Jak ve starověku holili barbary: Arzen a hašené vápno. Neznali prudce jedovaté účinky

Již v době kamenné se lidé uchylovali k ledasčemu, aby se zbavili nepříjemného a nadměrného ochlupení. Z archeologických nálezů víme, že tehdejší lidé používali například mušle, zvířecí zuby, kamenné čepele nebo bronzové škrabky.

Tenkrát však byly důvody k odstraňování ochlupení především praktické. Husté ochlupení zvyšovalo riziko, že se v něm přemnoží parazité a způsobí další přidružené nemoci.

Obecně co se vlasů týče, byli naši předci při stylingu vždy vynalézaví. Minimálně stejně kreativní ale byli i při odstraňování nadbytečného ochlupení: používali žraločí zuby, pryskyřici, dokonce i rentgenové paprsky. Některé praktiky byly opravdu na hraně života a smrti, a to po celou „člověčí éru“.

Doba bronzová

Ve 4. tisíciletí před naším letopočtem se v lidské kultuře dějí podstatné změny – začíná doba bronzová, vzniká písmo i městské státy v Sumeru a království v Egyptě. Na Blízkém východě vedle hygieny hrály roli v „holení“ i estetické důvody. Již byly vytrhávány nežádoucí chloupky z obličeje i dalších tělesných partií.

Starověký „odstraňovací“ krém…doslova

Ve starověkém Řecku, ale i ve starém Římě byly vlasy na těle (kromě vlasů na hlavě) považovány za barbarské (barbae=nositel vousů). V té době byl vyvinut také první depilační krém, tzv. „Rhusma Turcorum“, který se objevoval v lékárnických příručkách až do 19. století.

Až do středověku se k depilaci používala tato míchaná pasta z arsenového pigmentu (aurického pigmentu, aurigpigmentu, orpimentu), hašeného vápna a škrobu. Aurigpigment je sulfid arzenu, minerál s chemickým názvem sulfid arzenitý, píše se ve Wikipedii. Depilační směs nepoškozovala pouze na chlupy, ale také pokožku. Ve srovnání s ním jsou metody používané ve starém Egyptě docela neškodné.

Čistý aurický pigment je minerál, který se těží na různých místech světa včetně Evropy. Obsahuje 60,9 % arsenu a 39,1 % síry, ale může obsahovat i příměsi selenu (Se), antimonu (Sb), vanadu (V) a germania (Ge). Kromě toho je minerál často také kontaminován jílovými minerály, oxidem křemičitým (SiO2) a/nebo stibnitem (antimonit, Sb2S3).

Pro samovýrobu Rhusma Turcorum lze nalézt následující předpis v knize Lexikon der Kosmetische Praxis od R. Volka z roku 1936:

• Auripigmenti 2,0 (aurigpigment)
• Calcar.hydric. 10,0 (hašené vápno)
• Amylum 5.0 (škrob)

Tento prášek byl smíchán s trochou vody na pastu a aplikován po dobu 2-3 minut na oblast, která měla být depilována.

Středověké návody na depilaci ženského těla vypadaly podle serveru Wienische Hantwërcliute 1350 vypadaly takto:

"Potom (myšleno po koupeli – pozn.) ať se také celá namaže tímto depilačním prostředkem, který se vyrábí z dobře prosátého nehašeného vápna. Dejte tři unce do hrnčířské vázy a uvařte je na způsob kaše. Pak vezměte jednu unci orpimentu a znovu je uvařte a vyzkoušejte je pírkem, zda jsou dostatečně uvařené."

"Dávejte však pozor, aby se to příliš nevařilo a nezůstalo to příliš dlouho na kůži, protože způsobuje intenzivní teplo."

Skutečnost, že po aplikaci vypadávají nebo se rozpouštějí vlasy, je způsobena velmi agresivními složkami pasty. Lidé tehdy nevěděli, že pigment je prudce jedovatý. Kromě toho je hašené vápno v kombinaci s vodou leptavé, a proto by se nemělo nanášet na pokožku čerstvě uhašené, jak je uvedeno v receptu, píše server Wienische Hantwërcliute 1350.

Pasta se používá se dodnes

Rhusma Turcorum se v některých oblastech Turecka a Indie zřejmě používá dodnes. Směs jednoho dílu auripigmentu a osmi dílů hašeného vápna se utře na kaši. K tomu se přidá vaječný bílek a mýdlová voda, aby vznikla pasta. Místo holení si Turci odstraňují vousy tak, že si touto pastou potírají obličej a po zaschnutí ji smyjí.

Egypťanky šly příkladem

Manželky faraonů Ramsese II. a Ramsese III. si holily intimní oblasti i podpaží, což odpovídalo egyptskému ideálu krásy.

(Vše)možné pomůcky

Vedle včelího vosku se používaly pemzy a bronzové nože. Podobně jako se v dnešních kosmetických studiích používá cukrová pasta, sloužila tzv. „Halawa“. Epilace pomocí bavlněné nitě, která se dodnes používá k úpravě obočí, pochází zase ze starověkého Orientu.

Chlupaté je nemoderní

Nejen v arabských, ale i v jiných kulturách si lidé oblíbili záměrné odstraňování ochlupení. Můžeme jmenovat Dálný východ, občas také starověké Řecko a Řím nebo také původní obyvatele Ameriky.