Berou přes 350 000 Kč měsíčně. Přesto soudci v Česku zoufale chybí

Když vysoký plat není všechno 

Představte si kariéru, kde můžete dosáhnout měsíčního příjmu až 350 000 korun. Právě takové částky pobírají nejvýše postavení soudci v České republice – předsedové soudů nebo zkušení členové Nejvyššího soudu. Jejich platy převyšují příjmy většiny politiků a na rozdíl od politických funkcí jsou chráněny judikaturou Ústavního soudu proti zmrazení či snižování.

Přesto se na okresních a krajských soudech neodehrává žádný nápor uchazečů. Místo přívalu mladých talentů čelí české soudnictví tichému stárnutí personálu. Průměrný věk soudců dosáhl 51 let a nastupující generace právníků volí jiné kariérní cesty. Tento stav není náhodný – je důsledkem strukturálních problémů, které absolventy od justiční dráhy odvracejí.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Rozšířený svět Harryho Pottera se blíží! Ověřte si, jak dobře znáte tajemství jeho…

11. 9. 2026

Finančně neudržitelný start kariéry

Čerstvý absolvent právnické fakulty nemůže prostě složit státnice a nastoupit do taláru. Zákon č. 6/2002 Sb. stanovuje věkový limit 30 let pro jmenování soudcem, což automaticky vytváří mezeru pěti až šesti let od promoce. Toto období musí mladý právník nějak přežít – a právě zde se otevírá finanční propast.

Cesta k soudcovskému křeslu vede přes pozici justičního čekatele nebo asistenta soudce. Adept musí projít náročnou praxí, složit obtížnou odbornou justiční zkoušku a následně uspět ve výběrovém řízení – vše bez jakékoli jistoty, že pro něj bude volné místo. Zatímco jmenovaný soudce má garantovaný vysoký příjem (nástupní plat na okresním soudě činí okolo 107 000 Kč hrubého), asistent či čekatel pobírá plat hluboko pod celostátním průměrem.

Pro mladého člověka žijícího ve velkém městě a čelícího drahému bydlení je tato perspektiva finančně neudržitelná. V kritickém věku mezi 25 a 30 lety, kdy lidé běžně zakládají rodiny a řeší vlastní bydlení, se absolventi přirozeně obracejí jinam. Advokacie, interní právní oddělení firem, finanční sektor nebo mezinárodní poradenské kanceláře – všechny tyto alternativy nabízejí finanční ohodnocení rostoucí úměrně s odvedenou prací prakticky okamžitě, nikoli až po dovršení třicítky a s nejistým výsledkem.

Vážnost situace s podhodnocením asistentů a administrativního personálu v roce 2024 vyústila v bezprecedentní stávky zaměstnanců soudů, které dočasně ochromily českou justici.

Zodpovědnost, kterou moderní generace odmítá

Dnešní dvacátníci a třicátníci nahlížejí na rovnováhu mezi prací a osobním životem jinak než jejich předchůdci. Profese soudce přitom přináší specifická břemena, která s moderní představou o flexibilním zaměstnání příliš neladí.

Soudce nese plnou a nezastupitelnou osobní zodpovědnost za verdikty, které zásadním způsobem mění lidské osudy – ukládání nepodmíněných trestů, rozhodování o střídavé péči dětí, miliardové majetkové spory. Tento permanentní stres a nutnost odolat tlaku veřejnosti i médií vyžadují mimořádnou mentální odolnost.

Institucionální rigidita představuje další překážku. Soudce je pevně vázán ke svému soudu i senátu. Možnosti flexibilního plánování, práce na dálku nebo kariérních přestávek jsou v justičním prostředí z povahy věci výrazně limitované ve srovnání s privátním sektorem.

Zákon navíc ukládá soudcům přísná etická a profesní pravidla, která zasahují i do jejich volného času. Až na drobné výjimky, jako je pedagogická či vědecká činnost, mají soudci zakázánu jakoukoli jinou výdělečnou činnost a musí neustále dbát na důstojnost profese i v osobním vystupování.

Přečtěte si také

Demence v Česku je na vzestupu. První příznaky bývají nenápadné

11. 9. 2026

Blížící se demografická krize

Skutečnost, že průměrný věk soudců dosahuje 51 let, představuje pro soudní soustavu blížící se demografický zlom. V horizontu příštích 10 až 15 let odejde do starobního důchodu významná část celého soudcovského sboru – funkce soudce totiž ze zákona zaniká na konci kalendářního roku, v němž soudce dosáhne věku 70 let.

Pokud se nepodaří systém včas otevřít a zatraktivnit, hrozí akutní personální podstav na okresních soudech, které řeší největší objem běžné agendy občanů. Důsledky budou citelné pro každého – další prodlužování soudních řízení, což negativně ovlivní vymahatelnost práva i důvěru veřejnosti ve spravedlnost.

Zvýší se přetížení zbývajících soudců, což s sebou nese riziko vyšší chybovosti a profesního vyhoření. Cesta z této krize nevede přes další navyšování platů na samém vrcholu pyramidy – ty jsou nastaveny dostatečně motivačně.

Klíčem je odstranění bariér na začátku profesní dráhy. Důstojné ohodnocení asistentů, zjednodušení výběrových řízení a vytvoření předvídatelného prostředí, ve kterém talentovaný mladý právník nepromarní nejproduktivnější roky života v nejistotě. Bez tohoto funkčního mostu zůstane soudnictví doménou stárnoucích kádrů a mladá generace bude své schopnosti i nadále uplatňovat mimo soudní síně.