Plastové židle Miroslava Navrátila znal každý z tramvají. Dnes jsou sběratelským artiklem

Kdysi byly všude. Na nádražích, v čekárnách, kulturních domech, školách i úřadech. Mnozí si na ně dodnes vzpomenou jako na nepohodlné plastové židle, které působily chladně a obyčejně. Kdo měl možnost, ten si domů pořídil něco jiného. Dlouhá léta byly symbolem normalizačního veřejného prostoru a málokdo by si dokázal představit, že se jednou stanou vyhledávaným sběratelským kouskem.

Dnes je situace úplně jiná. Plastové „skořepiny“, které navrhl český designér Miroslav Navrátil, zažívají velký návrat. Z původně přehlíženého kusu nábytku se stal ceněný designový objekt, za který jsou sběratelé ochotni zaplatit několik tisíc korun.

Když design předběhl svou dobu

Miroslav Navrátil patří mezi nejvýznamnější československé průmyslové designéry druhé poloviny 20. století. V době, kdy většina domácností používala těžký dřevěný nábytek, přišel s odvážným nápadem. Navrhl lehké skořepinové sedáky vyráběné z laminátu a později i z plastů.

Jeho návrhy se postupně se rozšířily po celém Československu. Charakteristický tvar připomínající skořápku byl nejen moderní, ale také praktický. Židle byly lehké, snadno se udržovaly a vydržely každodenní intenzivní používání. Právě proto se staly ideální volbou pro veřejné prostory.

Přečtěte si také

Animáky nejsou jen pro děti - tento hospodský kvíz ukáže, jak dobře je skutečně znáte

13. 6. 2026

Seděli jsme na nich všichni

Málokterý kus nábytku byl za socialismu tak rozšířený jako právě tyto židle. Objevovaly se téměř všude.

Lidé na nich čekali na úřadech, seděli na nich v kulturních domech, ve školních jídelnách i různých čekárnách. Známé byly také z tramvají T3, které se staly jedním ze symbolů městské dopravy v Československu.

Přestože je používaly miliony lidí, nikdo je tehdy nepovažoval za něco výjimečného. Byly zkrátka součástí každodenního života.

Možná právě proto po roce 1989 začaly mizet. V době, kdy se vše socialistické považovalo za zastaralé, končily ve sběrných dvorech, na skládkách nebo ve sklepech.

Co bylo kdysi ostudou, je dnes stylové

Historie se však často ráda obrací.

To, co lidé před třiceti lety vyhazovali jako nepotřebný pozůstatek minulosti, dnes objevuje nová generace milovníků designu. Mladší lidé oceňují jednoduché linie, výrazné barvy a nadčasový vzhled, který se překvapivě dobře hodí do moderních interiérů.

Červená, oranžová nebo žlutá skořepina dokáže oživit minimalistický byt stejně dobře jako drahé designové kousky ze zahraničí. Navíc jde o autentický československý design s jasným příběhem. A právě příběhy dnes prodávají.

Přečtěte si také

Sousedka z patra nade mnou zpívá v koupelně operní árie. Vtipně jsem se jí pomstila

15. 6. 2026

Sběratelé pátrají po původních kusech

Největší hodnotu mají zachovalé originály v původních barvách. Sběratelé si všímají detailů, které běžnému člověku často uniknou.

Důležitý je stav skořepiny, původní konstrukce i případné výrobní štítky. Čím méně zásahů a oprav, tím lépe.

Zatímco ještě před několika lety bylo možné podobné židle koupit za pár stokorun, dnes se ceny běžně pohybují mezi 3 000 a 7 000 korunami za kus. Výjimečně zachovalé exempláře nebo méně obvyklé varianty mohou stát i více.

Mnoho sběratelů proto pravidelně prohledává bazary, aukce i internetové inzertní portály. Často doufají, že narazí na kus, jehož majitel ještě netuší, jakou má hodnotu.

Možná máte jednu doma

Právě to je na těchto příbězích nejzajímavější. Na rozdíl od vzácných obrazů nebo starožitného nábytku se skořepinové židle dostaly do obrovského množství domácností.

Některé skončily v garážích, jiné na chatách nebo ve sklepích. Často slouží jako odkládací židle na oblečení a jejich majitelé jim nevěnují žádnou pozornost. Přitom stačí jeden pohled zkušeného sběratele a z obyčejné zaprášené židle se rázem stane ceněný designový kousek.

Nostalgie, která má cenu

Rostoucí zájem o nábytek ze 60., 70. a 80. let ukazuje, že lidé začínají minulost vnímat jinak než bezprostředně po pádu socialismu. Místo politických souvislostí si stále častěji všímají kvality návrhů, originality a řemeslného zpracování.

Skořepinové židle Miroslava Navrátila jsou toho dokonalým příkladem. Dlouhá léta byly považovány za obyčejný kus vybavení, kterého bylo všude až příliš.

Dnes se na ně díváme jako na součást československé designové historie. A kdo jednu najde v původním stavu, může být příjemně překvapen. To, co ještě nedávno vypadalo jako bezcenný kus starého plastu, může mít hodnotu několika tisíc korun. Někdy stačí otevřít sklep, půdu nebo garáž a objevit poklad, kolem kterého jste roky chodili bez povšimnutí.