Plat 70 000 – 110 000 Kč/měsíc, maturita není třeba, stačí kurz. Tato stará profese v Česku zoufale chybí
Foto: pexels
více než 5 min
Vyrábějí mosty, průmyslové stroje, potrubí i ocelové konstrukce. Bez jejich práce by se zastavila řada továren a na stavbách by chyběly důležité součásti budov. Přesto se o tuto profesi mladí lidé příliš nehrnou a firmy hledají zkušené pracovníky.
Reklama
Svářeč přitom nemusí mít maturitu. Potřebuje především šikovné ruce, technické myšlení, dobrý zrak a odborné školení. Zkušený specialista si může vydělat i 70 tisíc korun měsíčně, u náročných zakázek se objevují ještě vyšší částky.
Práce, bez které se průmysl neobejde
Svařování patří k řemeslům, bez kterých se moderní výroba neobejde ani dnes. Jednotlivé kovové díly je třeba spojovat při výrobě strojů, automobilů, železničních vozidel, nádrží, potrubí i ocelových konstrukcí. Svářeči pracují v průmyslových halách, na stavbách a někdy také přímo v terénu při opravách zařízení.
Nejde přitom o jednu univerzální profesi. Něco jiného je svařovat jednoduché kovové díly v sériové výrobě a něco jiného spojovat potrubí nebo součásti, u nichž musí každý svar splňovat přísné technické požadavky. Právě náročnost práce, používaná metoda a zkušenosti pracovníka mají velký vliv na výdělek.
Firmy potřebují lidi, kteří dokážou pracovat samostatně, dodržovat technologické postupy a odvést kvalitní práci bez opakovaných oprav. Chyba ve svaru totiž nemusí znamenat jen znehodnocený výrobek. U tlakových zařízení nebo nosných konstrukcí může mít vážné následky.
Kolik si svářeč skutečně vydělá?
Částky 70 až 110 tisíc korun měsíčně se v nabídkách práce objevují, nelze je však považovat za běžnou mzdu všech svářečů v Česku. Horní hranice se týká především náročnějších zakázek, zkušených specialistů nebo práce v zahraničí. Někdy jde také o spolupráci na živnost, u níž fakturovaná částka není totéž co čistý příjem zaměstnance.
Pro představu: podle platového portálu Platy.cz se hrubé měsíční mzdy většiny svářečů pohybují přibližně mezi 31 700 a 63 300 korunami. Orientační mzda po pěti letech praxe dosahuje zhruba 48 tisíc korun hrubého měsíčně. Konkrétní nabídka se samozřejmě liší podle regionu, zaměstnavatele a požadované kvalifikace.
Některé firmy nabízejí zkušeným svářečům 40 až 70 tisíc korun měsíčně. Takovou nabídku zveřejnil například zaměstnavatel hledající pracovníka se zkušenostmi se svařováním metodami TIG a MIG. Nešlo ovšem o místo pro úplného začátečníka. Firma požadovala praxi a schopnost pracovat s technickou dokumentací.
Na ještě vyšší výdělky dosáhnou především lidé, kteří zvládají specializované metody svařování, mají platné svářečské zkoušky a mohou pracovat na náročných průmyslových projektech. U zahraničních zakázek navíc záleží na tom, zda uvedená částka představuje mzdu, nebo fakturovanou odměnu, a zda zahrnuje přesčasy či jiné příplatky.
Maturita není nutná
Cesta k této profesi nevede nutně přes maturitní obor. Svářečské dovednosti lze získat v odborném kurzu, který zahrnuje teorii i praktický výcvik. Účastníci se učí zacházet se svařovacím zařízením, připravovat materiál, volit správný postup a vytvářet kvalitní svary.
Existuje několik metod svařování. Mezi běžné patří svařování obalenou elektrodou, metoda MAG, při níž se používá aktivní ochranný plyn, a metoda TIG, která umožňuje velmi přesné svařování a často se využívá například u nerezu. Každá má jiné využití a vyžaduje odlišné dovednosti.
Základní kurz může být otázkou několika týdnů, záleží však na jeho rozsahu a konkrétní metodě. Absolvováním kurzu cesta nekončí. Pro řadu pracovních míst je potřeba složit příslušnou zkoušku a získat oprávnění pro konkrétní způsob svařování, materiál a podmínky práce. Některé certifikace je nutné pravidelně obnovovat.
Kdo se chce do oboru dostat, měl by si proto nejprve prohlédnout požadavky zaměstnavatelů ve svém okolí. Kurz zaměřený na jednu metodu nemusí stačit pro práci, kde se vyžaduje jiná technologie nebo zkušenosti s konkrétním materiálem.
Kurz může zaplatit i Úřad práce
Lidé, kteří uvažují o změně zaměstnání, mohou prověřit také možnost rekvalifikace prostřednictvím Úřadu práce ČR. Ten může za stanovených podmínek uhradit kurz, pokud je potřebný pro získání zaměstnání a žadatel splňuje požadavky na jeho absolvování.
U takzvané zvolené rekvalifikace si člověk vybírá kurz i vzdělávací zařízení sám, ale úhradu musí předem schválit Úřad práce. Od července 2026 platí pro zvolené rekvalifikace limit 50 tisíc korun za období tří let. Automatické proplacení každého kurzu tedy nelze očekávat.
Před přihlášením je rozumné ověřit, zda má vybraný kurz potřebné oprávnění a zda na něj navazují pracovní místa, o která má uchazeč zájem.
Řemeslo pro lidi, kteří se nebojí práce
Svařování není jednoduchá cesta k vysokému platu bez úsilí. Práce může být fyzicky náročná, často vyžaduje dlouhé soustředění, přesnost a dodržování bezpečnostních pravidel. Svářeči pracují s vysokými teplotami, jasným obloukem, kouřem a ochrannými plyny. Ne každému také vyhovuje práce v nepohodlných polohách nebo ve stísněných prostorech.
Na druhou stranu jde o dovednost, kterou nelze snadno nahradit pouhým zaučením na několik hodin. Kvalitní svářeč musí rozumět materiálu, ovládat zařízení a poznat, kdy svar neodpovídá požadovaným parametrům. S praxí může postupovat k náročnějším zakázkám a lépe placeným specializacím.
Kdo hledá řemeslo s uplatněním v průmyslu a je ochoten se dál učit, může ve svařování najít dlouhodobou pracovní perspektivu. Sedmdesát tisíc korun měsíčně ale není automatickou odměnou za absolvovaný kurz. Rozhodující bude především to, co člověk skutečně umí a jakou práci dokáže odvést.
