Být za socialismu módně oblečená i bez Tuzexu znamenalo mít znalosti v šití, pletení a barvení látek
Foto: Magomed Magomedagaev / Shutterstock
3 min
Jen tak se dalo uniknout šedému průměru. Kdo měl štěstí a žil ve městech, kde byly některé z oděvních závodů, mohl občas najít poklad v tzv. podnikových prodejnách. Módní ikony byly často zpěváčky. Všechny ženy chtěly to, v čem se ukázala Hana Zagorová, Helena Vondráčková nebo Iveta Bartošová.
Reklama
Kromě novějších elektrických šicích strojů, které si hospodyňky pořizovaly třeba i s novomanželskou půjčkou, se v domácnostech opatrovaly prastaré šicí stroje po babičkách, které měly jednoduché ovládání a spolehlivý chod. Navíc i pěkně vypadaly. Jen byly šlapací. Poté, co k nám přicházeli v rámci socialistické výpomoci dělníci z Vietnamu, šly tyto šlapací stroje z druhé ruky doslova na dračku. Jejich velkou výhodou bylo to, že prošily i silnější látku a vietnamští podnikavci s obchodním duchem ihned našli díru na trhu a z rifloviny šili džíny, vesty i bundičky (džisky), takže kdo věděl, kde nakoupit, nepotřeboval ani tuzexové poukázky a získal vytoužené módní kousky do svého šatníku.
Šicí stroj patřil k běžnému vybavení domácnosti
Ani doma se na šicí stroje neprášilo. Většina bytového textilu, od závěsů po potahy, se šila doma. Kdo se zorientoval v nakupování, rychle věděl, kde prodávají kvalitní metráž a pár přátelských slov a balíček kávy většinou pomohlo k získání vysněné látky. Šilo se i oblečení, od šatů do tanečních, volných modelů pro těhotné až po halenku. kterou měla známá zpěvačka v televizním vysílání.
Originální oblečeni za pár korun
Samozřejmě že největší zájem pro šití oblečení představovaly atraktivní barvy látek. Syntetické se nabízely v mnoha barvách, ale když šlo o látky z přírodních materiálů, výběr moc velký nebyl (v kurzu byla modrá, která měla nahrazovat džínovinu). To byl okamžik, kdy se doma hledal větší hrnec a na řadu přišel malý sáček s práškovou barvou značky Duha, který stál pár korun. Duha otevřela dveře i kreativitě a ze zapraného starého trička bylo najednou moderní naprosto originální batikované tričko.
Velká část žen měla pro šití opravdu talent a dokázala si ušít vysněný model ze západního módního katalogu jen podle obrázku. Ty méně zručné vsadily raději na střihy a tak si ženy půjčovaly třeba německý časopis Burda, kde se daly najít dobré střihy. Pár časopisů se střihy se vydávalo i u nás a dokonce se v některých velkých obchodech dala najít střihová služba, kde se látka mohla nechat střihnout.
Pletly se ponožky, svetry i šaty
Dalším fenoménem bylo pletení. Tuto dovednost zvládalo ještě více žen než šití a v řadě domácností byl i pletací stroj, který byl hlavně u dětského oblečení významným pomocníkem. Když dítě ze svetru vyrostlo, tak se příze vypárala a použila znovu. Ruční pletení bylo časově náročnější a bylo doménou starších žen a maminek na mateřské dovolené. I v tomto případě se inspirace hledala v časopisech, kde byl návod, jak při práci postupovat.
Dnes je těžce představitelné, že se muselo tak složitě získávat módní a slušivé oblečení. Jenže nebyl internet, v televizi se toho také moc nevyskytovalo a tak se pro parádu čas vždy našel. Kdo měl v rodině švadlenku, měl situaci ulehčenou. Poradila, nastříhala a někdy i ušila. Jak šlo o módu, ženy byly solidární a vypomáhaly si nápady, doporučovaly si vzájemně místa, kde se dobře nakupuje a přeprodávaly to, co nepotřebovaly.
