Vědci zjistili, že stravovací zvyky z dětství ovlivňují tělo i po desítkách let
Foto: pixabay
3 min
Longitudinální studie sledující tisíce lidí od dětství do dospělosti ukazují znepokojivý vzorec – nadměrný příjem cukru v útlém věku souvisí s vyšším rizikem metabolických onemocnění o dekády později. Co přesně se v těle děje a proč je tak těžké tento trend zvrátit?
Reklama
Když se řekne dětské mlsání většina z nás si vybaví nevinné vzpomínky na narozeninové dorty a odměny v podobě bonbonů. Jenže vědecká data posledních let ukazují, že vztah mezi cukrem konzumovaným v dětství a zdravím v dospělosti je mnohem komplikovanější – a znepokojivější – než jsme si dlouho mysleli.
Nejde o jednotlivé studie s desítkami účastníků. Mluvíme o rozsáhlých longitudinálních výzkumech, které sledují tisíce lidí napříč kontinenty, často od narození až do jejich třicátých, čtyřicátých či padesátých let. Právě tento dlouhý časový horizont umožňuje zachytit souvislosti, které by jinak zůstaly skryté.
Jak vlastně měřit cukr snědený před třiceti lety?
Metodologie těchto studií je fascinující sama o sobě. Rodiče vedli podrobné potravinové deníky, výzkumníci prováděli opakované 24hodinové záznamy stravy a dotazníky frekvence konzumace potravin. Nejde jen o zjevné sladkosti – sledoval se i neviditelný cukr v kečupu, cereáliích, jogurtech či zpracovaných potravinách.
Světová zdravotnická organizace doporučuje, aby volné cukry tvořily maximálně 10 % denního energetického příjmu, ideálně pod 5 %. Česká dětská populace tato doporučení podle dostupných dat často výrazně překračuje.
Co se objevuje v těle o dekády později
Výsledky jsou konzistentní napříč různými studiemi a populacemi. Dospělí, kteří v dětství konzumovali nadměrné množství cukru, vykazují vyšší míru inzulínové rezistence – stavu, kdy buňky přestávají správně reagovat na inzulín a slinivka je nucena produkovat ho stále více.
Překvapivě častá je u nich také nealkoholická steatóza jater (NAFLD), onemocnění dříve spojované především se středním věkem a alkoholismem. Dnes se objevuje i u mladých dospělých, kteří alkohol prakticky nepijí. K tomu se přidává vyšší krevní tlak, nepříznivý lipidový profil a zvýšené hladiny zánětlivých markerů v krvi.
Některé studie naznačují i souvislost se změnami v mozkové aktivitě – horší pamětí a potenciálně vyšším rizikem neurodegenerativních onemocnění v pozdějším věku.
Mechanismy: proč tělo pamatuje
Co se vlastně děje na buněčné úrovni? Vědci identifikovali několik klíčových procesů. Chronický zánět nízkého stupně, který nadměrný cukr vyvolává, postupně poškozuje tkáně. Glykace bílkovin – proces, při kterém se cukr váže na proteiny a vytváří takzvané pokročilé produkty glykace (AGEs) – vede k předčasnému stárnutí tkání.
Zásadní roli hraje také střevní mikrobiom. Strava bohatá na cukr v dětství mění složení střevních bakterií způsobem, který se ukazuje jako překvapivě stabilní – i po přechodu na zdravější stravu v dospělosti se mikrobiom vrací do původního stavu jen částečně a pomalu.
Epigenetika: otisk, který přetrvává
Nejzajímavější – a zároveň nejznepokojivější – jsou zjištění týkající se epigenetických změn. Cukr sice nemění samotnou sekvenci DNA, ale ovlivňuje, které geny se „zapnou“ nebo „vypnou“.
