Vybije hnilobné bakterie ze střev a pročistí je jako kartáč. Na podzim má největší sílu
Foto: Valentyn Volkov / Shutterstock
4 min
Roste nenápadně pod zemí, zatímco její modré květy zná snad každý. Právě v kořeni se ale ukrývá látka, kvůli které se tato obyčejná rostlina dostala do hledáčku odborníků. Podzim je navíc obdobím, kdy se její kořen sklízí.
Reklama
Co se s kořenem děje právě na podzim
Čekanka je rostlina, která si do kořene ukládá zásobní látky. Tou nejdůležitější je právě inulin, tedy fruktan tvořený řetězci fruktózy. Zatímco některé rostliny používají jako zásobní sacharid především škrob, čekanka si vytváří zásoby právě tímto způsobem. Kořeny určené pro získávání inulinu se běžně sklízejí na podzim.
Výzkumy sledující čekankový kořen ukázaly, že nejvyšší průměrná délka řetězců inulinu byla v některých pokusech zaznamenána právě kolem září až října. S postupujícím ochlazováním se jeho struktura dále mění. Právě tady se dostáváme k důvodu, proč je čekankový kořen zajímavý především pro trávení.
V žaludku se nerozpustí jako obyčejný cukr
Inulin není běžně stravitelný sacharid. Dostává se přes horní část trávicího systému až do tlustého střeva, kde se stává potravou pro střevní mikroorganismy. Proto se řadí mezi prebiotickou vlákninu. Nejde tedy o látku, která by střevo mechanicky „vydrhla“ jako kartáč. Její působení je mnohem zajímavější: mění prostředí, ve kterém žijí střevní bakterie.
Právě tady je potřeba trochu zkorigovat populární představu o „vybití hnilobných bakterií“. Čekanka není dezinfekce střev a není možné tvrdit, že jednoduše zlikviduje všechny škodlivé bakterie. Inulin však může podporovat růst některých prospěšných mikroorganismů a tím ovlivňovat složení střevního mikrobiomu.
Výzkum na lidech je v tomto směru poměrně zajímavý. Ve studii vedla konzumace sušeného čekankového kořene ke zvýšení frekvence stolice a její měkkosti. Výzkumníci současně zaznamenali změny ve složení střevního mikrobiomu a zvýšení některých mastných kyselin s krátkým řetězcem, které vznikají při bakteriálním zpracování vlákniny.
Pointa se ukrývá právě ve vláknině
Čekankový kořen tedy není žádný zázračný „čistič střev“, jak se někdy tvrdí. Jeho skutečná síla spočívá v tom, že dodává střevním bakteriím potravu, kterou samy umějí využít. Inulin se fermentuje v tlustém střevě a při tomto procesu vznikají například acetát, propionát a butyrát. Výzkum navíc ukázal, že sušený čekankový kořen může ovlivňovat některé skupiny střevních bakterií včetně bifidobakterií.
To ale neznamená, že čím více čekanky člověk sní, tím lépe. Větší množství inulinu může způsobovat nadýmání, plynatost nebo jiné zažívací potíže, zejména u lidí citlivých na fermentovatelnou vlákninu. Proto je rozumnější začínat menším množstvím a sledovat, jak na něj organismus reaguje.
Z kořene se ostatně nemusí připravovat žádný složitý domácí „detox“. Tradičně se pražený kořen čekanky používá k výrobě cikorky, tedy bezkofeinové náhražky kávy. Dnes se čekankový kořen a jeho inulin využívají také jako zdroj vlákniny v potravinářství
Rostlina, kterou většina lidí zná jen podle modrých květů rostoucích u cest, skrývá pod zemí zásobárnu vlákniny, která se dostane až tam, kde ji naše vlastní trávicí enzymy už nedokážou rozložit. Nečistí střevo jako kartáč. Místo toho poskytuje potravu mikroorganismům, které jsou důležitou součástí našeho střevního prostředí. Proto si čekankový kořen zaslouží mnohem větší pozornost, než jakou mu běžně věnujeme.
