Lepek střeva nelepí. Bílá mouka škodí zcela jiným způsobem

Internetem se šíří děsivé mýty o zalepených střevech a zničených orgánech, které v lidech vyvolávají paniku. Skutečná pravda je však mnohem rafinovanější a skrývá se v tichém metabolickém procesu, který většina z nás zcela přehlíží.

Mýtus o zalepených střevech

Mnoho lidí dnes bílé pečivo zatracuje. V internetových diskusích se hemží názory, že lepek funguje v trávicím traktu jako lepidlo, které střeva fyzicky ucpe, zanese plísněmi a zabrání vstřebávání živin.

Na druhé straně barikády stojí zastánci tradiční stravy. „Moje babička jedla celej život bílý rohlíky a dožila se devadesáti. Dneska se ze všeho dělá věda a straší se lidi, aby kupovali předražený zdravý náhražky,“ píše jeden z diskutujících na Facebooku. Kde je tedy pravda?

Přední čeští lékaři mají v této otázce naprosto jasno. „Lepek zalepuje střeva, proto se po něm tloustne. To je nesmysl. Lepek je součástí mouky, díky němu je těsto vláčnější. Žádné zalepování střeva nezpůsobuje. Zdravému člověku lepek neškodí, proto není důvod se mu vyhýbat,“ vysvětluje na serveru Novinky.cz Prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc., renomovaný gastroenterolog a člen výboru Gastroenterologické společnosti ČLS JEP.

Lepek je totiž běžná bílkovina, kterou trávicí enzymy zdravého člověka bez problémů rozloží na aminokyseliny a peptidy. K poškození střevní sliznice dochází výhradně u lidí s celiakií, alergií na pšenici nebo neceliakální glutenovou senzitivitou.

Přečtěte si také

Máte právo požadovat po zaměstnavateli kvůli nesnesitelnou horku úlevy nebo volno?

5. 8. 2026

Jak trpí slinivka a játra

Ačkoliv bílá mouka střeva nezalepuje, neznamená to, že je zcela bez viny. Její tajemství spočívá v tom, jak vzniká.

Při mletí je pšeničné zrno mechanicky zbaveno svých vnějších obalů a klíčku. Výsledkem je produkt složený převážně z vnitřního škrobového jádra, který obsahuje 70–80 % sacharidů, 9–12 % bílkovin a pouhé 1–2 gramy vlákniny na 100 gramů. Kvůli absenci vlákniny a tuků má vysoký glykemický index a tělo ji stráví extrémně rychle.

Tento bleskový proces má však vážné důsledky pro naše vnitřní orgány. Rychlé vstřebávání glukózy do krve vyžaduje okamžitou a masivní sekreci inzulínu ze slinivky břišní.

Pokud bílé pečivo konzumujeme nadměrně a dlouhodobě, beta-buňky slinivky se chronicky přetěžují. To postupně vede k inzulínové rezistenci, prediabetu a nakonec k diabetu 2. typu.

Nejde o to, že by mouka slinivku přímo devastovala, nýbrž že její časté a opakované zatěžování vysokými výkyvy hladiny cukru v krvi ji nutí produkovat stále více inzulínu. Pokud tento stav přetrvává řadu let, může dojít k vyčerpání jejích funkcí a výrazně se zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu.

Poškození je důsledkem dlouhodobé metabolické zátěže z celkového kalorického nadbytku a nedostatku pohybu.

Podobný scénář se odehrává v játrech. Přebytečnou glukózu z rafinovaných sacharidů, kterou tělo nevyužije pro energetický výdej, játra přeměňují na tuky. Ty se pak v jaterních buňkách hromadí, což vede k nealkoholickému ztučnění jater.

Opět zde platí, že ztučnění jater není způsobeno specifickou toxicitou samotné mouky, ale je výsledkem celkového životního stylu. Stejně tak je mýtem, že se bílá mouka při pečení v troubě mění v jed. Při běžném pečení dochází pouze k želatinizaci škrobu a Maillardově reakci. Karcinogenní látky, jako je akrylamid, vznikají pouze při extrémním spálení jídla dočerna.

Přečtěte si také

Vědci popsali, jak se ptáci spravedlivě střídají ve vedení hejna

5. 8. 2026

Smrtící trojkombinace

Skutečnou metabolickou bombou jsou však výrobky, které bílou mouku kombinují s dalšími přísadami. Typickým příkladem jsou loupáky, koblihy či koláče. Tyto dobroty v sobě spojují rafinovaný škrob, jednoduchý cukr a nasycené tuky.

Tato kombinace má extrémně vysokou energetickou hustotu, ale minimální schopnost nás zasytit, protože v ní chybí vláknina a bílkoviny. Způsobuje ty nejprudší výkyvy glykémie a inzulínu v těle. Výsledkem je, že se výrazně urychluje ukládání nebezpečného viscerálního a ektopického tuku přímo v játrech a slinivce břišní.

Jak z toho ven? Rovnováha je základ

Bílá pšeničná mouka sama o sobě není jedem, který by nás okamžitě zahubil. Problém nastává v okamžiku, kdy se stane základem našeho jídelníčku, který navíc postrádá pohyb a dostatek vlákniny.

Pokud si občas dopřejete čerstvý rohlík, vašemu tělu to neublíží. Střídmost, aktivní životní styl a vědomí, jaké procesy v našem těle jídlo spouští – to je cesta ke zdravé slinivce a játrům.