Tohle autíčko měl v osmdesátkách každý malý kluk. Kdybych mu neutrhl kolečko, měl bych dnes 100 000 Kč v kapse

Zkuste se na chvíli vrátit do obýváku s chemlonovým kobercem, kde v rohu hraje televize Tesla TV a z kuchyně voní melta. K té atmosféře patřil i typický zvuk – bzučení motorku a cvakání ovladače na kabelu. Řeč je o legendárním bowdenovém ovládání.

Dnes se na tyto hračky díváme s nostalgií, ale pro tehdejší kluky to byl vrchol techniky. A mezi všemi těmi tatrovkami, autobusy a traktory vyčníval jeden absolutní král: Škoda 110R, lidově zvaná „Erko“. To auto mělo sexappeal i ve své zmenšené podobě. Zatímco dospělí snili o tom, že si jednou pořídí skutečné kupé z Kvasin, dětem stačilo to plastové od firem KDN (Kdyně/Kovap) nebo Směr.

Když se z hračky stane svatý grál

Možná jste i vy měli jedno takové v krabici pod postelí. A možná jste ho, stejně jako tisíce jiných dětí, v zápalu hry „trochu“ upravili. Tu a tam narazilo do prahu, občas mu upadlo zrcátko, a když přišla velká havárie, utrhlo se kolečko. V tu chvíli to byla tragédie, která se vyřešila trochou lepidla nebo se prostě jezdilo dál s hendikepem. Kdybyste ale tehdy měli křišťálovou kouli, asi byste to autíčko raději uložili do trezoru v původním obalu.

Dnes se totiž z těchto obyčejných hraček stal fenomén, který hýbe aukčními portály. Pokud se bavíme o modelech Škoda 110R v perfektním stavu, nemluvíme už o tisícikorunách. Ty nejvzácnější kousky, zejména v atypických barevných variantách, jako je jasně žlutá nebo zelená, se dnes na sběratelském trhu prodávají za částky, ze kterých se točí hlava. Horní hranice? Ta se skutečně může dotýkat magických 100 000 Kč.

Proč je to tak drahé?

Někdo by mohl namítnout, že je to jen kus starého plastu. Jenže sběratelství není o materiálu, ale o emocích a vzácnosti. Firmy jako KDN (Kovopodnik Náchod) nebo Směr sice vyráběly tisíce kusů, ale drtivá většina z nich nepřežila dětské pokoje. Hračky se tehdy kupovaly na hraní, ne na investici.

Cenu určuje několik faktorů, které dohromady tvoří „dokonalou bouři“ pro vaši peněženku:

1. Stav 1A: To je termín, který sběratelé uctívají. Znamená to, že autíčko vypadá, jako by právě sjelo z linky. Žádné škrábance, žádná oxidace na kontaktech pro baterie, funkční zatáčení.
2. Originální krabice: Tohle je možná nejdůležitější detail. Krabice se většinou vyhazovaly jako první. Pokud ji dnes máte, zvyšuje cenu modelu klidně o 50 až 100 %.
3. Vzácná barva: Červená „Erka“ jsou relativně běžná. Ale najít žluté nebo zelené provedení v kombinaci s funkčním bowdenem? To je jako hledat jehlu v kupce sena. Právě tyto barvy vyvolávají u sběratelů největší bitvy.

Krutá realita sběratelského trhu

Tady se dostáváme k onomu „kameni úrazu“. Sběratel je tvor velmi náročný, až pedantský. Pokud svému autíčku z dětství dnes utřete prach a zjistíte, že mu chybí chromované zrcátko, má prasklé čelní sklo nebo – nedejbože – právě ono utržené kolečko, vaše vidina stotisícového zisku se rozplyne rychleji než dým z dvoutaktu.

Jakmile má hračka vadu na kráse, její hodnota dramaticky padá. Z objektu v hodnotě ojetého auta se rázem stává „soubor náhradních dílů“ nebo nostalgická dekorace na poličku, za kterou vám někdo nabídne pár stovek, v lepším případě nižší tisíce. Sběratelé platí za nedotčenost. Chtějí ten pocit, že jsou první, kdo s modelem po čtyřiceti letech manipuluje.

Směr vs. KDN: Souboj titánů

Je dobré si ujasnit, co vlastně doma v krabici (možná) máte. Směr se soustředil spíše na jednodušší plastové modely, často bez motoru, které byly lehké a křehké. KDN (později Kovap) byl králem techniky. Jejich modely na dálkové ovládání byly robustnější, měly plechové podvozky a propracovanější detaily. Právě modely od KDN jsou dnes těmi nejvyhledávanějšími kousky, které trhají rekordy.

Škoda 110R nebyla jediným hitem. Sběratelé jdou i po Tatrách 813, autobusech Karosa nebo starých traktorech Zetor. Ale „Erko“ má v sobě ten náboj české sportovní legendy, což z něj dělá absolutní jedničku.

Měli bychom litovat?

Při pohledu na výsledky aukcí, kde se stará hračka prodá za cenu slušné dovolené pro celou rodinu, může člověka zamrzet, že své poklady kdysi „rozbil“. Ale ruku na srdce – k čemu by vám to auto tehdy bylo, kdyby jen leželo v krabici? Ta hodnota, kterou mělo tehdy, se nedá přepočítat na koruny. Byla to radost z toho, že jste mohli ovládat „opravdové“ auto, že jste s ním závodili po chodbě paneláku a že jste s ním zažili všechna ta dětská dobrodružství.

Pokud tedy někde na půdě najdete zbytek své staré Škodovky s utrženým kolečkem, nebuďte smutní z ušlé příležitosti. Možná nemá cenu 100 000 Kč, ale ty vzpomínky na dětství, které se vám při pohledu na ni vybaví, mají hodnotu mnohem vyšší. A pokud náhodou najdete v krabici pod harampádím jednu žlutou, netknutou a v původním obalu… tak gratuluji, právě jste v tom harampádí našli slušný poklad.