Kdo má doma tuhle hračku, dostane od sběratelů 50 000 Kč, kdo ji má v původním obalu, dostane 100 000 Kč

Možná jste při úklidu narazili na starou herní konzoli nebo kazety, které dnes působí jako bezcenný plast. Než je ale vyhodíte, raději se zastavte. Některé starší kousky, třeba od Nintendo, mají dnes pro sběratele překvapivě vysokou hodnotu.

A to je ta chvíle, kdy byste se měli zhluboka nadechnout a zadržet ruku. Právě teď se totiž ve světě sběratelství děje něco, co by se dalo nazvat „retro revolucí“. Zatímco dřív byly staré videohry vnímány jako elektronický odpad, dnes jsou to investiční artikly, které svou zhodnocovací schopností často porážejí i akcie nebo zlato.

Proč nás ta stará šedá plastová věc tak fascinuje?

Důvod je prostý a jmenuje se nostalgie. Generace, která v devadesátých letech vyrůstala s Gameboyem v ruce, je dnes v produktivním věku. Jsou to lidé, kteří mají peníze a chtějí si koupit kus svého dětství zpátky. A protože papírové krabičky od her tehdy většina z nás okamžitě po rozbalení roztrhala a vyhodila, stalo se z nich dnes extrémně vzácné zboží.

Když se podíváme na trh, realita je taková, že kdo má doma tuhle hračku, dostane od sběratelů 50 000 Kč, a to mluvíme o kusech, které jsou sice v krásném stavu, ale nemusí být nutně v krabici. Stačí, aby šlo o limitovanou edici konzole nebo o velmi vzácný titul hry, kterého se v Evropě prodalo jen pár tisíc kusů. Pokud máte doma například funkční Game Boy Light, který se prodával jen v Japonsku, nebo speciální edice k výročí Pokémonů, vaše šance na tučnou sumu v peněžence raketově rostou.

Rozdíl mezi „starou hrou“ a „pokladem“

Sběratelský trh je neúprosný a jeho pravidla jsou jasná. Stav je všechno. Pokud najdete samotnou šedou kazetku (cartridge) do Gameboye, její cena se může pohybovat ve stovkách nebo nižších tisících korun. Ale v momentě, kdy k ní najdete i tu barevnou papírovou krabičku a manuál, situace se dramaticky mění.

Platí totiž jednoduché pravidlo: kdo ji má v původním obalu, dostane 100 000 Kč. Samozřejmě se nebavíme o každé hře. Pokud máte doma simulátor rybaření, o který nikdo nestojí, asi z vás milionář nebude. Ale pokud jde o kultovní tituly jako The Legend of Zelda, Metroid nebo první edice Pokémonů (Red, Blue, Yellow), částka s šesti ciframi není vůbec nereálná.

Proč je ten obal tak důležitý? Protože papír stárne. Trhá se, vlhne, vytrácí se z něj barvy. Najít po třiceti letech krabičku od Nintenda, která nemá naražené rohy a vypadá, jako by ji právě někdo sundal z regálu v hračkářství, je malý zázrak. A sběratelé jsou ochotni za tenhle zázrak zaplatit královsky.

Svatý grál: Nerozbalené hry a „Grading“

Pokud si myslíte, že sto tisíc je strop, tak vás vyvedu z omylu. V posledních letech se rozmohl trend takzvaného gradingu. Hru pošlete specializované firmě (například WATA nebo VGA), která pod lupou prozkoumá každý milimetr, ohodnotí ji na škále od 1 do 10 a uzavře ji do neprodyšného plastového obalu.

Právě tady se láme chleba. Originální hry na Gameboy nebo staré Nintendo v původním obalu jsou skvělým úlovkem, ale pokud se k tomu přidá ještě jeden faktor, cena letí do stratosféry. Pokud někdo najde nerozbalenou hru z 90. let, částka může být i přes 100 000 Kč, a v některých případech se dokonce šplhá do milionů.

Představte si to: v roce 1996 jste k narozeninám dostali dvě stejné hry. Jednu jste rozbalili a hráli do noci, ta druhá zůstala z nějakého důvodu ležet zapomenutá ve skříni. Dodnes je v tom tenkém igelitovém zatavení (tzv. shrink-wrap) od výrobce. Právě tenhle kousek plastu, který byste tehdy strhli za sekundu, má dnes cenu nového auta. Je to totiž „zakonzervovaný čas“.

Na co se doma podívat?

Pokud teď běžíte prohrabávat krabice, hledejte hlavně tyto věci:

• Nintendo Entertainment System (NES) a Super Nintendo (SNES): Velké šedé konzole a jejich hry.
• Game Boy (Classic, Color, Advance): Legendární handheldy.
• Pokémoni: Jakákoliv hra s Pokémony v původním balení je prakticky jistota vysokého výdělku.
• Mario a Zelda: Klasiky od Nintenda, které nikdy neztrácejí na hodnotě.
• Speciální edice: Konzole s jinou barvou než standardní šedou (průhledné, zlaté, s motivy her).

Je to jen bublina, nebo trvalý trend?

Mnoho lidí se ptá, jestli tyhle ceny nejsou jen chvilkovým šílenstvím. Odpověď není černobílá, ale faktem zůstává, že starých her v dobrém stavu nebude přibývat. Naopak. Každý rok jich pár podlehne vlhkosti, pár jich lidé vyhodí a pár jich nenávratně zničí vytékající baterie ve starých konzolích (mimochodem, pokud máte doma starý Game Boy, vyndejte z něj tužkové baterie, než vytečou a zničí základní desku!).

Investice do retra je dnes podobná investici do veteránů. Vyžaduje to znalosti, trpělivost a trochu štěstí. Ale i když nejste žádní velcí investoři, stojí za to se podívat, co se vám válí v šuplíku. Možná tam totiž leží zapomenutý poklad, který vám zaplatí příští dovolenou, nebo rovnou splatí kus hypotéky.

Takže až příště uvidíte na bleším trhu nebo u babičky ve skříni starou hru, nedívejte se na ni jako na zastaralou technologii. Dívejte se na ni jako na sběratelský artefakt, který má svou historii a velmi zajímavou cenovku. Svět se zkrátka zbláznil do pixelů a pro nás, co jsme na nich vyrostli, je to ta nejlepší zpráva.