznatek: Sebeuvědomění nepotřebuje mozkovou kůru, kterou disponují pouze savci. Ptáci pracují s úplně jinak uspořádaným nervovým systémem, a přesto dosahují identických výsledků.
Tento objev mění pohled na evoluci inteligence. Ukazuje se, že cesta ke komplexnímu myšlení nemusí být jediná. Příroda našla více způsobů, jak vytvořit inteligentní bytosti, a každá z těchto cest může být stejně úspěšná.