Pelíšky málem skončily jako malá televizní inscenace. Připomeňte si je v pátek na ČT1
Foto: Archiv TV Nova
5 min
Představte si film, který zná doslova každý Čech, jehož hlášky zlidověly a bez kterého si nedokážeme představit sváteční pohodu. Přesto málokdo ví, že tento legendární snímek měl původně vypadat úplně jinak, disponoval mizivým rozpočtem a hrozilo, že skončí zapomenutý v televizním archivu.
Reklama
Je pátek večer, konečně. Celý týden jste se prodírali schůzkami, e-maily a povinnostmi, a teď se můžete zabořit do gauče a nechat se unést příběhem, který vás dostane. Chcete drama plné emocí, humor, který vás rozesměje k slzám, a postavy tak autentické, že byste je mohli potkat na ulici. Chcete film, který vás pohladí po duši a zároveň vás nechá přemýšlet.
Co kdyby vám někdo řekl, že takový snímek máte na dosah ruky? Že vznikl s rozpočtem, který by dnes stačil sotva na jednu epizodu seriálu? A že ho stvořili tvůrci, kteří riskovali vlastní peníze, protože věřili, že příběh o dvou rodinách pod jednou střechou může oslovit miliony?
Pod střechou jedné pražské vily se střetávají dva nesmiřitelné světy otců. Jejich rigidní pravdy a neochvějná dogmata staví neviditelné zdi mezi generacemi. Každý z nich věří své vlastní pravdě a odmítá ustoupit byť jen o jediný krok.
Zatímco dospívající hrdinové prožívají své první, tiché milostné rituály a upínají zraky k lákadlům vzdáleného, zakázaného světa, v přítmí rodinných pokojů se schyluje k tiché bouři. Každodenní rituály, bizarní technologické zázraky a zdánlivě banální spory o detaily stolování maskují hluboké napětí.
Nad osudy obyvatel se navíc stahuje neviditelný stín velkých dějin. Ty se chystají vtrhnout do jejich soukromých útočišť a navždy změnit pravidla hry. Divák tak prožívá mrazivý kontrast mezi lehkým humorem a blížící se tragédií.
Od levné televizní inscenace k nesmrtelnému kinohitu
Tímto legendárním dílem, které si získalo srdce milionů diváků, jsou samozřejmě Pelíšky režiséra Jana Hřebejka z roku 1999. Tento snímek, natočený na motivy knihy Hovno hoří od Petra Šabacha podle scénáře Petra Jarchovského, se stal absolutním kultem české kinematografie.
Přitom chybělo málo a film v této podobě vůbec nevznikl. Původně byly Pelíšky plánovány jako nízkorozpočtová, dvoudílná televizní inscenace určená pro sváteční vánoční vysílání České televize.
Teprve po čtyřech letech usilovného přepisování scénáře a extrémně složitém shánění dodatečných financí se projekt transformoval do podoby kinofilmu. Producent Ondřej Trojan si dokonce musel vzít bankovní úvěr, aby mohl být snímek s rozpočtem 20 milionů korun vůbec realizován.
Samotný vývoj scénáře popsal režisér Jan Hřebejk: „Základem byla knížka Hovno hoří Petra Šabacha a vzpomínky Petra Jarchovského na jeho prarodiče. Tím, jak jsme scénář psali několik let, jsme ho vlastně zlevňovali. Jiří Menzel nám totiž poradil, že zajímavější jsou rodiče než děti. Sesekali jsme to na komorní scény a najednou to začalo být nejenom levnější, ale i mnohem vtipnější.“
Risk, který se proměnil v nevídaný triumf
Z ekonomického pohledu šlo o naprosto fenomenální úspěch, který překonal veškerá očekávání. Film byl natočen s tehdy velmi napjatým rozpočtem 20 000 000 Kč. V přepočtu na průměrné ceny roku 2026, které zohledňují inflaci a růst cen filmové produkce, by tento rozpočet odpovídal přibližně 65 000 000 Kč.
Snímek však v kinech zaznamenal nevídaný úspěch, když ho vidělo celkem 1 060 375 diváků. Nominální tržby v České republice dosáhly závratných 62 124 085 Kč. To z Pelíšků činí jeden z nejvýdělečnějších porevolučních českých filmů v poměru k pořizovacím nákladům.
Tajemství z natáčení: Improvizace a nebezpečné triky
Natáčení provázela řada fascinujících momentů a improvizací, které se nesmazatelně zapsaly do paměti diváků. Například ikonická scéna, v níž Jiří Kodet jako otec Kraus křičí z balkonu legendární větu:
Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!
Další zajímavostí je autentický vzhled postav, který vznikal bez pomoci paruk. Obří drdol Simony Stašové, která ztvárnila maminku Šebkovou, byl vytvořen výhradně z jejích vlastních vlasů. Kadeřnice a maskérky tehdy využily toho, že herečka měla velmi husté a dlouhé vlasy.
Divácky atraktivní, ale technicky nesmírně náročná byla scéna, v níž Miroslav Donutil jako major Šebek zapálí skleničku s alkoholem a vyfoukne hořící plamen. Tento ohňový trik se nacvičoval celý den za asistence pyrotechniků. Za hercem stál asistent s plamenometem, jehož část tyče lze při pozorném sledování v záběru dokonce zahlédnout.
Kde skutečně stojí slavná vila?
Kolem filmu dodnes koluje řada mýtů, zejména ohledně místa natáčení. Propagační materiály často šíří mýtus, že se film natáčel nebo odehrává ve vilové čtvrti Hanspaulka v Praze 6. To je však omyl pramenící z toho, že Hanspaulka je pouze původním literárním dějištěm Šabachových povídek.
Skutečná vila, jejíž exteriéry byly pro film použity, stojí v ulici Schodová 4 v pražských Košířích na Praze 5. Všechny interiéry bytů navíc nevznikly v reálných domech, ale byly postaveny jako kulisy v barrandovských ateliérech a v modřanské sokolovně.
Srdcová záležitost, která nestárne
Tento nestárnoucí klenot české kinematografie si můžete brzy připomenout v televizním vysílání. Nenechte si ujít jedinečnou atmosféru plnou smíchu i nostalgie. Snímek se vrací na obrazovky v pátek 21. srpna 2026 ve 20:15 na stanici ČT1. Tak co? Máte už připravený gauč a kapesníky?
