Úspěch vás nezkazí. Jen ukáže, kým ve skutečnosti jste

Vypadají jako nedotknutelní polobozi, kteří si mohou dovolit cokoli. Ale co se vlastně odehrává v mozku člověka na vrcholu? Vědci odhalili šokující pravdu, která připomíná těžkou drogovou závislost.

Když se mozek opojí úspěchem

Získáte neomezený vliv, miliony na účtě a obdiv okolí. V tu chvíli se ve vašem mozku spustí chemická reakce, která je podle neurovědců srovnatelná s užitím kokainu.

Výzkumy ukazují, že vysoká míra moci dramaticky zvyšuje hladinu dopaminu a testosteronu. Tento koktejl hormonů v lidech probouzí neukojitelnou touhu po dalším riziku a stimulaci.

Podle průkopnické studie, kterou publikovali Dacher Keltner, Deborah H. Gruenfeld a Cameron Anderson, aktivuje moc v mozku takzvaný systém behaviorálního přiblížení. Mocní lidé začínají být extrémně citliví na potenciální odměny, zatímco jejich schopnost vnímat hrozby, rizika a tresty se téměř vypíná.

Spolu s tím přichází drastický pokles empatie a neschopnost podívat se na svět očima druhých.

„To je srdce paradoxu moci: svody moci nás nutí ztrácet právě ty dovednosti, jako je empatie a ohled na druhé, které nám původně pomohly moc získat. Lidé s vysokou mocí se často začnou chovat jako pacienti s poškozením orbitofrontální kůry mozku – jednoduše ztrácejí sociální brzdy a zábrany“, vysvětluje sociální psycholog Dacher Keltner z University of California v Berkeley.

Cesta do propasti: Jak se rodí pocit nedotknutelnosti

Jak přesně probíhá morální rozpad člověka, který dosáhne vrcholu? Psychologové tento proces rozdělují do tří jasně definovaných fází, které spolehlivě vedou k fatálnímu konci.

Vše začíná v první fázi ziskem mimořádného úspěchu, například když se z někoho stane úspěšný šéf technologického startupu nebo celebrita. Okolí takového člověka začne nekriticky chválit, což posiluje jeho pocit výjimečnosti a spouští takzvané morální licencování. Jedinec získá vnitřní pocit, že za své mimořádné zásluhy má právo na osobní úlevy z běžných společenských pravidel.

Ve druhé fázi přichází testování hranic. Úspěšný jedinec se dopustí drobného porušení pravidel, jako je neetické chování k podřízeným nebo drobné finanční nesrovnalosti. Protože má vysoké postavení, nikdo z jeho okolí si ho nedovolí kritizovat a chybí mu jakákoliv zpětná vazba.

Nedostavují se žádné tresty, což jeho mozek vyhodnotí jako zelenou pro další překračování mezí.

Ve třetí fázi dochází k úplné ztrátě zábran a eskalaci. Mozek si navykne na vysokou hladinu dopaminu spojenou s rizikem a jedinec začne vyhledávat stále extrémnější stimulaci, jako jsou tajné večírky nebo riskantní sexuální chování. Nabude pocitu absolutní nedotknutelnosti, což nakonec vede k fatálnímu podcenění rizik a veřejnému skandálu.

Bohatství jako propustka k neetickému chování

Výzkumy sociologa Paula K. Piffa potvrzují, že vyšší sociální status a hromadění bohatství přímo korelují se zvýšeným pocitem psychologické nárokovosti. Bohatí lidé často podléhají iluzi, že si zaslouží víc než ostatní, což posiluje jejich narcistické rysy.

Tento pocit nadřazenosti se projevuje i v běžném životě, například prokazatelně vyšší tendencí k porušování dopravních předpisů či ignorováním chodců na přechodech.

„Bohatí si mohou dosyta užívat svých úchylek, protože si zaplatí mlčení a drahé právníky. Kdyby běžný člověk dělal to, co Epstein nebo Diddy, sedí v cele po prvním týdnu. Peníze prostě kupují beztrestnost a ohýbají spravedlnost“, říká jeden z diváků, který sledoval dokumentární sérii o odhalení mocných elit.

Jeho slova vystihují rozšířený společenský hněv.

Co se skrývá za závojem mýtů o zvrácenosti elit

Kolem chování bohatých lidí koluje mnoho mýtů. Často se šíří teorie, že mocní lidé mají vrozeně vyšší sklon k netradičním sexuálním preferencím či sadomasochismu.

Vědecká data z výzkumu Christiana C. Joyala a Julie Carpentier však ukazují zcela jinou realitu. Téměř polovina běžné populace (46 %) vykazuje zájem o alespoň jednu netradiční sexuální praktiku a celá třetina má s nimi reálnou zkušenost.

Bohatí lidé nemají tyto touhy silnější než ostatní. Mají pouze finanční prostředky a ztrátu zábran k tomu, aby je bez ohledu na společenské normy realizovali.

Dalším velkým mýtem je, že mocenská nevěra je výsadou mužů. Výzkum, který vedl Joris Lammers, jasně prokázal, že vysoká moc zvyšuje náchylnost k nevěře u žen i mužů naprosto stejně.

Spouštěčem je enormní nárůst sebevědomí ve vlastní schopnost přitahovat partnery. Ženy na vysokých manažerských a politických postech tak podvádějí své partnery se stejnou frekvencí a ze stejných psychologických pohnutek jako jejich mužští kolegové.

Moc navíc prokazatelně zvyšuje přitažlivost k zakázaným a společensky tabuizovaným aspektům sexuality.