Externsteine: Mýtické skály s pravěkým okultním chrámem na vrcholu. Tudy prošly dějiny střední Evropy
Foto: hecke61/ Shutterstock
Za miliony let, co zde stojí, byly kamenné pilíře známé jako Externsteine vymodelovány do roztodivných tvarů. Jejich masivní obrysy se nečekaně vynořují z lesa jako pradávné totemy. Nedaleké nálezy kamenných nástrojů naznačují, že v této oblasti žili lidé už od pravěku, a seřazení pilířů podle nebeských těles poukazuje na jejich kosmologický nebo náboženský význam.
Teutoburský okres se starobylými městy Detmold a Horn a poutním místem Externsteinské skály je historicky považován za posvátné srdce Německa. Ve středu této starobylé posvátné oblasti řetězec vysokých pískovcových věží z období křídy (asi před 70 miliony let). Česky vnější nebo venkovní kameny, zahalené tajemstvím, jsou jednou z nejdiskutovanějších archeologických lokalit v celé střední Evropě, popisuje Martin Gray, kulturní antropolog, spisovatel a fotograf na svém webu Sacredsites.com.
Byly pravěkým chrámem, útočištěm kočovných lovců sobů a od nejstarších dob významně ovlivňovaly německé dějiny. Pohanské rituály se zde konaly až do 8. století n. l., kdy Karel Veliký pokácel posvátný strom Irmensul, germánský strom života a symbol starého náboženství. Zde se odehrávaly epizody germánských mýtů o porážce římských legií Arminiem. Dnes je hojně navštěvována turisty.
Ohledně původu stavitelů chrámu je více teorií. Někteří popsali svatyni jako Mithraeum neboli útočiště pro římské vojáky hlásící se k perskému kultu Mithra, zatímco jiní učenci se domnívají, že ve svatyni byla uctívána taková božstva jako germánský Teut, nordický Wodan nebo kněžka a prorokyně Veledu z germánského kmene Bructerů.
Podle dochovaných záznamů žili ve vymrzlých jeskyních při úpatí pilířů křesťanští poustevníci pokoušející se odtud vyhnat pohanskou energii, která byla místu připisována. Mniši časem vytesali do pilířů schody a do stěn sochy, včetně vypodobnění Krista sestupujícího z kříže.
„Pilíře lidstvo fascinovaly už v pravěku.“
První zmínky o Externsteinu pocházejí z 12. století, kdy se místo dostalo pod správu benediktinského kláštera. Skály se staly svatyní rytířů vracejících se z křížových výprav. Později pilíře využívala místní hrabata jako pevnost, palác rozkoše, a dokonce i vězení. Lidé přisuzovali pěti pilířům nadpřirozené vlastnosti. Podle některých spekulací jsou díry ve skále vstupními body do nitra země nebo kanály k vypouštění mocné planetární energie.
Na vrcholu nejvyšší skalní věže se nacházejí dobře zachovalé pozůstatky pravěkého chrámu, nezastřešená kaple přístupná po kovovém mostku. Její oltář vytesaný přímo do kamene je o letním slunovratu osvícen prvními paprsky vycházejícího slunce, které sem proniká malým kulatým okénkem vyraženým do skály. Stejným okénkem sem proudí také světlo měsíce vycházejícího na nejsevernějším bodě oblohy.
S jistotou je známo, že chrám byl postaven podle astronomické orientace. Bylo prokázáno, že kruhový otvor ve tvaru okna, má významné nebeské souřadnice, včetně výhledu na Měsíc v jeho severním cípu a na Slunce při východu o letním slunovratu. Právě o letním a zimním slunovratu a o filipojakubské noci (noci čarodějnic 30. dubna) se pod pilíři shromažďují mystikové hnutí New Age a druidové.
„Ve středověku žili při úpatí pilířů mniši.“
Je pozoruhodné, že křehký a okouzlující chrám na vrcholu centrální věže nebyl v této době zničen jako mnoho jiných pohanských míst, o nichž se středověcí křesťané domnívali, že jsou místy „uctívání ďábla". Podobně jako četná jiná posvátná místa v Evropě jsou dnes Externsteine hojně navštěvovány davy hlučných turistů; pokud hodláte prožít kouzlo a posvátnost tohoto neobyčejného místa, doporučují průvodci tajnou noční návštěvu.
