Paranormální jevy ve starém domě v Hongkongu. Do této budovy jen tak někdo nevkročí
Foto: Tksteven / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
4 min
Opuštěný dům v lukrativní čtvrti Hong Kongu láká zvědavé lovce duchů. Většina těchto odvážlivců však dům záhy s křikem opouští.
Reklama
Na Ship Street číslo 55 v hongkongské čtvrti Wan Chai stojí dům, který je již dlouho opuštěný. Nikdo se v něm neodváží bydlet, protože obydlený už vlastně svým způsobem je. Ale křičící duchy za spolubydlící zkrátka nikdo nechce. Občas se sice v domě na chvíli usídlí nějaký ten bezdomovec, ale většinou jen na jednu noc a pak už se domu vyhýbá. V domě se také odehrálo několik podivných sebevražd a lidé z okolí si stěžují na nevysvětlitelné a rušivé noční úkazy.
Opuštěný architektonický skvost
Pozemek, na kterém dům stojí, získal v roce 1915 významný podnikatel To Chun-man, který pocházel z bohaté obchodnické rodiny. Na pozemku nechal urychleně vystavět krásný dvoupatrový dům, kompletně z červených cihel. Po dokončení, v roce 1921, se do domu okamžitě nastěhoval. Jeho štěstí v překrásném domě však netrvalo dlouho. Svou krásu si ale dům zachoval dodnes, přesto, že je opuštěný a chátrá.
Samotný dům byl navržen v evropském stylu, což je architektonický otisk z koloniální éry Hongkongu. Vzhledem k jeho poloze je však přirozené, že dům využíval i honosné čínské architektonické motivy, ornamenty a bibeloty. Má unikátní vroubkovaná okna a pečlivě provedené římsy a kvádrování, které jen umocňují celkovou individualitu domu a dělají z něj unikát svého druhu. Dům má také velmi pečlivě provedené kování, které je vkusně umístěno na balkonech a oknech. Fasáda je jednoduchá a přehledná, poctivě využívá jak jónského, tak dórského řádu (typy starořeckých architektonických řádů) a shlíží na velkou zahradu, která se rozkládá před ní. Ale skutečný příběh domu není o jeho vzhledu, ale spíše o jeho minulosti.
Pohnutá historie domu
To Chun-manovo štěstí bohužel nemělo dlouhého trvání. Přesto, že se mu v domě žilo dobře, musel jej brzy opustit. Bylo to v době japonské okupace Hongkongu, a jemu tedy nezbývalo nic jiného než opustit své sídlo a uprchnout z města. A právě tehdy začíná příběh dostávat své obrysy.
Podle BBC byl v tomto období, tedy v letech 1941 až 1945, dům využíván jako nevěstinec, kde po celou dobu druhé světové války hledalo „útěchu“ mnoho japonských vojáků. Ženy, které zde „pracovaly“ byly však de-facto sexuální otrokyně, které byly v nevěstinci vězněné a vystavené strašlivému zneužívání. Některé z těchto žen zemřely, a právě jejich duchové údajně straší v sídle dodnes.
Duchové v domě rozhodně nejsou přátelští
V průběhu let lidé uváděli, že v domě viděli „přízračné plameny“, a někteří tvrdili, že z budovy slyšeli křik a pláč. V roce 2003 otiskl místní bulvární deník Oriental Daily článek o skupině osmi středoškoláků, kteří v domě přespali v naději, že se jim podaří duchy spatřit. To se jim údajně skutečně povedlo, ale to, co zažili, vysoce předčilo jejich očekávání. Setkání s přízraky bylo tak otřesné, že tři z těchto osmi teenagerů se v průběhu noci psychicky zhroutili a museli být hospitalizováni.
Dnes je tento dům součástí památkové stezky Wan Chai a v roce 1996 získal status chráněné budovy I. stupně. Dodnes však zůstává opuštěný, jako strašlivá duchy zamořená vzpomínka na hrůzy, které se tu kdysi odehrály.
