Tajemství, které skrývá vaše DNA: Pravda o původu Čechů je zajímavá

Iluze, která se rozpadla

Mnozí z nás žijeme v představě, že Češi jsou geneticky jednotný národ. Že jsme stoprocentními potomky Slovanů, kteří po staletí žili v izolaci od zbytku Evropy.

Věda však mluví jasně: žádný slovanský gen neexistuje. Slovanství definuje výhradně jazyk a kultura, nikoli biologie.

Naše otcovské linie odhalují neuvěřitelnou mozaiku. Největší podíl, mezi 34 % a 38 %, sice tvoří haploskupina R1a – často označovaná jako východoevropská či slovanská, jejíž původ sahá do eurasijských stepí před 10 000 až 15 000 lety.

Hned za ní však následuje západoevropská linie R1b s 20 % až 26 %, která má kořeny v Kaspické oblasti a jihozápadní Asii. Tím ale pestrost nekončí.

Přibližně 11 % českých mužů nese severoevropskou linii I1. Tu k nám přinesli germánské kmeny a skandinávští vikingové. Dalších 9 % má balkánsko-středoevropskou linii I2 a zbytek tvoří středomořské a neolitické linie J2, E1b1b a G, které k nám doputovaly z Blízkého východu a severní Afriky.

Matky zakladatelky a nejstarší lovci

Zatímco otcovské linie vyprávějí příběh o migraci a bojích, mateřské linie nás vracejí k hlubokým kořenům lidstva.

Téměř polovina českých žen, konkrétně 40 % až 41 %, patří k haploskupině H, přezdívané Helena. Tato linie našla své útočiště v jihozápadní Evropě během poslední doby ledové a po ústupu ledovců osídlila kontinent.

Druhou nejvýznamnější mateřskou linií u nás je U, známá jako Uršula, s podílem 10 % až 21 %. Jde o vůbec nejstarší evropskou linii lovců a sběračů, jejíž stáří se odhaduje na úctyhodných 45 000 až 50 000 let.

Naše geny tak nesou přímé svědectví o lidech, kteří obývali Evropu dávno před vznikem prvních civilizací. Doprovázejí je linie Jasmína (J) s podílem 8 % až 10 % a Tara (T) s podílem 8 % až 11,7 %, které k nám přinesli první zemědělci z Blízkého východu.

Matky zakladatelky a nejstarší lovci

Představme si konkrétního člověka, například Jana Nováka z Prahy. Genetická analýza jeho otcovské linie odhalila haploskupinu I1 – jeho přímý předek byl skandinávský viking nebo příslušník germánského kmene z dob stěhování národů.

Jeho mateřská linie J zase ukazuje na neolitickou zemědělkyni, která před 8 000 lety migrovala z Blízkého východu.

Tyto dvě linie však tvoří méně než 2 % jeho celkové genetické informace. A teď přichází ta nejpodstatnější část celého příběhu.

Zbylých 98 % jeho genomu je fascinující mozaikou tisíců předků. Mísí se v ní přibližně 35 % slovanského, 30 % germánsko-keltského a 35 % balkánského a severoevropského původu.

Jan Novák je tak dokonalým příkladem středoevropského genetického míšence. A přesně takový je každý z nás.

Společní předkové a konec mýtů o Adamovi a Evě

Věda nám pomáhá vyvrátit i populární mýty o samotném počátku lidstva. Často se setkáváme s představou, že takzvaný Y-chromozomální Adam a mitochondriální Eva žili ve stejné době a tvořili partnerský pár.

Genetika však ukazuje, že Adam žil v Africe před 200 000 až 300 000 lety, zatímco Eva obývala východní Afriku před 150 000 až 200 000 lety.

Minuli se tedy o desítky tisíc let. A Eva rozhodně nebyla jedinou žijící ženou své doby.

Tisíce let dramatických migrací na našem území

Naše území bylo odjakživa křižovatkou dějin. Před více než 30 000 lety zde žili nejstarší moderní lidé, jejichž pozůstatky známe z jeskyně Mladeč.

Ti však byli vytlačeni lovci mamutů z období Gravettienu, známými z Dolních Věstonic. Ani ti zde nezůstali natrvalo a byli vytlačeni na Pyrenejský poloostrov.

Před 15 000 lety se však potomci těchto původních obyvatel vrátili z pyrenejského exilu zpět jako lovci sobů.

Následoval příchod prvních zemědělců z Anatolie před 7 000 až 8 000 lety a nakonec, před 5 000 lety, masivní migrace pastevců z pontsko-kaspických stepí. Ti s sebou přinesli nejen indoevropské jazyky a bronz, ale také genetickou toleranci laktózy, díky které dnes můžeme pít mléko.

Jsme středoevropský genetický guláš

Slova jednoho z věrných diváků mluví za vše: „Takže po všech těch staletích, kdy se tu míchali Keltové, Germáni, husiti, Švédové za třicetileté války a Napoleonovi vojáci, jsme vlastně takový středoevropský genetický guláš. Vlastenectví postavené na čisté krvi je úplný nesmysl, všichni jsme tu příbuzní se západní i východní Evropou“, říká.

Přesto nelze význam slovanské migrace podceňovat. Archeogenetička Mgr. Zuzana Hofmanová, Dr. rer. nat., z Masarykovy univerzity a Institutu Maxe Plancka v Lipsku, k publikaci přelomové studie v časopise Nature v září 2025 uvedla: „Slovanská expanze byla možná poslední velkou demografickou událostí, která trvale a zásadně změnila genetickou i jazykovou mapu Evropy. Sekvenováním přes 550 starobylých genomů jsme zjistili, že šíření Slovanů bylo především o pohybu lidí. Genetické stopy ukazují na původ mezi jižním Běloruskem a střední Ukrajinou“, říká Hofmanová.

Naše DNA je živou kronikou lidstva. Ukazuje, že česká populace vykazuje mimořádnou genetickou rozmanitost, která v evropském kontextu nemá obdobu.

Každý z nás v sobě nosí kousek historie celé Evropy i světa.