Japonci se od konce 19. století až do jejich porážky v roce 1945 dopustili mnohých velmi brutálních válečných zločinů
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Brutalitu metod používaných Japonci za druhé světové války k mučení zajatců nebo při výzkumných účelech nemá obdoby. Citlivější povahy by určitě neměly číst následující článek před spaním a ani před jídlem.
Japonské válečné zločiny
Japonci se od konce 19. století až do jejich porážky v roce 1945 dopustili mnohých velmi brutálních válečných zločinů. Bylo to zejména v období druhé čínsko-japonské války (1937–1945) a za druhé světové války (1939–1945). Vzhledem k obrovskému rozsahu ničení a utrpení a k vysokému počtu obětí jsou někdy činy japonské císařské ozbrojené síly přirovnávány k Wehrmachtu nacistického německa. Kontroverzní postavení Japonska ve druhé světové válce přímo souvisí s vysokou úmrtností civilistů pod japonskou okupací a japonských válečných zajatců, která dosahovala i více než 30 %. Mezi japonské válečné zločiny patřily útoky na parašutisty, sestřelené letce a neutrální jednotky, masové zabíjení, experimenty na lidech, biologická válka, použití chemických zbraní, mučení a popravování válečných zajatců, kanibalismus, znásilňování, trýznění hlady, nucené práce a rabování.
Obětí byly miliony, na vině byla i japonská kultura
Dle statistik o odhadů, jejichž autorem je politolog R. J. Rummel, má japonský militantní režim z let 1937–1945 na svědomí okolo 6 000 000 obětí z řad Číňanů, Indonésanů, Korejců, Filipínců a také západních válečných zajatců. Příčinou těchto zločinů byla morálně zkrachovalá politická a vojenská strategie a mj. i národní kulturní tradice a zvyky (zejména přesvědčení, že nepřátelští vojáci, kteří se vzdali i přesto, že mohli ještě vzdorovat, jsou zavrženíhodní zločinci).
Přísně střežené tajemství činnosti Jednotky 731
Jednotka 731 japonské císařské armády byla založená v roce 1938 v části Číny okupované Japonskem. Jejím cílem bylo vyvinout účinné biologické zbraně. Činnost Jednotky 731 byla po 40 let jedním z nejpřísněji střežených tajemství druhé světové války. Teprve v roce 1984 Japonsko uznalo dlouho popírané odporné experimenty na lidech, které prováděli členové této jednotky. Počty obětí však japonské úřady oficiálně nepotvrdily, podle odhadů však měla Jednotka 731 na svědomí asi 3 000 životů zajatých nepřátelských vojáků a civilistů a tisíce dalších používala jako pokusné králíky. Obětem experimentů vyjímali orgány a vystavovali je například různým nemocem, vlivu mrazu, ohně nebo záření, aby zjistili, kolik toho lidské tělo vydrží. Všechny důkazy o činnosti Jednotky 731 byly po válce zlikvidovány a v Japonsku nebyl žádný ze zločinců odsouzen.
Jednotka 731 komlex, zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Brutální metody na zajatcích a vězních
Vivisekce
Japonští lékaři k vědeckým účelům vyjímali vězněným zajatcům zaživa jejich vnitřní orgány nebo amputovali končetiny. Chirurgické zákroky prováděli bez použití léků tišících bolest nebo dokonce anestetik.
Znásilňování, experimenty na těhotných a jejich plodech
Vojáci znásilňovali vězenkyně a ty těhotné potom úmyslně nakazili syfilidou a zkoumali přenos nemoci mezi matkou a plodem.
Kanibalismus
Podle mnohých dochovaných zpráv se japonští vojáci vlivem nedostatku zásob běžně snižovali ke kanibalismu na svých zajatých nepřátelích. Občas docházelo i k amputaci části těl z ještě žijících obětí. Někdy ale docházelo ke kanibalismu jen pro potřeby trýznění vězňů.
Úmyslná infikace závažnými chorobami
Vězni byli úmyslně nakaženi syfilisem a kapavkou. Zároveň Japonci jako biologické zbraně používali mor, choleru, antrax a jiné, kterými likvidovali civilní cíle po tisících.
Pokusy s upalováním
Japonci testovali na zajatcích také vliv extrémních teplot na lidský organismus.
Napichování na pomalu rostoucí bambusové výhonky
Japonci také praktikovali k mučení zavěšení nešťastníka nad pomalu rostoucí bambus, který jím postupně, po několika centimetrech za den, prorůstal.
Věšení za jazyk nebo palce
Japonci také vymysleli netradiční způsob věšení, kdy vězně nechali viset tak dlouho za palce nebo jazyk, dokud tato část těla neupadla.
Pokusy ve vysokotlakých nebo odstřeďovacích komorách
Japonští vědci byli také zvědaví, jak dlouho vydrží lidské tělo v odstředivce nebo ve vysokotlaké komoře, než dojde k devastaci životně důležitých orgánů.
Pokusy s omrzlinami
Pro zjištění účinků omrzlin, mrazili vězňům prsty a jiné tělní výběžky a poté je polévali horkou vodou. V některých případech při tom došlo k odloučení svaloviny, takže nešťastníkovi zbyla jen holá kost.
Ukřižování
Japonci na vězních praktikovali ukřižování, kdy je přibíjeli hřeby je stromům, sloupům elektrického vedení nebo dřevěným deskám.
Mučení vodou
Při výsleších vlévali z hadic do hrdel vězňů velké množství vody, až jim při tom vytékala nosními dírkami. Děsivé topení často skončilo smrtí.
Pokusy s rentgenovým zářením
Vystavovali vězně vysokým dávkám rentgenového záření a zkoumali, za jak dlouho zemřou na následky otravy.
Pokusy s injekcemi zvířecí krve
Japonští vědci podávali vězňům koňskou krev, aby otestovali, zda by ji mohli používat jako transfuzi pro zraněné japonské vojáky. Experiment skončil neúspěšně smrtí účastníků testu.