Národy Sibiře, které za šest hodin letu nezahlédnete, žily těžce, ale v nadbytku i v zimě, kdy se rtuť měnila na olovo

Národy Sibiře, které za šest hodin letu nezahlédnete, žily těžce, ale v nadbytku i v zimě, kdy se rtuť měnila na olovo

Foto: Viktor Zagumyonnov / Creative commons, CC-BY-SA

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Dosud jsme v našich článcích o Eskymácích a Inuitech psali o arktickém etniku pocházejícím převážně z Grónska či ze Severní Ameriky. V nadcházejících článcích vás budeme informovat také o historii a životech původních obyvatel Sibiře, jež jsou pravděpodobnými prapředky těch dosud zmiňovaných.

Obsah článku
  1. Evropa i USA by se do ní vešly
  2. Mrazem praskají stromy
  3. Zdánlivě neobydlená
  4. Těžký, ale bohatý život předků
  5. „Marxistické“ pojetí dělby pomáhala přežít
  6. Kultura díky nadbytku
  7. Sofistikované hračky

Encyklopedie Wikipedia charakterizuje Eskymáky či Inuity („Lidi“) takto: je to název pro skupinu domorodých obyvatel mongoloidního původu severní části Severní Ameriky (Kanada, Grónsko, Aljaška) a severovýchodní Asie (Sibiř). Za Inuity se označují především Eskymáci z Kanady a Grónska, kdežto na Sibiři a na jižní Aljašce se nazývají Jupikové či Juité, na severu Aljašky Inupiaté, v západním Grónsku Kalaallité, ve východním Tunumiité.

Evropa i USA by se do ní vešly

Všichni víme o Sibiři jen to, že je velká a že je studená: máme ji v povědomí jako bílou, rozlehlou zasněženou pláň ležící někde na východ od Moskvy. Velká tedy doopravdy je - pro představu: „mohli byste vzít celé Spojené státy americké a posadit je doprostřed Sibiře, aniž by se kdekoliv dotýkaly jejích hranic. Potom byste mohli vzít Aljašku a všechny státy Evropy bez Ruska a vyplnit jimi zbylý okraj jako kousky rozřezané mapy,“ napsal jeden výzkumník o rozlehlosti Sibiře.

Sibiř můžeme definovat jako Rusy ovládané území mezi Uralem a Tichým oceánem pokrývající osm milionů km2 neboli jednu dvanáctinu celkové plochy zemské pevniny. Z jednoho konce na druhý trvá let sedm hodin a během šesti nezahlédnete mezi lesy a bažinami žádné známky lidské existence kromě části Transsibiřské magistrály, zahajuje svoji knihu Šamanův plášť (Dějiny domorodých národů Sibiře) anglická novinářka a autorka Anna Reidová, jejíž práce se zaměřuje především na dějiny východní Evropy.

Mrazem praskají stromy

Průměrná zimní teplota se pohybuje mezi minus 30 a 40 °C, ale klesá i na minus 60. V takových podmínkách se rtuť mění na olovo a z brandy se stává sirup. Živé stromy explodují za doprovodu zvuků připomínající střílení z pušky, z dřevěných špalků při sekání odlétají modré jiskry a vydechovaný dech dopadá k zemi jako sprška krystalů se ševelením, jemuž se zde říká „šepot hvězd“.

Zdánlivě neobydlená

Naše představa Sibiře jako neobydlené pustiny – píše Reidová - je mylná, jelikož ještě před příchodem Rusů na konci 16. století zde bylo přes 30 různých etnických skupin, tedy asi na čtvrt milionu obyvatel. Někteří mluvili mongolskými, turkotatarskými či ugrofinskými jazyky; ostatní nevykazovali vůbec žádnou jazykovou příbuznost se zbytkem světa, o kterém neměli ani potuchy. Sami sebe nazývali jednoduše „mořští lidé“, „lesní lidé“ nebo stejně jako arktičtí Eskymáci či Inuité pouze „lidé“.

Patřili k nim Chantové, Evenkové, Čukčové, Něnci či Burjati, o kterých vás podrobněji budeme informovat v našich dalších článcích.

Těžký, ale bohatý život předků

Na jejich životě nebylo nic idylického – stejně jako na životech arktických Eskymáků či Inuitů, o nichž jsme publikovali desítky článků. Válka a hlad měly na svědomí stěhování velkých skupin obyvatelstva ještě dlouho před dobytím Sibiře Rusy a na dálném severu běžně žádali staří a nemocní o eutanazii probodnutím nebo uškrcením.

Ale podle archeologů a dávných cestovatelů byli domorodí Sibiřané dobře živení, zdraví a dokonce bohatí. Burjatští náčelníci (jedna z etnických skupin Mongolů – pozn. aut.) byli majiteli desítek tisíc koní, stejně jako bohatí Evenkové, kteří vlastnili množství sobů a postroje si zdobili talismany z tyrkysu a našedlé stříbrné slitiny, které kupovali od bucharských obchodníků (Bucharská provincie v dnešním Uzbekistánu – pozn. aut.).  

„Marxistické“ pojetí dělby pomáhala přežít

Rozdělování úlovku mezi všechny rodiny – praxe, která později tak vzrušovala marxistické ideology – chránilo před neštěstím a pravidla týkající se příbuzenských vztahů zabraňovala rozšíření genetických vad a brala pod ochranu sirotky a vdovy.

Kultura díky nadbytku

Dokonce i národy obývající tundru v době kamenné měly nadbytek, který jim umožňoval zdobit oděvy ptačími pery a obarvenými sobími chlupy, slavit svátky běžeckými závody a obscénními tanci a trávit bezpočet nocí recitováním rytmických aliteračních (bez rýmů – pozn. aut.) eposů o tisících veršů.

Sofistikované hračky

Pro své děti vyráběly veselé a robustní hračky: miniaturní sáňky a kolébky, míče na kopanou zdobené našitými kožešinami, hlavolamy z provazů a slonovinové figurky zápasících medvědů a mužů řídících vlčí spřežení, popisuje obsáhle Anna Reidová dávné dějiny domorodých národů Sibiře ve své knize Šamanův plášť.

Reklama
Zdroje článku:
REID, Anna. Šamanův plášť: dějiny domorodých národů Sibiře. Přeložil Daniela FELTOVÁ. Praha: BB art, 2004. ISBN 80-7341-146-6., cs.wikipedia.org
Reklama