Tajemství hieroglyfů aneb jak se dešifrují staroegyptské texty
Foto: Louvre Museum / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Po pádu egyptské civilizace byl význam hieroglyfického písma na více než tisíc let zapomenut. Klíčem k jeho rozluštění se stala až Rosettská deska, kterou našli Napoleonovi vojáci po dobytí Egypta.
Reklama
Klíč z rozluštění našel Bonaparte
V roce 1798 napadl Egypt Napoleon Bonaparte se svou armádou. Důvodem bylo ovládnutí důležité britské obchodní trasy do Indie. Napoleon sebou přivedl také tým učenců, kteří měli zemi probádat. V roce 1799 rekonstruovali vojáci pevnost v přístavním městě Rašíd. V troskách základů našli velký rozbitý kámen se třemi různými písmy (hieroglyfické, démotické a řecké). Učenci ihned rozpoznali obrovský význam nálezu. Sám Napoleon po návratu do Paříže prohlásil: „Není pochyb o tom, že sloup s hieroglyfy obsahuje stejný nápis jako ostatní dva. Zde je tedy způsob, jak získat určité informace tohoto dosud nesrozumitelného jazyka.“
„Božími slovy“ Egypťané psali 3 600 let
Hieroglyfy se v Egyptě používaly asi od roku 3250 př. n. l. až roku 394 n. l., ze kterého se dochoval poslední zápis. Jejich význam znamená v překladu „boží slova“ a původně se vytesávaly do kamenů na chrámech a hrobkách. Později se psaly se také štětcem nebo rákosovým perem a inkoustem na papyrus. Kvůli nutnosti psát více a rychleji došlo k zjednodušení zápisu znaků, čímž vzniklo písmo „hieratické“ a „démotické“.
Vytlačil je až vliv řečtiny
Od 4. století byl Egypt pod nadvládou Řecka a od roku 30. př. n. l. také Říma. Vliv cizích jazyků se přenášel do egyptského písma, přidávaly se nové znaky a zjednodušovala výslovnost. Tak vznikla kolem roku 100 n. l. koptština, která spolu s řečtinou postupně zcela nahradila všechna starší egyptská písma. Od 5. století n. l. byl význam hieroglyfů postupně zapomenut. Zájem o jejich význam poprvé projevili středověcí arabští učenci, kteří toužili odhalit tajemství staroegyptských věd a magie. Veškeré jejich snahy však byly marné.
Pokoušeli se je dešifrovat od středověku
Evropa prokázala zájem o egyptskou kulturu až v období renesance. Tehdejší učenci sbírali starověké nápisy a rukopisy, které studovali. Při jejich luštění se však neustále dopouštěli zásadní chyby. Domnívali se totiž, že se jedná spíše o obrázkové písmo vyjadřující konkrétní předměty nebo činnosti než o psaný jazyk. Průlom nastal až v roce 1799 nálezem Rosettské desky. Kopie desky byly distribuovány badatelům po celé Evropě, kteří porovnávali uvedené jazyky. Občas se jim zadařilo se posunout o kus dál, jindy se naopak vydali chybnou cestou. Zlomový okamžik nastal až za více než 20 let po objevení desky.
Ani symbolické písmo, ani abeceda, ale směs obojího
Rosettská deska zaujala také francouzského jazykovědce Jeana-Françoise Champolliona, který byl hieroglyfy posedlý od svého mládí. „Podívej, mám to!“ Oznámil nadšeně 14. září 1822 Champollion svému bratrovi, když mu ukazoval své poznámky. Champollion totiž jako první pochopil strukturální logiku jazyka: „Hieroglyfické písmo je složitý systém, písmo současně obrazové, symbolické a fonetické v jednom a tomtéž textu... a mohu dodat, v jednom a tomtéž slově.““ V roce 1836, čtyři roky po jeho smrti, byla publikována Egyptská gramatika, soubor jeho celoživotního díla. Kniha se stala klíčem pro všechny další badatele a umožnila docenění staroegyptské kultury.
