Ryzí osobnost Jana Husa je nezpochybnitelná. Jeho odkaz rezonuje dodnes
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
více než 5 min
Jan Hus byl nejvýznamnějším českým reformátorem v oblasti náboženství. Jeho dílo překlenulo období mezi ryzím středověkem a reformací, a předstihlo luteránskou reformaci o celé století. Za své činy byl po dlouhodobém pronásledování církví nakonec upálen.
Reklama
Život a počátky kariéry
Hus se narodil chudým rodičům v Husinci v jižních Čechách, odkud převzal své jméno. Kolem roku 1390 se zapsal na pražskou univerzitu, dva roky po promoci v roce 1394 získal titul mistra a začal na univerzitě vyučovat. V roce 1401 se stal dokonce děkanem filozofické fakulty. V této době procházela pražská univerzita obdobím boje proti cizímu, především německému vlivu a také intenzivního soupeření mezi německými mistry, kteří zastávali nominalismus na jedné straně a silně nacionalisticky orientovanými českými mistry na straně druhé.
Čeští učenci se často odkazovali na filozofické spisy Jana Viklefa, anglického teologa a reformátora církve, který provedl první překlad Bible do anglického jazyka. Wiclef však patřil také za ostrého kritika nominalismu. Hus studoval Viklefova díla a později i jeho teologické spisy, které byly v roce 1401 přivezeny do Prahy. Hus byl ovlivněn Viklefovými základními principy, nikdy však nepřijal jejich extrémní důsledky. Obzvláště silný vliv na něj pak měly Viklefovy návrhy na reformu římskokatolického kléru.
Církev měla v majetku zhruba polovinu veškeré půdy v Čechách a velké bohatství a časté zhýralé praktiky mezi vyššími kněžími vzbuzovaly mezi chudými kněžími závist a nelibost. Čeští sedláci a hospodáři pak vůči církvi chovali zášť také kvůli platbě pozemkových daní. V kombinaci s papežským schizmatem, které v této době nastalo, tak byla daná situace prakticky ideální pro rozdmýchání náboženské revoluce. Pokusy o reformu učinil již český král Karel IV., přičemž Viklefova díla byla zvolenou zbraní národního reformního hnutí založeného Janem Milíčem z Kroměříže.
Reforma církve
Karlův nástupce, král Václav IV., choval k Husovi a jeho kázání, které tehdy vedl, poměrně značné sympatie. Kutnohorský dekret z roku 1409 pak dal českému kléru hlasovací právo na univerzitě, což vedlo k odchodu Němců a fakticky dalo Husovým českým stoupencům i Husovi samotnému úplnou svobodu kázat a učit, co chtěli.
Pohár trpělivosti Jana Husa a jeho stoupenců pak definitivně přetekl po nástupu papeže Jana XXIII., který vyslal duchovní prodávat odpustky, aby získal peníze na svou křížovou výpravu proti Neapoli. Hus se proti prodeji odpustků ostře postavil jako proti nebiblickému a hrabivému. Hus také obhajoval kališnictví ("pod obojí"), kdy se při slavení eucharistie při mši svaté podával shromážděným jak chléb, tak víno, a kritizoval dosavadní praxi, kdy kněží podávali laikům chléb, ale víno si nechávali jen pro sebe. Hus pak při svých kázáních odsuzoval chování papeže, čímž se stále více a více dostával do hledáčku církve.
Obvinění a soud
Nově zvolený německý král Zikmund viděl v tehdejší situaci příležitost získat prestiž jako obnovitel jednoty církve. Přiměl tak Jana XXIII. ke svolání Kostnického koncilu, který měl najít konečné řešení schizmatu a skoncovat se všemi kacíři. Zikmund tak nechal poslat i pro Husa, aby zde přednesl své názory. Ten se přirozeně zdráhal nabídku přijmout. Když však Jan pohrozil králi Václavovi za nedodržení interdiktu a poté, co Zikmund ujistil Husa o bezpečném doprovodu na cestu do Kostnice a zpět (bez ohledu na jeho řeč), Hus nakonec s cestou souhlasil.
Hus odjel do Kostnice, ale bezpečnou propustku obdržel až dva dny po svém příjezdu, v listopadu 1414. Krátce po příjezdu do Kostnice byl se Zikmundovým tichým souhlasem zatčen a umístěn do přísného vězení, z něhož se již nikdy nedostal. Husovým nepřátelům se pak podařilo dosáhnout toho, že byl souzen před Kostnickým koncilem jako viklefistický kacíř. Jediné, čeho se mu díky horlivé intervenci české šlechty podařilo dosáhnout, byla tři veřejná slyšení, na nichž se mohl hájit. Podařilo se mu vyvrátit některá obvinění proti němu. Koncil naléhal na Husa, aby svá tvrzení odvolal a zachránil si tak život, ale pro většinu jeho členů byl nebezpečným kacířem vhodným jedině na smrt. Když odmítl odvolat, byl 6. července 1415 slavnostně odsouzen a upálen na hranici.
Odkaz Husova díla
O tom, do jaké míry Hus vděčil Viklefovi za své teologické názory, se vedou spory. V Kostnici se odmítl podřídit požadavku koncilu o zřeknutí se učení anglického reformátora, a nepochybně také podporoval učení o předurčení či obhajoval nadřazenost biblické autority nad autoritou katolické církve. Husovy názory však lze interpretovat i jako vyvrcholení českého národního reformního hnutí. Jeho následovníci a pozdější čeští náboženští reformátoři přijali název husité.
Během svého vyhnanství v letech 1412-1414 nahradil Hus svá lidová kázání v Praze řadou spisů v češtině, které se od té doby staly klasikou české literatury a jsou neméně důležité i pro dějiny českého jazyka, neboť Hus vytvořil nový a jednodušší pravopis. Nejvýznamnějším z těchto děl je jeho populární traktát Výklad Viery, Desatera a Pateře ("Výklad víry, desatera přikázání a modlitby Páně"). Husovy spisy v češtině a latině zahrnují další náboženské traktáty, naučné traktáty a přednášky, sbírky jeho kázání a osobní dopisy. Myšlenky, které tento mistr kdysi hlásal, se pak díky odkazu husitů a husitské církve zachovaly až dodnes.
