Jak řeč těla odhaluje lež: Pozor na ruce a neverbální signály
Foto: Kiselev Andrey Valerevich / Shutterstock
3 min
Kéž bychom tak viděli do lidí, říkáte si. Jeden pohyb ruky ale lháře usvědčí téměř okamžitě. Odborníci na řeč těla mají jasno a vy nyní budete mít také. Lhář se právě usvědčil.
Reklama
Pokud lžeme, mění se naše tělo. Začínáme jinak dýchat, mění se také tón hlasu, většinou bývá vyšší než obvykle, hlas se může zadrhávat. Nebo jsme naopak hlasitější, snad ve snaze dát lži větší důraz.
Lidé se prý také více hrbí, jsou strnulí a přílišně mrkají. Zatímco výraz obličeje při cílené lži kontrolovat umíme, ruce a nohy nás většinou prozradí. Nejistota, nepohodlí, to vše se objeví právě tam.
Drobných lží si nevšimneme ani sami, ty velké vidět bývají
Lžeme často a někdy si to ani v běžné mluvě neuvědomujeme. Celkově je lež obranným mechanismem díky kterému se vyhýbáme nepříjemným situacím a zkušenostem. Je známo, že lžeme v drobnostech častěji ve chvílích, kdy jsme sami zatížení a ve stresu a chceme se vyhnout další náloži napětí. Takové drobné lži se často obejdou bez řeči těla. To, o čem si přečtete níže, se týká situací, kdy jde o hodně a my jsme zatlačeni do kouta. Tam řeč těla neoklameme.
Příliš mnoho detailů, které jsou nepodstatné
"Bože, to je mluvka!" letí vám možná hlavou. Obecně se také říká, že lháři vás zahrnují detaily, které jsou nepodstatné. To proto, aby sami sebe přesvědčili o své pravdě. A aby působili důvěryhodně. Nemusí jít vždycky o manipulaci s fakty, která jsou důležitá a lhář lže záměrně.
Někteří lidé takto zakrývají fakt, že o tématu mnoho neví, nebo nevědí, co mají říkat. Stanou se z nich nicneříkající mluvkové, jejichž slovní salát spíše posluchače zatěžuje, než by jim něco dával. Také mimika obličeje bývá přehnaná, byť to někdy může být i známka toho, že dotyčný mluví pravdu, ale potřebuje sám nějakou podporu, aby o tom vůbec mluvit dokázal.
Ruce jsou ale neomylné
Nervozita se projevuje i na rukou. Člověk zahnaný do kouta velmi bojuje s pocitem, že musí „někam s rukama“. Lháři se tak často prozradí výraznými pohyby rukou, jakoby potřebovali svá slova důrazně podpořit.
Pokud přímo ví, že jsou podezíráni ze lži, stávají se pohyby nervoznější, ale nejspíše méně expresivní. Začnou být nejisté a ruce pak míří na zranitelná místa.
Více si saháme na obličej, upravujeme vlasy, oblečení, brýle.
Otírají si krk, sahají si na krk, popotahují si rukávy nebo límec u košile, zatínají prsty do druhé ruky. Jsou roztěkaní.
Nemusíme být tak přísní
Je tady ještě jeden háček. Byť jsou toto poznatky kriminalistů, asi byste s podobným chováním u výslechu budili podezření, tak nelze tohle vše brát příliš vážně. Například lidé úzkostní, nejistí, po traumatu, mohou jevit tyto prvky chování bez toho, aniž by lhali. Nízké sebevědomí může také působit podobně, včetně přehnané mimiky a teatrálních gest.
