Mozkové buňky začínají degenerovat průměrně ve věku 44 let
Foto: TSV-art / Shutterstock
3 min
Od určitého věku se nám nechce sportovat, hýbat se a něco pro sebe dělat. Vzdáme to. Vědci našli hranici, při které jsme tímto ošálením mozku poprvé ohroženi. Je to omyl přírody, nebo chytrý tah?
Reklama
Když nám začnou přibývat roky, začne být pohyb i život náročnější. I zarytí sportovci pověsí běžecké boty na hřebík a svedou to na únavu.
Nedostatek času. Bolesti. Zranění. Do jisté míry to je pravda.
Horší regerace nás rozhodně nemotivuje
Zcela určitě se už od věku 35+ začínáme hůře z pohybu regenerovat, s každou další pětiletkou to je horší a horší. Zhoršená regenerace nám také bere motivaci.
Protože kolik času strávíme pohybem, abychom pak ještě více času strávili pociťováním následků pohybu? Lenivost se zdá, přichází z těla. Jenže ne všechna... mozek hraje velkou roli.
Mozkové buňky začínají degenerovat ve 44 letech
Tým výzkumníků ze Stony Brook University zjistil, že mozkové buňky začínají degenerovat průměrně ve věku 44 let.
V 67 už nastávají skoky a v 90 ještě víc…
V tomto výzkumu se přišlo na to, že mozek začíná být resistentní na inzulin a v podstatě mu dochází šťáva. Energie. I kdybychom snědli tabulku čokolády, tak nenastartuje jako za mlada, protože patřičné spoje jsou poškozené. Metabolicky.
Výzkum se zaměřil na keto dietu, pod vědeckým dohledem. Přineslo to slibné výsledky. Můžeme si z toho tedy laicky říct, že když po tomto věku omezíme jednoduché sacharidy a cukry, zlepšíme svému mozku naději na budoucnost.
Další možné důvody:
Úspora energie
Biologicky jsme ve věku kolem padesátky již nastaveni k úsporám energie. Tělo už ji nechce vynakládat zbytečně.
Takže se nám do ničeho zbytečného nechce. Co na tom, že je to kontraproduktivní a zadělá tak tělu na další zdravotní problémy. Náš mozek není pravděpodobně nastaven na dlouhověkost. Z jeho pohledu již žijeme navíc, biologické množení je splněno. Jsme určeni k posedávání v jeskyni, drobné práce v tlupě a ke klábosení. Předávání svých zkušeností mladším.
Jenže moderní doba předběhla biologický vývoj mílovými kroky.
Pokles vášně a pozitivního myšlení
Také v tomto výzkumu norských vědců vyšlo najevo, že po padesátce vyhasíná jiskra života. Na vině je podle nich oslabující funkce tzv. bazálních ganglií, které řídí naše odměňování dopaminem.Pohyb a fyzická aktivita už nám nedělá takovou radost. Je hormonálně méně odměňována.
Ztrácí se i motivace učit
„S přibývajícím věkem je těžší mít k věcem přístup „vstaň a jdi“,
říká Ann Graybiel, profesorka na MIT a členka McGovern Institute for Brain Research.
Při pokusu na myších se ukázalo, že pokud vědci použili léky na zvýšení aktivity těchto již porušených mechanismů, myši vykazovaly znovu zájem a vášeň. U lidí může ale situaci zkreslovat přítomnost dalších duševních potíží, sníženou motivaci máme v případech úzkosti, depresí nebo posttraumatických stresových poruch.
Řešení pro lidi?
Možná biofeedback nebo jiné metody aktivující části mozku. Vše je teprve v začátcích zkoumání. Ale pokud se vám mezi 45 a 50 do ničeho nechce, může za to možná váš mozek.
Přestaňte mlsat a nedejte se!
