Planeta Uran se jako jediná kutálí: Zřejmě ji položil její měsíc, který zmizel neznámo kam
Foto: Shad.off / Depositphotos
Planeta Uran s neobvyklou osou rotace ležící téměř vodorovně k naší Sluneční soustavě skrývá tajemství. Astronomové spekulují o srážce s protoplanetou či existenci gigantického měsíce, který Uran „překlopil na bok“. Vesmír nás stále překvapuje a zřejmě jen tak nepřestane…
Planeta Uran si v sobě nese tajemství, které dodnes činí astronomům vrásky na čele. Její osa rotace je neobvykle skloněná - o úhel 98°, je tedy téměř paralelní s rovinou, ve které se pohybuje celá naše sluneční soustava. Výsledkem je, že planeta vypadá, jako by mezi ostatními planetami ležela na boku a „kutálela se“. Proč se Uran „rozhodl“ pro takovýto nekonvenční úhel rotace, zůstává jedním z velkých otazníků v oblasti astronomie, uvádí server Astro.
Existuje teorie, která tvrdí, že to mohla způsobit srážka s obří protoplanetou v dávných dobách, kdy Uran teprve vznikal. Tato teorie však neposkytuje úplné vysvětlení, protože se nedokáže vyrovnat s otázkou, proč nejsou vychýlené osy všech 27 Uranových měsíců. Jak napsal server Astro, nové výzkumy, které byly prezentovány 6. října 2011 na zasedání European Planetary Science Congress organizovaný Division for Planetary Sciences of the American Astronomical Society ve francouzském Nantes, pozměňují poznatky o tom, jak Uran k nakloněné rotační ose přišel:
„Na základě počítačových simulací vzniku planet a jejich vzájemných srážek se zdá, že Uran mohl v počátečním období svého života zažít několik menších srážek místo jedné velké kolize, jak se původně předpokládalo. Tato nová perspektiva může mít zásadní důsledky pro stávající teorie vzniku obřích planet,“ uvádí server.
V současnosti přicházejí podle serveru New Scientist astronomové z pařížské observatoře s úplně novým konceptem. Podle jejich myšlenky by Uran mohl kdysi hostit další, neobvykle velký měsíc. Pokud by tento měsíc kroužil ve správné vzdálenosti a jeho hmotnost by dosahovala zhruba jednoho procenta hmotnosti Uranu, mohl by vyvolat narušení stability planety a zesilovat její kolísání kolem osy rotace. V průběhu několika milionů let by mohlo toto kolísání dosáhnout takové míry, že by Uran de facto „spadl na bok". Samotný měsíc mohl být nakonec odtržen od Uranu za pomoci jiné planety, ale co se s ním skutečně stalo poté, zůstává velkou astronomickou záhadou.
Objevy a závěry výzkumu
Mezinárodní tým astronomů vedený Alessandrem Morbidellim provedl simulace srážek a naklonění rotační osy Uranu. Jejich závěry ukázaly, že pokud by Uran byl zasažen během fáze, kdy byl obklopen protoplanetárním diskem (materiálem, ze kterého se později staly jeho měsíce), mohl by tento disk změnit svůj tvar a vytvořit tlustý „donut" či „pneumatiku“ nad rovníkem planety. To by mělo za následek vznik měsíců na drahách, na kterých je pozorujeme dnes. Neočekávaně bylo zjištěno, že měsíce by měly obíhat v retrográdním směru, tedy opačně než planeta samotná, což bylo v rozporu s předchozími teoriemi. Vícenásobné menší srážky by však vysvětlovaly tento jev, uvedl server Astro na základě informací portálu Europlanet-society.org.