Zbraně Aztéků nahánějí hrůzu i dnes. Naštěstí se už nepoužívají

Byl rok 1428, když se začal psát příběh

Aztécká říše, která vznikla spojením tří městských států – Tenochtitlánu, Texcocy a Tlacopánu. Stala se z nich tak konfederace takzvaného „Aztéckého trojspolku“, jenž si násilím postupně podmanil celou oblast středního a jižního Mexika. Byli známí svou brutalitou a náboženskými rituály obětování lidí dobytých měst. Pro tyto účely byly vytvářeny dokonce i seznamy obětí, podle kterých se striktně postupovalo, a lidé v něm zapsání byli násilně odváděni ze svých domovů k obětování bohům.

Přečtěte si také

O životě samurajů víme vcelku dost. Všechny jejich zbraně, ale možná neznáte

11. 3. 2023

Zajímavé byly zejména jejich zbraně, kterými svou říši postupně dobývali. Byly tak důmyslné, že s nimi měli problémy i španělští kolonizátoři, vybavení železnými prvky, které Aztékové neměli. Tuto položku na svých zbraních však dokázali Aztékové nahradit obsidiánem, vulkanickým sklem, které bylo při správném vytvarování ostřejší než žiletka a jehož měli naopak dostatek. Pojďme se tedy podívat, čím že to vlastně bojovali se svými nepřáteli.

Obsidiánový kyj

Macuahuitl neboli obsidiánový kyj byl něco mezi kyjem, mečem a motorovou pilou. Dřevěný kyj s plochou hlavou, tvarem podobnou meči, byl osázen obsidiánovými břity jako čepel motorové pily. A ač byly břity křehké, jejich ostrost byla na velmi vysoké úrovni. Evropané, kteří nakonec Aztéky porazili, dokonce tento kyj odeslali k prozkoumání do Evropy a považovali ho za nejnebezpečnější zbraň na světě. Podle některých výpovědí Španělů, dokázali Aztékové jednou ranou setnout hlavu koni, nemluvě o končetinách zvířat a lidí.

Šipkové pistole

Další oblíbenou zbraní Aztéků byly šipkové pistole. Tyto foukačky byly využívány zejména lovci, při bitvách však byly okořeněny jedem a využívány jako zbraň na dálku. Jednoduchá, do jednoho konce zúžená rourka pokrytá náboženskými motivy umožnila lovcům a bojovníkům díky své úspornosti napadat soupeře z úkrytů, a tím své protivníky zaskočit.

Tak trochu jiné kopí

Dalším zajímavým doplňkem Aztéckých bojovníků je kopí s lopatovou hlavou zvané tepoztopilli. Pro jeho velkou délku, která dosahovala až dvojnásobku výšky bojovníka, byly využívány v prvních liniích tak, aby odvrátily úvodní vlnu soupeře za pomoci bodání a řezání. Díky použití lávového skla byla tato pomůcka velmi populární, neboť dokázala hravě i oddělit končetinu protivníka či jeho koně.

Katapultový prak

Atlatl byl vskutku zajímavý nástroj, pomocí kterého dokázali oštěpaři Aztécké armády střílet podstatně dál, než kolik by byli schopni hodit vlastními silami. Šlo o dřevěný nástroj podobný praku, avšak využívající sílu pružnosti dřeva, jako je tomu u katapultu. Díky němu oštěpaři stáli až za pěchotou a jezdci, přes které takto vrhali oštěpy, šipky či bodce. Tento nástroj byl před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem natolik oblíbený, že jich využívali i Mayové.

Štít nebo umělecké dílo

Aztécké štíty zvané chimalli byly nejčastěji vyráběny ze zvířecích kůží a peří byly považovány nejen za obranný nástroj, ale i umělecké dílo. Proto taky byly vyráběny velmi pečlivě a záměrně se vyráběly tak, aby připomínaly mozaiku. I když se nejednalo vysloveně o zbraň, tak se hojně využívaly nejen k odvrácení útoku, ale i rozdávání bolestných ran.

Přečtěte si také

Nejničivější zbraň starověkého Blízkého východu. Luk přesný a pevný, šíp naprosto zkázonosný

13. 1. 2023

Luk a šíp

Aztécké luky neboli tlahhuitolli byly dlouhé přes dva metry a jejich tětiva se vyráběla výhradně ze zvířecích šlach. Luky měly hroty převážně z kamene a obsidianu, který měli Aztékové ve stále větší oblibě, zatímco o rovnováhu se postaralo ptačí peří.

Aztékové byli vyhlášení tím, že ve svých bitvách hojně využívali nástrojů podobných sekerám. Itztopilli, jak se jim říkalo, byly do jisté míry velmi podobné tomahawku či dnešním sekerám s dřevěnou rukojetí a nabroušenými kovovými nebo kamennými hlavami.

Ani jedna z těchto jistě zajímavých zbraní však Aztékům nedokázala pomoct v boji proti výrazně lépe a moderněji vyzbrojeným evropským kolonizátorům, kterým se podařilo jejich území dobýt během dvou let roku 1521. Tehdy pochopitelně nikdo netušil, jak Amerika bude vypadat dnes.