Vysoký plat vykoupený samotou a stresem: Co obnáší práce lodního kapitána
Foto: Pexels
4 min
Představte si, že berete až 160 000 korun čistého měsíčně, polovinu roku strávíte doma s rodinou a zaměstnavatel vám platí i dny, kdy vůbec nepracujete. Zní to jako splněný sen? Pro stovky českých lodníků je však tato realita vykoupená extrémním tlakem, kdy obří plavidlo dělí od katastrofy pouhé centimetry.
Reklama
Romantická představa o kapitánech, kteří s dýmkou v ústech poklidně kormidlují loď po malebných evropských řekách, vzala v moderní době definitivně za své.
Dnešní vnitrozemská plavba na mezinárodních trasách je komerční svět, kde vládne neúprosný časový harmonogram, digitální sledování a permanentní stres. Za kormidlem obřích plavidel o délce až 135 metrů dnes stojí lidé, kteří nesou absolutní odpovědnost za stovky životů a milionové náklady.
Astronomické výdělky na evropských veletocích
Finanční ohodnocení na prestižních evropských tocích, jako jsou Rýn, Dunaj či Seina, je pro tuzemské poměry astronomické.
První kapitán na luxusní říční výletní lodi si u švýcarských či francouzských společností přijde na 4 000 až 6 500 EUR čistého měsíčně, což v přepočtu činí přibližně 100 000 až 160 000 Kč. S bonusy může tato částka přesáhnout i 7 000 EUR. Druhý kapitán či první důstojník pak inkasuje mezi 3 100 a 4 200 EUR čistého.
Obrovským benefitem je turnusový systém rotace, nejčastěji v režimu 1:1. Kapitán stráví čtyři týdny intenzivní prací na lodi a následně má čtyři týdny volno doma.
Tyto nadstandardní platy jsou navíc často vypláceny celoročně, tedy i během měsíce volna. Na nákladních lodích v zahraničních rejdařstvích se platy kapitánů pohybují od 3 000 do 5 000 EUR čistého, zatímco v tuzemsku je realita kvůli menším lodím a nesplavnosti toků výrazně skromnější – pouhých 46 000 až 80 000 Kč hrubého.
Centimetry od katastrofy a neustálý tlak
Na rozdíl od námořní plavby na širém oceánu, kde loď pluje hodiny bez nutnosti manévrování, vyžaduje řeka stoprocentní pozornost každou sekundu.
Kapitáni se musí potýkat s extrémně úzkými koryty, nízkými mosty, hustým provozem a neustále se měnícími přírodními podmínkami, jako jsou sucha nebo povodně. Proplouvání plavebními komorami, kde má loď na každé straně jen několik centimetrů volného místa, vyžaduje chirurgickou přesnost a ocelové nervy.
Proč mladá generace o řemeslo nestojí?
Přestože platy lákají, zájem mladých lidí o tuto profesi dramaticky upadá. Hlavním důvodem je sociální izolace.
Turnusový život na lodi prakticky znemožňuje běžný partnerský život, zakládání rodiny a udržování přátelství. Další obří překážkou je extrémně náročná kvalifikace.
Získat například Rýnský patent vyžaduje detailní znalost každého kilometru řeky – všech bójí, proudů, mělčin a mostů – zpaměti. Zkoušky navíc probíhají před mezinárodní komisí výhradně v němčině nebo francouzštině.
Mnozí nováčci podléhají mýtům o rychlé kariéře a romantickém cestování, které šíří náborové agentury. Realita je však jiná.
Cesta z pozice řadového lodníka přes kormidelníka ke kapitánovi s mezinárodním patentem trvá standardně 8 až 12 let tvrdé praxe a tisíců naplavených kilometrů. Představa, že kapitán má během kotvení čas na prohlídky evropských metropolí, je také lichá – v přístavu se řeší doplňování paliva, vody, potravin, administrativa a technický stav lodi.
České lodě stojí v přístavech, školství chybí
K úpadku profese v České republice přispívá i absence systémového školství. Po zániku velkých státních podniků a uzavření specializovaných učilišť v Boleticích státní podpora pro výchovu mladých lodníků prakticky neexistuje.
Tuzemští dopravci navíc nemohou konkurovat zahraničním platům, protože české toky trápí častá nesplavnost. Získat kapitány, kteří odešli do zahraničí, zpět do českých firem je takřka nemožné.
Mladí lidé dnes o práci lodníka ostatně ani nemají zájem. Raději volí klidnou práci v kanceláři, která jim umožní trávit každý večer se svými blízkými.
