Lidské tělo obklopuje neviditelná záře. Nejde o auru, ale důsledek biochemické reakce

Představte si, že vaše tělo každou vteřinu vysílá drobné záblesky světla. Nejde o sci-fi ani o ezoterickou teorii. Je to vědecky prokázaný fakt, který potvrdil tým japonských vědců vedený Masakim Kobajašim, Daisukem Kikučim a Hitošim Okamurou. Problém je jen v tom, že tato záře je přibližně tisíckrát slabší, než dokáže zachytit lidské oko.

Abychom ji vůbec zaznamenali, potřebujeme mimořádně citlivé přístroje. Japonští výzkumníci použili speciální kryogenní CCD kameru ochlazenou na teplotu -120 °C, která dokáže zachytit jednotlivé fotony – nejmenší částice světla. Nejprve experimentovali s myšmi a rostlinami, pak přišli na řadu lidé. A ukázalo se: opravdu svítíme.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Dnešní otázky mají jediný cíl. Najít místo, kde si přestanete být jistí

7. 9. 2026

Co přesně z nás vyzařuje?

Není to tepelné záření ani chemické látky na povrchu pokožky. Jde o přirozený důsledek metabolických procesů probíhajících uvnitř našich buněk. Každou vteřinu v nich probíhají miliony chemických reakcí, při nichž vznikají takzvané reaktivní formy kyslíku – kyslíkové radikály.

Tyto molekuly jsou běžnou součástí metabolismu. Když se jejich množství zvýší, předávají energii okolním molekulám. A když se tyto molekuly vracejí do původního energetického stavu, uvolní přebytečnou energii ve formě jediného fotonu světla. Tento jev se v odborných kruzích označuje jako ultraslabá emise fotonů (Ultraweak Photon Emission, UPE).

Fyzik Daniel Oblak z University of Calgary to vysvětluje jasně: „Ultraslabá emise fotonů je výsledkem biochemických procesů. Dá se přirovnat k tomu, co se děje ve svíticí tyčince, kterou přece také nikdo nepovažuje za důkaz existence aury."

Odpoledne svítíme nejsilněji

Překvapivé je, že intenzita našeho záření se během dne mění. Nejsilnější bývá kolem čtvrté hodiny odpoledne, zatímco v noci výrazně slábne. Souvisí to pravděpodobně s denními rytmy metabolismu a hormonální aktivitou.

Nejvíce světla přitom vyzařují čelo, tváře a krk. Vědci to vysvětlují kombinací vyšší metabolické aktivity v těchto oblastech a většího množství pigmentu melaninu, který může ovlivňovat vznik reaktivních forem kyslíku.

Zajímavé je také to, že silnější záře může být projevem oxidačního stresu – stavu, kdy je v těle příliš mnoho volných radikálů a antioxidanty je nestačí neutralizovat. Oxidační stres zhoršuje kouření, nadměrná konzumace alkoholu, nezdravá strava, znečištěné ovzduší nebo toxické látky. Čím více reaktivních forem kyslíku organismus vytváří, tím více fotonů může vznikat.

Přečtěte si také

Fyzik z Harvardu předpovídá, jak AI v příštích deseti letech změní svět

7. 9. 2026

Mozek vysílá vlastní světelné signály

Nejnovější průlom přinesla bioložka Hayley Casey z kanadské Algoma University. Její tým zjistil, že velmi slabé světlo nevydává jen tělo jako celek, ale také samotný mozek. Dobrovolníci seděli v dokonale zatemněné místnosti s EEG čepicí na hlavě. Kolem nich byly rozmístěny mimořádně citlivé fotonásobiče schopné zachytit i jednotlivé fotony.

Během plnění různých zvukových úloh se ukázalo, že intenzita vyzařovaného světla se mění podle toho, jaké oblasti mozku právě pracují. Poprvé se tak podařilo změřit ultraslabou emisi fotonů přímo z lidského mozku. Tato metoda získala v odborných kruzích název fotoencefalografie.

Výzkum je zatím v počátcích, ale vědci věří, že by jednou mohl nabídnout zcela nový způsob sledování činnosti mozku a případně pomoci při diagnostice některých neurologických onemocnění. Představte si vyšetření, které nevyžaduje žádné invazivní zásahy ani složitou přípravu – stačí zachytit světlo, které mozek přirozeně vysílá.

Přestože naše oči tuto záři nikdy nespatří, lidské tělo skutečně neustále vysílá drobné záblesky světla. Každá buňka, která právě vyrábí energii potřebnou k dýchání, myšlení nebo pohybu, při tomto procesu nepatrně zazáří. A díky stále citlivějším přístrojům začínají vědci tomuto neviditelnému fenoménu rozumět stále lépe. Možná jednou budeme schopni podle této záře odhalit nemoci dřív, než se projeví příznaky.