Československé hutní sklo přitahuje pozornost: Sběratelé oceňují jeho design i kvalitu
Foto: Neznámý, Volné dílo, Wikimedia Commons
3 min
Vázy a mísy, které kdysi stály v každém druhém obýváku, se staly lovnou zvěří světových sběratelů. Za díly Víznera či Hospodky se dnes platí částky, které by ještě před dekádou působily absurdně.
Reklama
Je to zvláštní pocit – procházet starožitnictví a uvědomovat si, že ten těžký skleněný objekt v rohu, zaprášený a přehlížený, může mít hodnotu slušného ojetého auta. Československé hutní sklo z období socialismu prožívá renesanci, která překvapuje i zkušené obchodníky s uměním. Co bylo ještě nedávno považováno za relikt minulé éry, je dnes předmětem vášnivých soubojů na aukcích.
Příběh této proměny začíná v roce 1958 v Bruselu. Světová výstava EXPO se stala místem, kde Československo předvedlo světu svůj designový um – a bruselský styl se zrodil jako symbol modernity a elegance. Čisté linie, organické tvary, funkčnost s lehkým futuristickým nádechem. Sklo přestalo být nádobou a stalo se sochařským objektem.
Dva mistři, dva světy
Když se dnes mluví o československém hutním skle, dvě jména rezonují nejsilněji. František Vízner byl mistrem optických efektů a geometrické preciznosti. Jeho díla – masivní, opticky čisté bloky skla broušené do minimalistických tvarů – působí jako zmrazené světlo. Pracoval s vnitřní hrou odlesků a stínů, každý kus musel být dokonale symetrický.
Josef Hospodka ze sklárny Chřibská představoval opačný pól. Jeho organické, téměř sochařské formy připomínají tekutou přírodu zachycenou v okamžiku. Charakteristické bublinky vzduchu uvnitř skla dodávají jeho dílům život a dynamiku.
Barevná paleta té doby měla svou vlastní gramatiku. Kouřová šedá, jantarová, olivově zelená, výrazná ametystová fialová. Tyto přírodní tóny dodávaly sklu hloubku, která dnes působí nadčasově – možná proto rezonují se současnými interiérovými trendy tak silně.
Co dělá z vázy investici
Samotné jméno autora nestačí. Rarita kusu hraje zásadní roli – byl vyroben v malé sérii? Je to prototyp? Stav musí být pokud možno perfektní; jakýkoli kaz může srazit cenu o desítky procent. Provenience, tedy doložená historie vlastnictví, přidává na hodnotě stejně jako výstavní historie. Byl kus vystaven na EXPO nebo v muzeu? To vše se promítá do konečné částky.
A pak je tu faktor, který nelze předvídat – aktuální poptávka. Hutní sklo je momentálně v centru pozornosti designových magazínů i investorů hledajících alternativy ke klasickým aktivům. Trend je vzestupný, ale jak dlouho vydrží, neví nikdo.
Jak neudělat drahou chybu
Autentifikace vyžaduje znalosti i pokoru. Experti se zaměřují na specifické znaky dané sklárny – výrobní stopy, způsob broušení, charakteristické rysy technologie. Katalogy a odborná literatura jsou základem, ale konzultace s renomovanými znalci je nenahraditelná.
Matoucí může být signování. Mnoho děl zůstalo nesignováno nebo neslo pouze papírovou etiketu, která se dávno ztratila. Vízner svá vrcholná díla často signoval rytím, Hospodka spíše etiketami. Absence podpisu rozhodně neznamená, že kus nemá hodnotu – u některých autorů je to zcela běžné.
Co se týče defektů – jemné škrábance a oděrky jsou u starších kusů normální. Horší jsou úlomky nebo praskliny způsobené vnitřním pnutím materiálu. Restaurování by mělo být vždy minimální a prováděné specialisty. Nevhodná oprava může hodnotu díla zničit spolehlivěji než samotné poškození.
Možná právě teď stojí na poličce u vašich rodičů nebo prarodičů něco, co všichni považují za ten starý střep z Tuzexu.
