Pasivní chlazení dokáže ochladit dům lépe než klimatizace. Funguje to chytře
Foto: pexels
3 min
Venku panují tropy a většina lidí automaticky sahá po ovladači klimatizace. Málokdo ale tuší, že dům lze ochladit téměř zadarmo, bez průvanu a hrozby angíny. Slovenský vynálezce ukázal, že klíč k letnímu komfortu se skrývá v zemi pod námi nebo nad našimi hlavami. Jaké tajemství skrývá technologie, která sráží účty za chlazení na zlomek běžné ceny?
Reklama
Hledání dokonalého chladu: Příběh slovenského inovátora
Za tímto pokrokem stojí slovenský projektant Ján Šmelík, absolvent Stavební fakulty SVŠT v Bratislavě. Od roku 2005 se zaměřuje na nestandardní řešení v oblasti tepelné energetiky.
V roce 2013 založil s Peterem Štefancem firmu Energia Real, s.r.o. Jejich společná práce přinesla ovoce, když získali 1. místo v kategorii Technologická inovace v soutěži Inovatívny čin roka 2020 za systém Rekup-ER Water. Vyhlášení sice kvůli pandemii proběhlo online až v říjnu 2020, úspěch to však nezmenšilo.
Fyzika, která šetří peněženku: Pasivní vs. aktivní chlazení
Jak tato technologie funguje? Klíčem je pasivní chlazení (geocooling), které využívá přirozený chlad z geologického podloží. V hloubce 1,5 metru se celoročně udržuje teplota 10 až 15 °C.
Chladicí médium cirkuluje pouze pomocí oběhového čerpadla s minimální spotřebou kolem 100 W. Naproti tomu aktivní chlazení vyžaduje kompresor tepelného čerpadla s příkonem 1 200 W, přičemž chladicí okruh pracuje v obráceném režimu. Rozdíl v nákladech je obrovský.
Modelový příklad: Kolik reálně zaplatíte za léto?
Provoz v rodinném domě s tepelným čerpadlem země-voda při 400 provozních hodinách za letní sezónu (cena elektřiny 5,90 Kč/kWh) ukazuje jasná čísla.
Při pasivním chlazení (příkon 100 W) činí spotřeba 40 kWh, což odpovídá nákladům pouhých 236 Kč za léto. U aktivního chlazení (příkon 1 200 W) spotřeba vzroste na 480 kWh a náklady se vyšplhají na 2 832 Kč.
Aktivní systém má sice vyšší výkon, ale vyžaduje precizní elektronické hlídání rosného bodu.
Neviditelný nepřítel jménem rosný bod
Při plošném chlazení je největším limitem rosný bod. Jde o teplotu, při které vzduch dosáhne nasycení vodními párami a dochází ke kondenzaci.
Aby se zabránilo vlhnutí konstrukcí a tvorbě plísní, nesmí povrchová teplota klesnout pod rosný bod. V praxi se teplota chladicí vody udržuje nad 16 až 18 °C a povrchová teplota nad 20 °C.
Podlaha, stěna, nebo strop? Souboj chladicích ploch
Výběr plochy zásadně ovlivňuje komfort. Podlahové chlazení využívá stávající rozvody topení, ale má omezený výkon (30–40 W/m²) kvůli riziku studených nohou. Nejlépe funguje u krytin s vysokou vodivostí (beton, dlažba), zatímco dřevo funguje jako izolant.
Stropní chlazení je nejúčinnější. Chladný vzduch přirozeně klesá dolů a výkon dosahuje 60–70 W/m² bez průvanu a hluku. Je však o 20–40 % dražší než podlahové.
Stěnové chlazení je levnější alternativou, ale omezuje budoucí vrtání do zdí a rozmístění nábytku.
Proč sálavé chlazení chrání zdraví
Zkušenosti z praxe potvrzují, že od podlahového chlazení nelze čekat výkon klasické klimatizace. Jeden z uživatelů v diskusi na specializovaném fóru popisuje, že systém funguje spíše jako udržovatel snesitelného klimatu.
Dokáže srazit teplotu v tropických dnech o 2 až 3 stupně, ale bez venkovních žaluzií to nestačí. Pokud svítí slunce přímo na okna, podlaha dům neuchladí. Navíc je nutné hlídat teplotu vody, jinak hrozí ledové nohy a nastydnutí kloubů.
