ČT osvěží letní večer bláznivou komedií. Smolař s Louisem de Funèsem nikdy nezestárne

Existují filmy, které si člověk pustí jednou a už se k nim nikdy nevrátí. A pak jsou tu francouzské komedie šedesátých a sedmdesátých let. Ty se vysílají stále dokola, diváci znají většinu hlášek nazpaměť, přesto pokaždé vydrží sedět u televize až do závěrečných titulků. Přesně do této kategorie patří i legendární Smolař (Le Corniaud) z roku 1965, kterým Česká televize zpříjemní středeční večer.

Na první pohled jde o jednoduchou komedii o poctivém dobrákovi, který se shodou okolností zaplete do pašování. Ve skutečnosti ale film představuje jednu z nejlepších ukázek francouzské komediální školy, která ovlivnila humor na dlouhá desetiletí dopředu. A především jde o herecký koncert dvou naprostých velikánů – Louise de Funèse a Bourvila.

Přečtěte si také

Hospodský kvíz: Anatomie lidského vědění. Snad trumfnete svými znalostmi zbytek hospody

6. 7. 2026

Dva herci, kteří byli jako oheň a voda

Kdyby někdo hledal učebnicový příklad toho, že protiklady se přitahují, stačí si pustit Smolaře.

Na jedné straně stojí Bourvil – dobrosrdečný, klidný a trochu popletený Antoine Maréchal. Muž, který se na svět dívá s dětskou důvěřivostí a každému chce pomoci. Jeho život plyne poklidně až do okamžiku, kdy mu bohatý podnikatel nabídne zbrusu nový luxusní Cadillac jako náhradu za zničené auto. Zdánlivě velkorysé gesto má ale háček. Maréchal netuší, že převáží pašované zboží a že se právě stal figurkou ve velké hře mezinárodního zločinu.

Na opačné straně stojí Louis de Funès coby výbušný obchodník a mafián Léopold Saroyan. Nervózní, prudký, panovačný a věčně na pokraji infarktu. Jeho dokonale připravený plán se začne hroutit ve chvíli, kdy se do něj připlete bezelstný Maréchal. Každá další minuta znamená pro Saroyana novou katastrofu a pro diváky další salvu smíchu.

Právě kontrast obou postav je motorem celého filmu. Zatímco Bourvil působí jako chodící ztělesnění klidu, de Funès připomíná papiňák těsně před výbuchem. A právě z tohoto střetu vzniká většina těch nejlepších komických situací.

Když grimasa řekne víc než deset vět

Louis de Funès patřil mezi herce, kteří dokázali rozesmát publikum, aniž by vůbec promluvili. Stačilo pozvednuté obočí, vytřeštěné oči nebo výraz člověka, kterému právě někdo převrátil svět vzhůru nohama.

Jeho obličej byl doslova komediální laboratoří. Mimika pracovala rychlostí kulometu a každá emoce byla přehnaná právě natolik, aby byla směšná, ale nikdy ne trapná. K tomu připočtěme zběsilou gestikulaci, temperament a nezaměnitelný hlas a vznikne herecký styl, který dodnes nikdo nedokázal napodobit.

Zajímavé je, že skutečný Louis de Funès byl pravým opakem svých filmových postav. Ve společnosti býval spíše tichý, uzavřený a nejraději trávil čas na své zahradě pěstováním růží. O to překvapivější bylo, jaké tornádo energie dokázal rozpoutat před kamerou.

Bourvil. Muž, který nikdy nepotřeboval křičet

Vedle temperamentního de Funèse by mohl leckterý herec snadno zaniknout. Bourvil ale nic takového nedopustil.

Nepotřeboval přehnané grimasy ani hlasité výstupy. Jeho největší zbraní byla přirozenost. Hrál obyčejné lidi, kteří se ne vlastní vinou dostávají do absurdních situací. Diváci mu věřili každé gesto i každé překvapení.

