„Já a moje brzda jsme v limbu“: Kde se vzalo toto slovní spojení a jak se do něj snadno dostat
Foto: Ironika / Shutterstock
4 min
„Ani jsem nedočetl stránku a už jsem byl v limbu.“, „Ta brzda je v limbu."…a tak dále. Napadlo vás někdy zamyslet se nad původem spojení být v limbu? Používáte jej vůbec? A víte, co spojení znamená a odkud se v češtině vzalo? Zkusíme se dotknout dvou teorií.
Reklama
Pro začátek si odcitujeme verzi webu Zákulisí slov: „Člověk v limbu moc nevnímá, je v jakémsi polo bezvědomí, případně úplném bezvědomí, eventuálně také může spát. Dříve se spojení „být v limbu“ používalo také jako synonymum pro smrt – kdo byl v limbu, byl mrtvý.“ Musí to být vždycky tak?
Borovice limba
Rakouští lékaři používali extrakty z jehličí borovice limba a z jejích mladých výhonků proti křečím a ke snížení krevního tlaku. Pro kvalitní spánek dnes odborníci doporučují borovicový nábytek. Podle výsledků studie Joanneum Research v Grazu je pozitivní účinek borovice limba průkazný.
To, co obyvatelé alpských regionů znali a po generace si předávali (místnosti obložené dřevem, postele a kolébky vyrobené z limbového dřeva, piliny v polštářích), lze v těchto studiích prokázat. U testované skupiny lid (spících v ložnici z tohoto dřeva) došlo ke snížení srdečního rytmu až o 3 500 tepů za den a zlepšila se jim kvalita spánku. Dokonce i děti chodí do postýlek z limbového dřeva bez odmlouvání, rychle usínají a spí klidně a dlouho.
Mnoho dalších předností
Éterické oleje z borovice působí antibakteriálně a odpuzují hmyz, jako jsou moli. Ve formě pokojové vůně nebo koncentrátu do sauny rozvíjí příjemně relaxační aroma, v pleťových krémech nebo gelech na holení má zklidňující účinky na pokožku a pomáhá předcházet podráždění nebo zarudnutí pleti. A jako masážní balzám působí blahodárně na celé tělo, uvolňuje svalové napětí, ulevuje kloubům a ideálně se hodí po sportu.
Náboženský limb, limbus
Pojem „limb“ najdeme podle webu Českého rozhlasu již v Jungmannově slovníku, kde je definován jako „vymyšlené prostranství v zásvětových končinách mezi světem a peklem“. František Ladislav Čelakovský používá výraz ve verši „limb stvořen a Adam tam vhozen“, zatímco Jan Neruda píše: „má duše někde je už v limbu branách“. Citát z Nerudy lze najít ve Slovníku spisovného jazyka českého, který však heslo limb přímo neobsahuje, ale naleznete tam výraz limbus, u nějž je podotknuto, že básnicky je limbus limb.
Podle Slovníku spisovného jazyka českého má výraz limbus v katolické věrouce první význam jako předpeklí, tedy prostor „mezi světem a peklem“. Když říkáme o někom, že je v limbu, má to vyjadřovat, že se nachází na cestě z tohoto světa, směřuje do pekla a je v předpeklí. V přísném slova smyslu bychom tedy měli frázi být v limbu používat pouze pro osoby, které si zaslouží být v pekle. Naopak, osoby směřující do nebe by nikdy neměly být v limbu.
Celkově je tento výraz v češtině používán ve více kontextech, nejčastěji však pro vyjádření stavu mezi životem a smrtí, bděním a spánkem nebo pro popis něčeho zničeného či zkaženého. Přestože má limb původ v náboženských a mystických představách, v moderní češtině se používá i v běžném hovoru. A jak uvádí slovník Spisovného jazyka českého, zřídka lze spojení být v limbu najít i ve větách typu „ta brzda je v limbu", tedy ta brzda je zkažená, zničená, ta brzda je prostě v háji, dodal web Českého rozhlasu.
