Dříve visely v každé kuchyni. Dnes je to poklad za 20 000 Kč
Ještě před několika desítkami let byly běžnou součástí mnoha českých domácností. Visely na stěně nad kuchyňským stolem, odměřovaly čas a po stranách nabízely praktický prostor pro kořenky. Tehdy je většina lidí vnímala hlavně jako užitečné vybavení domácnosti. Dnes se však na ně sběratelé dívají úplně jinak.
Řeč je o porcelánových hodinách s kořenkami, které vyráběla společnost Ditmar-Urbach. Mnoho kusů skončilo během desetiletí na půdách, ve sklepích nebo při vyklízení starých domů na sběrných dvorech. Ty zachovalejší však dnes budí značný zájem mezi milovníky starého porcelánu a československého designu.
Jen málokterý předmět dokáže tak dobře připomenout atmosféru prvorepublikové a poválečné kuchyně. Porcelánové hodiny s kořenkami byly nejen praktické, ale také dekorativní. V době, kdy domácnosti neměly k dispozici dnešní množství kuchyňských spotřebičů a doplňků, představovaly elegantní spojení několika funkcí v jednom výrobku.
Porcelán, který dobyl domácnosti
Společnost Ditmar-Urbach patřila mezi významné výrobce porcelánu ve střední Evropě. Její historie sahá do 19. století a během let si vybudovala pověst firmy, která dokázala spojit kvalitní zpracování s atraktivním designem.
Výrobky nesoucí značku Ditmar-Urbach se objevovaly nejen v československých domácnostech, ale putovaly také do zahraničí. Firma vyráběla širokou škálu porcelánového zboží, od nádobí přes dekorativní předměty až po dnes již legendární kuchyňské hodiny s kořenkami.
Právě ty se staly symbolem své doby. Praktická sestava umožňovala mít základní koření stále po ruce a zároveň sloužila jako výrazný dekorativní prvek kuchyně. Není divu, že si našla místo v tisících domácností.
Když se z běžné věci stane sběratelský předmět
Osud mnoha podobných předmětů bývá paradoxní. Když jsou nové, považujeme je za obyčejné. Jakmile však uplynou desetiletí a většina kusů zmizí, začne jejich hodnota růst.
Přesně to se stalo i u porcelánových hodin s kořenkami. Mnohé byly během let poškozeny, jiné skončily při rekonstrukcích domů v odpadu. Často se ztratily jednotlivé kořenky, rozbily se porcelánové části nebo přestal fungovat hodinový strojek.
Kompletní a zachovalé sestavy jsou proto dnes výrazně vzácnější než před několika desítkami let. A právě kompletnost bývá pro sběratele rozhodující. Chybějící kořenka nebo neodborná oprava mohou cenu výrazně snížit.
Na co se sběratelé zaměřují
Největší zájem bývá o kusy v původním stavu. Důležitou roli hraje zachovaný dekor, absence prasklin a také funkčnost hodinového mechanismu.
Sběratelé často hledají výrobní značky na zadní straně porcelánu, podle kterých lze určit původ výrobku. Cennější bývají také méně obvyklé dekory nebo modely, které se vyráběly v menších sériích.
Velkou výhodou je, pokud se dochovala celá sestava přesně tak, jak opustila továrnu. U předmětů starých desítky let to rozhodně není samozřejmost.
Kolik mohou stát dnes
Stanovit přesnou hodnotu starožitnosti není nikdy jednoduché. Záleží na stavu, vzácnosti i aktuálním zájmu sběratelů. Některé běžnější kusy se prodávají za několik tisíc korun, zatímco mimořádně zachovalé a kompletní sestavy mohou dosahovat částek přes 20 tisíc.
Právě proto se stále častěji objevují příběhy lidí, kteří při vyklízení domu po prarodičích objevili předmět, jehož skutečnou hodnotu vůbec netušili. To, co po desetiletí viselo nenápadně na stěně kuchyně, se najednou ukáže jako zajímavý sběratelský artefakt.
Kus historie na stěně
Porcelánové hodiny s kořenkami nejsou jen starým vybavením domácnosti. Připomínají dobu, kdy se předměty vyráběly s důrazem na dlouhou životnost a kdy kuchyň nebyla zaplněna elektronikou, ale poctivými výrobky z porcelánu, kovu a dřeva.
Možná právě proto o ně mají dnešní sběratelé takový zájem. Nejde jen o jejich finanční hodnotu. Představují kus historie, vzpomínku na generace, které je denně používaly, a také ukázku řemeslné práce, která v mnoha domácnostech přežila celé století.
Pokud tedy při úklidu půdy nebo sklepa narazíte na staré porcelánové hodiny s řadou kořenek po stranách, rozhodně se nevyplatí je automaticky odepsat jako bezcennou starožitnost. Možná držíte v rukou předmět, který sběratelům připomíná zlatou éru československého porcelánu.