Co všechno obsahují levné uzeniny a proč si jejich konzumací ničíme zdraví?

Párky za pár korun, měkké salámy, levné paštiky nebo podezřele laciné „masové“ výrobky. Končí v nákupních košících každý den a mnoho lidí je považuje za běžnou součást jídelníčku. Jenže za nízkou cenou se často skrývá koktejl separátu, soli a přídatných látek, který odborníci rozhodně nedoporučují.

Levné, rychlé a všude kolem nás

Stačí pár minut v supermarketu. Člověk projde kolem chladicích boxů a všude vidí lákavé cenovky. Kilogram párků za necelou stovku, akční salám za pár desítek korun nebo paštiku podle domácí receptury. V době, kdy ceny potravin rostou a mnoho domácností pečlivě počítá každou korunu, není divu, že podobné výrobky končí v košících stále častěji.

Na první pohled přitom vypadají nevinně. Něco na chleba, rychlá večeře nebo jednoduché jídlo pro děti. Jenže právě u nejlevnějších uzenin se často skrývá otázka, kterou si většina lidí nepokládá: Co vlastně obsahují?

Mnoho spotřebitelů automaticky předpokládá, že párky jsou z masa, salám je z masa a paštika z jater a z masa. Jenže realita levných výrobků bývá podstatně složitější. Výrobci se při co nejnižší ceně snaží dostat výrobek na trh za minimum nákladů. A když nelze šetřit na obalu, šetří se na obsahu.

Maso? Někdy spíš jeho vzdálený příbuzný

Jedním z nejdiskutovanějších pojmů bývá strojně oddělené maso, známé jako separát. Pro běžného zákazníka zní výraz poměrně nevinně, odborníci ale upozorňují, že nejde o klasické maso, jak si ho většina lidí představuje.

Separát vzniká mechanickým oddělováním zbytků masa od kostí pomocí speciálních zařízení. Výsledkem je hmota připomínající kaši, která se následně používá při výrobě různých levnějších masných produktů.

Samotné použití separátu není automaticky zdravotním problémem. Potíž je spíše v tom, že se často objevuje právě v produktech, které současně obsahují vysoké množství tuku, soli a dalších přidaných látek. U některých výrobků může být navíc skutečný obsah kvalitního svalového masa překvapivě nízký.

Spotřebitelé často zjistí pravdu až při čtení etikety – pokud ji vůbec čtou.

Přečtěte si také

Jak dlouho musí být přisáté klíště, aby stihlo nakazit člověka? U každé nemoci je to jinak

25. 5. 2026

Tichý nepřítel jménem sůl

Možná větší problém než samotný separát představuje jiná složka. Je to obyčejná sůl.

Právě levné uzeniny bývají doslova nabité sodíkem. Některé produkty obsahují několik gramů soli na sto gramů výrobku. Pro představu: doporučený denní příjem soli pro dospělého člověka se pohybuje kolem pěti gramů.

Jinými slovy – několik párků, pár koleček salámu a pečivo mohou během jediného jídla představovat významnou část denního limitu. Některé trvanlivé salámy obsahují kolem tří až čtyř gramů soli na 100 gramů výrobku.

Dlouhodobě vysoký příjem soli bývá spojován se zvýšeným krevním tlakem, vyšším zatížením cév a srdce. A právě proto se kolem podobných výrobků často vede tolik debat.

Polyfosfáty a další chemická výpomoc

Když člověk otočí obal levného salámu nebo párků, někdy připomíná seznam složení spíše chemický slovník než recept. E450, E250, E621 a další označení mohou znít děsivě, přesto mají své funkce. Některé látky pomáhají držet vodu ve výrobku, jiné prodlužují trvanlivost nebo zvýrazňují chuť.

Polyfosfáty například pomáhají udržovat strukturu výrobku a zvyšují schopnost vázat vodu. Výsledkem může být větší objem při nižším množství masa. Kupujete tak hodně vody.

Neznamená to automaticky, že každé „éčko“ představuje zdravotní riziko. Mnohem důležitější bývá celkový obrázek – tedy výrobek složený z velkého množství tuku, vysokého obsahu soli a dlouhého seznamu přídatných látek.

Přečtěte si také

LED pásky nabízejí elegantní a příjemné osvětlení. Kde všude je v bytě využijete?

25. 5. 2026

Ne všechna uzenina je problém

Tady je potřeba udělat důležitou čáru. Ne všechny uzeniny patří do stejného pytle. Existují značné rozdíly mezi výrobky. Kvalitnější šunky mohou obsahovat vysoký podíl masa a méně soli. Některé produkty se pohybují kolem 95 % masa a používají jednodušší složení.

Stejně tak chráněné výrobky, například pravé špekáčky, podléhají přísnějším pravidlům a nesmí obsahovat strojně oddělené maso. Rozdíl mezi dvěma výrobky vedle sebe v regálu proto může být výrazně větší, než naznačuje cenovka.

Někdy pár korun navíc neznamená dražší značku, ale úplně jiné složení. Je na každém, zda si raději nevybere variantu nakoupit méně, ale v lepší kvalitě.

Co napoví etiketa během několika sekund

Místo složitých výpočtů může při nákupu pomoci několik jednoduchých pravidel:

• čím vyšší obsah masa, tím lépe
• kratší seznam složení bývá výhodou
• pozornost si zaslouží vysoký obsah soli
• velmi nízká cena může být varováním
• první položky ve složení prozradí nejvíce

Levné uzeniny pravděpodobně z českých domácností nezmizí. Jsou rychlé, dostupné a často chutnají přesně tak, jak lidé očekávají. Bylo by však rozumné, kdyby nekončily na talíři každý den.