Obyvatelé bájné Atlantidy mohli předat své znalosti starým Egypťanům, dokonce i Mayům
Foto: manjik / Depositphotos
Spisovatelé, zeměpisci, badatelé v oblasti antické kultury a archeologové se dlouho dohadovali o poloze, či dokonce samotné existenci Atlantidy - ztracené civilizace zmíněné v Platónových dialozích z roku 360 př. n. 1. Řecký filozof popsal Atlantidu jako mocné námořní město s úchvatnými chrámy a svatyněmi uprostřed ostrovního ráje.
Mnoho archeologů se domnívá, že tento popis odpovídá významnému mínojskému městu Akrotiri na starobylém ostrově Théra, dnešnímu Santorini, které bylo zničeno výbuchem sopky v roce 1627 př. n. l., uvádí Sarah Bartlettová v knize Průvodce po mystických místech světa.
Kniha Oera Linda přinesla zprávu o bájné Atlantidě. Díky jejímu spojení s nacistickým okultismem je…
Zdrojem Platónových informací o Atlantidě byl Solón, básník a zákononý dárce ze 6. století př. n. l., který je získal od chrámových kněží ve starém Egyptě, kde nějaký čas pobýval. Podle Platónova líčení je Atlantida říší boha moří Poseidóna. Ten se podle Bartlettové zamiloval do Kleitó, smrtelnice, která mu porodila patery dvojčata-chlapce. Nejstarší z nich, Atlas, se stal králem oceánu, hory jménem Atlantida a okolních ostrovů. Méně významná území získali i jeho bratři.
Podle Platóna přeměnil Poseidón horu na palác, který obehnal třemi kruhovými vodními příkopy s postupně vzrůstajícím průměrem. Atlanťané pak směrem na sever vystavěli mosty, které spojovaly horu se zbytkem ostrova. Vykopali široký kanál až do moře a podél mostů vyhloubili do skalních prstenců otvory, aby mohly lodě vplouvat kolem hory do města.
Každá přístupová cesta měla vlastní bránu a strážní věže a všechny městské prstence byly chráněny hradbami. Hradby byly postavené z červeného, bílého a černého kamene a zdobené drahými kovy.
Platón popisuje, jak Atlantida sílila a rozrůstala se v mocnou říši. Podle některých zastánců atlantské hypotézy mohli Atlanťané předat své znalosti starým Egypťanům, a dokonce i Mayům. Platón líčí, jak Athéňané odrazili atlantskou invazi a osvobodili všechna podmaněná území, načež následovalo období katastrofických zemětřesení, sopečných erupcí a záplav. Podle Platóna se při nich Atlantida potopila „za jediný neblahý den a noc".