Právě díky tomu mezi oběma herci vznikla mimořádná chemie. Jeden zrychloval, druhý zpomaloval. Jeden vybuchoval, druhý zůstával klidný. Jeden plánoval, druhý všechno nevědomky kazil. Lepší komediální dvojici si režisér Gérard Oury snad ani nemohl přát.

Úspěch Smolaře byl tak obrovský, že spolu oba herci natočili ještě legendární Velký flám, který se stal jedním z nejnavštěvovanějších francouzských filmů všech dob.

Francouzská komedie ovládla Evropu

Šedesátá a sedmdesátá léta bývají právem označována za zlatou éru francouzské komedie.

Vedle Louise de Funèse zářili ve filmech Bourvil, Jean-Paul Belmondo, Pierre Richard, Jean Rochefort nebo později Gérard Depardieu. Každý z nich představoval jiný typ humoru, ale všechny spojovala jedna věc – komedie nestály na laciných vulgaritách, nýbrž na dokonale vystavěných situacích.

Tvůrci tehdy dokázali z banální zápletky vytěžit neuvěřitelné množství komických scén. Nikdo nikomu nemusel dávat sprosté přezdívky ani chrlit jednu vulgaritu za druhou. Smích přicházel přirozeně díky skvěle napsaným postavám, přesnému načasování a výborným hereckým výkonům.

Není divu, že právě francouzské komedie se staly obrovským hitem i v tehdejším Československu. V kinech na ně stály fronty a později patřily mezi nejpůjčovanější videokazety.

Přečtěte si také

Hospodský kvíz: Na tyhle filmové melodie se nezapomíná, přesto umí potrápit

1. 7. 2026

Když promluvil Filipovský

Čeští diváci mají navíc jednu obrovskou výhodu. Louis de Funès u nás dostal hlas, který se stal téměř stejně slavný jako on sám.

František Filipovský vytvořil dabing, který je dodnes považován za jeden z nejlepších v historii českého filmu. Mnozí fanoušci dokonce tvrdí, že de Funès zní česky ještě lépe než ve francouzštině.

Filipovský dokázal zachytit každou změnu nálady, každé rozčilení i každou slovní přestřelku. Jeho výkon se právem stal legendou a významně přispěl k tomu, že jsou francouzské komedie u nás dodnes tak oblíbené.

Smolař otevřel cestu dalším hitům

Úspěch Smolaře nebyl náhodný. Film se stal jedním z největších francouzských hitů své doby a odstartoval období, během něhož vznikla celá řada dnes již kultovních komedií.

Následoval Velký flám, série o četnících ze Saint-Tropez, Křidýlko nebo stehýnko, Piti piti pa, Fantomas či další slavné snímky, které pravidelně zaplňovaly kina po celé Evropě.

Francouzští filmaři tehdy ukázali, že komedie může být inteligentní, bláznivá i elegantní zároveň.

Humor, který nestárne

Možná už dnes některé triky působí jednodušeji než před šedesáti lety. Auta nemají palubní počítače, mobily neexistují a tehdejší módní trendy dávno odvál čas. Přesto Smolař nezestárl.

Jeho humor totiž nestojí na době ani na technologiích. Stojí na lidských vlastnostech – na chamtivosti, poctivosti, smůle, nedorozuměních a především na dvojici herců, kteří si na plátně dokonale rozuměli.

Až tedy Česká televize ve středu večer film znovu nabídne, možná zjistíte, že se smějete úplně stejně jako před třiceti nebo čtyřiceti lety. A pokud patříte mezi fanoušky Louise de Funèse, pak není co řešit. Stačí si připravit něco dobrého k večeři, pohodlně se usadit a nechat se unést dobou, kdy komedie vznikaly především proto, aby diváky poctivě pobavily. V tom byl puntičkář Louis de Funès naprosto nepřekonatelný.

Smolař k nám zavítá 8.7. ve 20:00 na ČT2.