Panuje ve vesmíru skutečně ticho? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát
Foto: Pexels
3 min
Představa absolutního ticha ve vesmírném prostoru je v našich myslích hluboce zakořeněná. Realita je však mnohem zajímavější. Ačkoli bychom ve vesmíru skutečně nepotřebovali chrániče sluchu, není pravda, že by tam vládlo naprosté ticho. Věda odhaluje fascinující zvukové fenomény, které existují i v prostředí, které považujeme za vakuum.
Reklama
Tradiční vysvětlení je jasné: vesmír je tichý, protože se jedná o vakuum. Toto tvrzení má svou logiku a po desetiletí se objevuje v učebnicích i populárně-naučné literatuře.
Jak funguje vnímání zvuku
To, co naše uši vnímají jako zvuk, představuje ve skutečnosti tlakovou vlnu procházející určitým prostředím. Tímto prostředím může být pevná látka, kapalina nebo plyn. Tlaková vlna rozkmitává molekuly v daném médiu.
Jakmile taková vlna dosáhne našich uší, způsobí vibrace drobných chloupků a kostí uvnitř sluchového aparátu. Tyto vibrace se následně přemění na elektrické signály, které mozek interpretuje jako zvuk.
Ve vakuu však chybí molekuly pevných látek, kapalin či plynů, které by mohly být rozkmitány. Proto tam teoreticky nemůže docházet k šíření zvuku – alespoň ne v podobě, kterou známe ze Země.
Vesmír není dokonalé vakuum
Jednoduchá odpověď zřídkakdy platí bezvýhradně, zvláště když hovoříme o vesmíru. Kosmický prostor totiž není skutečným vakuem, jak se běžně předpokládá.
Pravdou je, že rozsáhlé oblasti mezihvězdného a mezigalaktického prostoru jsou prakticky prázdné. Uvnitř galaxií a mlhovin však existují obrovské, vířící oblaky plynu a prachu.
Molekuly v těchto oblacích jsou schopné kmitat a přenášet tlakové vlny stejně jako jejich protějšky na naší planetě. Jinými slovy, zvuk se tam může šířit.
Černá díra, která vydává zvuky
Důkaz o existenci zvuku ve vesmíru přinesla NASA v roce 2022, kdy zveřejnila zvukový záznam černé díry. Tento záznam vznikl na základě dat z rentgenové observatoře Chandra.
Ukázalo se, že černé díry produkují nízkofrekvenční vlnivý zvuk, který připomíná soundtrack sci-fi béčkových filmů z padesátých let. Tón je natolik hluboký, že by ho lidské ucho za normálních okolností nemohlo zachytit.
NASA proto použila proces zvaný „sonifikace“, aby zvuk převedla do slyšitelného pásma. Výsledek je fascinující a poněkud znepokojivý zároveň.
Další zdroje zvuku v kosmu
Gravitační vlny představují další médium, kterým se zvuk dokáže šířit. Stejně tak plazmové vlny, včetně slunečního větru – proudu nabitých částic, který naše hvězda neustále vyzařuje do okolního prostoru.
Tyto zvuky nejsou tak hlasité, aby je člověk mohl přímo slyšet, kdyby se tam ocitl. Radioteleskopu na Zemi jsou však dostatečně citlivé na to, aby je zachytily a zaznamenaly.
Jaká je tedy odpověď?
Ano, vesmír je převážně tichý, ale není to absolutní ticho, jak se často tvrdí. Existují oblasti s dostatečnou hustotou hmoty, kde se zvuk může šířit, byť v omezeném rozsahu.
Moderní vědecké přístroje nám umožňují tyto zvuky zachytit a převést do podoby, kterou můžeme vnímat. Vesmír tak není němý – jen mluví jazykem, který vyžaduje speciální technologie k jeho pochopení.
