Jaké bývá spropitné v pražských restauracích v porovnání s jinými městy

Češi nechávají na spropitném nepředstavitelné peníze

Spropitné už dávno není jen pár korun, které host nechá na stole, protože nechce čekat na drobné. Podle údajů Ministerstva financí dosahuje objem spropitného v Česku přibližně 17 miliard korun ročně, jak citují České noviny. Přes 90 procent této částky připadá na restaurace, kavárny a další gastronomické podniky. Předseda gastronomické sekce Hospodářské komory Luboš Kastner zároveň upozornil, že dýška mohou u některých zaměstnanců tvořit až polovinu příjmů.

Neznamená to samozřejmě, že se tato suma rovnoměrně rozdělí mezi servírky a číšníky. Spropitné se v restauracích rozděluje různě a někde se o něj dělí obsluha s kuchyní nebo dalšími zaměstnanci. Právě proto neexistuje jednoduchý údaj typu „průměrná česká servírka si vydělá na dýškách 20 tisíc měsíčně“.

Nejčastěji necháváme kolem pěti procent

Konkrétní data o chování českých hostů poskytla analýza společnosti Dotykačka a Qerko. V první polovině roku 2023 dosahovalo průměrné spropitné 6,12 procenta z útraty. Nejčastěji lidé nechávali přibližně pět procent a více než 21 procent zákazníků nedalo obsluze vůbec nic. O rok dříve přitom bylo nejčastější spropitné kolem deseti procent.

Novější údaje Qerka ukazují u plateb přes jeho aplikaci průměrné spropitné kolem 8 procent. Qerko zároveň uvádí, že prostřednictvím aplikace lidé nechávají v průměru o 40 procent vyšší spropitné než při běžné platbě terminálem. Jde ovšem o data konkrétního platebního systému, nikoli o statistiku všech českých restaurací.

Rozdíl mezi pěti, šesti nebo osmi procenty přitom vypadá na první pohled malý. U vysokých účtů ale znamená desítky až stovky korun navíc. A právě zde začíná být zajímavé srovnání Prahy s ostatními částmi republiky.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Srpen není jen dovolená. Otestujte se, zda víte, co všechno se v něm odehrává

12. 8. 2026

Praha má něco, co většina českých měst nemá

Pražská servírka totiž nepracuje pouze s českými zákazníky. Hlavní město v roce 2025 navštívilo rekordních 8,27 milionu ubytovaných hostů, z nichž 6,7 milionu byli zahraniční návštěvníci. Cizinci tak představovali 81 procent všech ubytovaných hostů v Praze.

To je pro gastronomii důležitý rozdíl. Praha má obrovské množství restaurací v turisticky atraktivních lokalitách a zahraniční klientela je v nich mnohem významnější než ve většině ostatních českých městech. Zároveň jsou v metropoli ceny v gastronomii vyšší. Podle dat Dotykačky byly ceny hlavních jídel v Praze dlouhodobě přibližně o 20 procent vyšší než ve zbytku republiky. A když se nejčastěji spropitné počítá procentem z účtu, vyšší účet znamená vyšší dýško.

Stejných sedm procent může znamenat úplně jiné peníze

Představme si dvě restaurace. V první, například v menším městě, udělá obsluha během směny účty za 30 tisíc korun. Při sedmiprocentním spropitném vznikne 2100 korun.

V pražském podniku, kde se během stejné směny protočí 50 tisíc korun, představuje sedm procent 3500 korun. Rozdíl je 1400 korun za jedinou směnu.

Pokud se například o dýško dělí dva pracovníci, připadá na každého v prvním případě 1050 korun a ve druhém 1750 korun. Při patnácti směnách za měsíc by rozdíl činil 10 500 korun na osobu. To je ovšem modelový výpočet, nikoli tvrzení, že každá pražská servírka dostává právě 1750 korun za směnu.

Na výslednou částku má totiž zásadní vliv počet zaměstnanců, velikost podniku, počet hostů, délka směny i způsob rozdělování dýšek.

Přímé srovnání Prahy a regionů už existovalo

Zajímavé je, že přímé srovnání Prahy a regionů se v českých datech skutečně objevilo. Podle údajů zveřejněných během pandemie se v jedné sledované gastronomické síti pohybovalo spropitné v regionech kolem sedmi procent, zatímco v Praze bylo přibližně o dva procentní body vyšší. Qerko tehdy uvádělo celorepublikový průměr kolem 7,2 procenta před pandemií a více než osm procent v některých měsících roku 2020.

Tato data jsou už starší a nelze je vydávat za současný průměr. Ukazují ale, že rozdíl mezi hlavním městem a regiony se v datech skutečně objevil. A současná čísla potvrzují další důležitý faktor – v Praze je výrazně vyšší útrata i podstatně větší podíl zahraniční klientely.

Přečtěte si také

Staré pohlednice nevyhazujte. Vzácné kusy mají cenu přes tisíc korun

12. 8. 2026

Kolik si tedy servírka opravdu odnese domů?

Tady je potřeba být přesný. Žádná aktuální reprezentativní statistika neříká, že pražská servírka si v průměru odnese například 18 tisíc korun měsíčně na dýškách a servírka v Ostravě 10 tisíc. 

Dá se však spočítat, jak mohou rozdíly vypadat v praxi. Pokud servírka pracuje v podniku, kde se na její směnu vztahuje například 1500 korun ze společného spropitného, a odpracuje 15 směn, představuje to 22 500 korun za měsíc navíc k základní mzdě. Při částce 1000 korun za směnu jde o 15 tisíc, při 700 korunách o 10 500 korun.

Právě takové rozpětí je důvodem, proč má pro zaměstnance gastronomie dýško takový význam. Nejde přitom jen o Prahu. Luboš Kastner z Hospodářské komory uvedl, že v některých podnicích mohou dýška tvořit až polovinu příjmů zaměstnanců.

Rozdíl nevzniká pouze tím, že by v Praze byli hosté štědřejší. Podstatnější je velikost účtu, počet hostů a skladba zákazníků.

Pokud host zaplatí 300 korun a nechá sedm procent, obsluha dostane 21 korun. U účtu za 1000 korun už je to 70 korun a při útratě 2000 korun 140 korun.

Dýško může být významnější než samotná výplata

Základní mzda číšníka či servírky se podle aktuálních údajů Indeed v Praze pohybuje kolem 28 537 korun měsíčně. Tento údaj ale představuje základní plat, nikoli příjem včetně spropitného.

Právě kombinace mzdy a dýšek proto může výsledný příjem zaměstnance výrazně změnit. A čím vyšší je obrat podniku, tím větší prostor pro spropitné vzniká. Neznamená to však, že každá servírka si v pražské restauraci automaticky vydělá více než kolegyně v Brně, Plzni nebo na Vysočině. Rozhodující je konkrétní podnik a jeho systém.

Tento zdánlivě výhodný způsob odměňování má však i svá uskalí, která pracovníci v gastronomii většinou pocítí v okamžiku, kdy jdou do penze. I o tomto problému už se debatuje s tím, že by se dýško mělo započítávat do příjmu, čímž by samozřejmě podléhalo odvodům, ale zajistilo by lepší zabezpečení na stáří.