Nazývali to Černou smrtí – mor za krále Karla IV.
Foto: Viktor_LA / Shutterstock
4 min
V dřívějších dobách byla existence moru znakem, že dojde k opravdu velké ztrátě na životech. V dnešní době je zdravotnictví na zcela jiné úrovni a není se čeho bát, avšak nesmíme zapomenout na tisíce životů ukončených kvůli moru, jakým byla například Černá smrt v roce 1665.
Reklama
Londýn zachvátily dva katastrofické scénáře hned dva roky po sobě. V roce 1665 se setkal s dýmějovým morem a o rok později velký požár zničil velkou část centra. Zároveň však usmrtil drobné zvířectvo přenášející nemoc. Dýmějový mor je jedním z největších katastrof od roku 1348, kdy morová epidemie zasáhla celou Evropu a Asii. V té době Londýn ztratil přibližně 15 % své celkové populace
Dýmějový mor, známý též jako Černá smrt, přišel z východních zemí, pravděpodobně z Číny, a zachvátil celou Evropu. Do Anglie se dostal v 17. století a měl otřesné následky. Způsoboval velké skvrny, které postupně černaly, osoba měla zanícené žlázy a záněty lymfatických uzlin v tříslech. Vše doprovázelo zvracení, oteklý jazyk, nesnesitelné bolesti hlavy zakončené smrtí člověka.
Těla ležela na ulici
Obrovské vykopané prostory pro mrtvá těla byly přeplněné a často zůstaly osoby ležet na ulici právě z důvodu, že již v daném městě nezbyla osoba, která by se dokázala o ostatní postarat. Oficiálně je jako počátek počítána farnost St. Giles-in-the-Field a velmi rychle se rozšířila. Během čtyř měsíců zahynulo přes 30 tisíc lidí. Inkubační doba byla pouhých 4 až 6 dní a vždy, když se v domácnosti objevila byť jen jediná osoba s příznaky, dům byl zapečetěn, díky čemuž byla k nakažení a následné smrti odsouzena celá rodina. Po nocích se mrtvoly vynášely ven a odvážely do morových jam, nejznámější byla Great Pit v Londýně.
Velké ztráty
Dýmějový mor způsobil velké ztráty všech, kteří na rozdíl od bohatých a vlivných osobností nemohli uprchnout. Lékaři, právníci a obchodníci se rozutekli do dalších měst, stejně tak Karel II. a šlechta odjeli do Hampton Court, později do Oxfordu. Parlament byl odložen a zasedal později v říjnu v Oxfordu, stejně tak některé soudní procesy. Zůstávali Primátor a radní snažící se dostat nemoc pod kontrolu.
Avšak chudí, kteří neměli kam jít, tak museli čekat na svůj osud. Londýnské ulice byly v té době prázdné kromě krys s blechami šířící nemoc dál po městě. Mor postihl velmi zásadně také York, stejně tak malou vesnici Derbyshire, která je známá díky svému příběhu o rektoru Williamu Mompessonovi, který přesvědčil obyvatele poté, co jeden cestovatel zamořil celé město morem, jenž přenášely blechy ukryté v dovezené krabici s oblečením, aby zůstali, a nepřenášeli tak nemoc do dalších krajin. V dnešní době si na tento příběh lze vzpomenout díky aktu konajícímu se na konci srpna v místě, kde probíhaly kázání pod širým nebem.
Nutností bylo zastavení obchodu s Londýnem a dalšími morem zahlcenými městy. Skotsko uzavřelo hranice s Anglií a veškeré veletrhy a jiné události byly zakázány. S tím však přišla i masivní nezaměstnanost, ať už jde o sluhy, obuvníky či jiné pracovníky. Velmi známý je deník Samuela Pepyse, poslance v parlamentu, ve kterém popisuje obraz lidí bloudícími prázdnými ulicemi. Důležitým dokumentem je také Loimographia od doktora Boghursta, ve které předpovídá zánik moru v roce 1666 a popisuje příznaky nemoci. Dle jeho názoru je mor způsobem špínou, zanedbanou likvidací odpadních vod a výživa chudých obyvatel.
Konec epidemie
Mor byl vyhlazen v Anglii ke konci podzimu, kde byly vzhledem k chladnému počasí blechy přenášející nemoc vyhubeny. Dodnes však lze v některých místech v Anglii nalézt staré tržní kříže s prohlubní. Ty byly naplněné octem, ve kterém si lidé čistili mince, jelikož se věřilo, že ocet disponuje čistícími účinky, které potlačí nemoc. V průběhu staletí se svět setkal s dýmějovým morem ještě několikrát, například v Portugalsku či Austrálii.
