Prastaré podzemní město Derinkuyu bylo objeveno náhodou. Žilo zde až 20 000 lidí včetně hospodářských zvířat
Foto: Bjørn Christian Tørrissen / Creative commons, CC-BY-SA
V pohádkové turecké krajině, Kappadokie, leží více než 85 metrů pod zemí starobylé vícepatrové město Derinkuyu. Místo bylo po více než 1 000 let téměř nepřetržitě obýváno. Předpokládá se, že bylo sítí tunelů propojeno se stovnou menších měst v okolí.
Osmnáct podlaží vytesaných do horniny
Derinkuyu se nachází ve středním Turecku, v centru Kappadokie, asi 40 kilometrů jižně od města Nevşehir. Podzemní město se skládá z 18 úrovní tunelů, které byly vytesány do měkké vulkanické půdy typické pro celou oblast. Nachází se zde mnoho místností, chodeb a schodišť. Podle odhadů zde mohlo žít až 20 000 lidí. Místo bylo propojeno sítí podzemních tunelů s asi 200 dalšími menšími městy, včetně asi 9 km vzdáleného města Kaymakli.
Objeveno díky ztrácejícím se kuřatům
K znovuobjevení jednoho z největších a nejhlubších podzemních měst v oblasti došlo v roce 1963 místním obyvatelem, kterému se údajně ztrácela drůbež. Během renovace domu se mu jedno kuře ztratilo v malé škvíře, která vznikla během stavby. Když se jej snažil najít, objevil temnou chodbu. Byl to první z více než 600 vchodů do Derinkuyu, které byly objeveny v soukromých domech. Od roku 1969 je jeho polovina zpřístupněna. Dnes je Derinkuyu vyhledávanou turistickou atrakcí. Artefakty, které zde byly nalezeny, jsou vystaveny v muzeích po celém Turecku.
Město neustále měnilo majitele
O založení města, které se dříve nazývalo Elengubu, mnoho nevíme. Jeho první patra mohli vyhloubit již před rokem 1200 př. n. l. Chetité. Převážnou část však vybudovali až v 8.–7. století př. n. l. Frýgové, zruční architekti z doby železné. „Frýgové byli jednou z nejvýznamnějších raných říší Anatolie. Vyvinuli se kolem konce prvního tisíciletí př. n. l. a měli sklon k monumentalizaci skalních útvarů a vytváření pozoruhodných skalních průčelí,“ uvedl pro BBC.com Andrey De Giorgi, docent klasických studií z Floridské státní univerzity. Místo se posléze dostalo do rukou Peršanů a v době Achajmenovské říše, v 6. století př. n. l., bylo používáno jako uprchlická osada.
Sloužilo jako útočiště až do počátku 20. století
Do dnešní podoby bylo dostavěno v byzantské éře. V letech 780–1180 n. l. bylo hojně využíváno během arabsko-byzantských válek jako ochrana před muslimskými Araby. Derinkuyu spolu s ostatními podzemními městy v oblasti sloužilo v 14. století jako skrýš před mongolskými nájezdníky a později před Osmany. Města byla používána až do počátku 20. století křesťanskými Řeky a Armény jako skrýše před pronásledováním. V roce 1923 byli křesťanští obyvatelé vysídleni do Řecka a města byla zapomenuta.
Úžasné zázemí: ventilace, studny i dýmové pasti
Kromě obytných místností zde najdeme sklady, chlévy pro dobytek, školy, kuchyně, prostory určené k mletí obilí nebo jako vinice, a dokonce také kapli. Některé místnosti mají ventilaci a studny pro zásobování vodou. Město bylo také vybaveno unikátním systémem zabezpečení. Kromě kamenných dveří bylo chráněno před útoky pomocí dýmových pastí na stropech, který byly zapáleny v případě napadení. V roce 1985 byl region zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2014 bylo v Kappadokii objeveno nové a možná ještě větší podzemní město.
