Ruský vpád na Sibiř: Kontroverzní kozák Jermak prý dobýval, ale pod rouškou Boží slávy vedl spíše další loupežnou výpravu
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
„Bojovníci na koních ozbrojení tureckými šavlemi přebrodili řeku a přepadli tábor spících mužů. Rozespalí vojáci neměli žádnou naději. Jeden z nich je setnut, ostatní propíchnuti nebo zastřeleni šípy. Velitel vojáků, vousatý muž dvakrát větší než všichni ostatní, stojí u břehu a přitahuje záchranný člun.“
Reklama
Ručně psaná legenda ve staroslověnštině vysvětluje, že se mu nepodařilo uniknout: „Když Jermak viděl, jak jsou jeho vojáci pobíjeni a že mu nikdo nepřichází na pomoc, rozběhl se ke své lodi. Nemohl se ale do ní vyšplhat, jelikož byl oděn do dvou královských drátěných košil a loď mu uplavala od břehu, a tak nemoha na ni dosáhnout, utopil se,“ cituje ve své knize Šamanův plášť (Dějiny domorodých národů Sibiře) anglická novinářka a autorka Anna Reidová, jejíž práce se zaměřuje především na dějiny východní Evropy.
Mniši – (pochybní) kronikáři
Rukopis vypráví příběh prvního ruského vpádu na Sibiř. Kdyby se ta série kreslených skic připomínající komiks pocházela z Francie či Anglie, mohli bychom se domnívat, že jde o středověk. Ale je z Ruska a v autokratické Moskvě nebylo soukromým osobám dovoleno vlastnit tiskařské lisy, takže do 18. století byli hlavními zapisovateli dějin mniši.
Výsledkem je to, že ačkoliv k invazi došlo před pouhými 400 lety, naše prameny jsou velmi skrovné, prošpikované církevní propagandou a většinou pochybného autorství i data. Ze čtyř dochovaných kronik zaznamenávajících tuto událost byla ta nejstarší sepsána nejméně 50 let po vpádu a kroniky si vzájemně tak často odporují, že jejich četba připomíná podle slov jednoho ruského spisovatele „řev opilých kozáků, kteří své vzpomínky vytahují ze vzájemného překřikování a skákání si do řeči“.
Zaostalá mocnost po smrti hrozného cara
Podle všeho došlo k popsanému přepadení v srpnu 1585, sedmnáct měsíců po smrti temperamentního a sadistického cara Ivana IV., jemuž dali Rusové přídomek „Hrozný“ a Angličané „Strašný“ (Terrible). Díky jeho válkám se Moskevské knížectví rozkládalo od Bílého moře ke Kaspickému, ale scházely mu pevné zákony a instituce a bylo tak chudé a zaostalé, že by se dalo spíše označit za mocnost než za stát.
Pod nadvládou mongolské hordy
Před sto lety ještě platilo vazalskou daň Čingischánově mongolské hordě a v roce 1571 vyplenil Moskvu Devlet Giraj z Krymu, Osmanskou říší podporovaný chán jednoho z muslimských států, jež vznikly z mongolské hordy, a odvezl si odtud na tisíce slovanských otroků.
Chvástání na ruský způsob
Takže ačkoliv Rusové už nazývali své hlavní město „třetím Římem“ a své panovníky císaři, zbytek světa nebral jejich chvástání příliš vážně. A co se týče oblastí ležících za Uralem, ty byly i pro samotné Rusy velkou neznámou. Těch nemnoho poutníků, kteří v zimě přimrzali k zemi, léta trávili u moře, až jim popraskala kůže, ústa měli na temeni a jedli tak, že si jídlo strkali pod klobouk a krčili rameny, píše doslova ve své knize Anna Reidová.
Kontroverzní kozák jako „dobyvatel“ Sibiře
Mužem, který to všechno změnil, byl Jermak Timofejevič (úmrtí 1585), vousatý obr, který se utopil pod vahou své vlastní drátěné košile, když prchal před nočními útočníky. Jediný kronikářův komentář týkající se jeho charakteru je, jak se dá očekávat, lichotivý. Odvážný jistě byl, laskavý určitě ne. Prý pocházel z rodiny lapků, v mládí byl v čele tlupy lupičů přepadávajících lodě na Volze. Na Urale byl pravděpodobně na útěku.
Dobyvatelský „komplot“ Stroganovovů a Jermaka?
Osídlení Uralu Rusy datujeme do roku 1517, kdy Stroganovové, bohatý rod bojarů, získali královskou výsadu těžit zde železo a sůl, píše Reidová. V roce 1580 už měli polonezávislou jurisdikci nad řadou pevností, táhnoucí se na jih až k řece Tobol. Jestli byla výprava na Sibiř jejich nápadem, nebo Jermakovým, zůstává nejasné. Výsadní listina z roku 1547 je přesně instruovala, že mají postavit nové pevnosti a opatřit je posádkou, což naznačuje, že ti mohli Jermaka přizvat na pomoc.
Nevíš, že už jsi mrtvý
Na druhou stranu nás jedna kronika informuje o tom, že na nich Jermak vymáhal zboží pod pohrůžkami: „Člověče, nevíš, že už jsi mrtvý; zajmeme tě a rozstřílíme tě na kusy. Dej nám… celkem pro 5000 mužů tři libry střelného prachu a olova a pro každého muže pušku…“
Pod rouškou slávy Boží loupežná výprava
Další kronika se o Stroganovových vůbec nezmiňuje. Ani nevíme, co měl sám Jermak v úmyslu. Podle mnichů se vydal dobýt pohanské země pro větší slávu Boží a Moskevského knížectví. Pravděpodobnější ovšem je, že to byla jeho další loupežná výprava, popisuje historické události na Sibiři ve své knize Šamanův plášť (Dějiny domorodých národů Sibiře) anglická autorka Anna Reidová.
