Šťastný život liliputí rodiny Ovitzových zastavila až 2. světová válka a hrůzný doktor Mengele

Šťastný život liliputí rodiny Ovitzových zastavila až 2. světová válka a hrůzný doktor Mengele

Foto: Helaine M. Cigal / Creative commons, CC-BY-SA

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Malý vzrůst organismu, který je zapříčiněn jeho poruchou. Tak je nazýván nanismus neboli liliputánství. Mezi jedny z nejznámějších liliputánů patří hned celá rodina Ovitzových. Ti prožili šťastná období i děsivé mučení v koncentračním táboře.

Ovitzovi byli rodinou s netypickou výškou

Že jste o rodině Ovitzových ještě neslyšeli? Tak to budete naprosto uneseni jejich příběhem. Příroda dokáže být mocnou čarodějkou. Právě zde si geny doslova a do písmene dokázaly pohrát s růstem téměř všech členů rodiny Ovitzových.

Vůbec prvním trpasličím členem rodiny byl Shimson Eizika Ovitze. Ten se narodil v roce 1868. Během svého života se dvakrát oženil a zplodil hned 10 dětí. 7 z těchto dětí se narodilo jako liliputáni. Zajímavé je, že obě z manželek byly průměrného vzrůstu. S tou první měl dvě trpasličí děti Franzika a Roziku. Z dalšího manželství se narodila liliputí Freida, Elizabeth a Perla neboli Piroska a synové Avram a Micki. Tři zbylé děti Sarah, Leah a Arie během svého života dokázaly vyrůst do průměrné výšky.

Liliputánství využili ve svůj prospěch. Stali se známými po celé Evropě

To, co jeden považuje za handicap, druhý bere jako výhodu a možnost, jak se životem nejenom protloukat, ale dokonce si ho i užívat. Lidé v první polovině 20. století prahli po senzacích. A tak si liliputí rodina založila doslova a do písmene úspěšný business. A sice vlastní zábavní spolek Liliput Troupe. Zakázky se hrnuly nejenom v jejich rodném Maďarsku a Rumunsku, ale také v Československu. Jejich hudební vystoupení chtěl vidět každý. Vystupování této nepříliš tradiční rodince vydržela až do začátku 2. světové války. Stali se známými po celé Evropě a téměř každé z jejich představení bylo vyprodané.

Jejich úspěšný život měl ale omezené trvání. Při druhé světové válce se o život museli bát nejenom Židé, ale také dvojčata či lidé s různými anomáliemi. Mohlo by se tak zdát, že to má rodina Ovitzových již spočítané. Osud tomu ale chtěl jinak. Až do roku 1944 zvládala rodina stále vystupovat a tajit svůj židovský původ. K tomu jim dopomohli především zfalšované doklady.

Doktor Mengele jim ze života v táboře udělal doslova peklo

Konec jejich vystupování a velmi těžké časy přišly po obsazení Maďarska německými vojsky. Jejich podvod byl odhalen. A tak 17. května roku 1944 došlo k jejich zajetí a přesunuti nákladnými vozy do Osvětimi. Do koncentračního tábora jich přišlo 12. A jako zázrakem se jich všech 12 dokázalo vrátit živých. Přitom nejmladšímu z nich bylo při nástupu do Osvětimi pouhých 15 měsíců. Do konce života je ale ve snech musel strašit pověstný doktor Mengele. Toho fascinovaly jakékoliv anomálie.

Reklama

Když zahlédl rodinu Oviztových byl doslova nadšen a prohlašoval, že na příštích pár let nepotřebuje žádnou jinou práci než zkoumání této rodiny. Děsivé experimenty se pravděpodobně nevyhnuly žádnému z členů rodiny. Nejenom, že jim neustále byly odebírány různé vzorky, byli také vystaveni nebývalému mučení. Ženy a dívky byly podrobeny různým bolestivým gynekologickým experimentům, při nichž omdlévali i samotní lékaři. Mengele si toto trýznění s neskrytou radostí naprosto užíval.

Rodina Ovitzových se nakonec dokázala živá vrátit do běžného života

Ač se to zdá nemožné, válku dokázali všichni členové přežít. Následně se více než půl roku snažili dostat do své rodné vesnice. Protože potřebovali začít znovu, rozhodli se vydat do Belgie. V roce 1949 emigrovali do Izraele a opět se začali věnovat svému vystupování. V roce 1955 po mnohých životních zkušenostech odešli všichni členové na odpočinek. Pozoruhodné je, že se již nikdy nenarodil žádný další liliput. Dívky kvůli své velkosti nedokázaly otěhotnět. Muži zplodili děti, které dorostly průměrné výšky. Poslední dvě z liliputích sester žily ještě dlouho po válce. Rozika zemřela v roce 1984, když jí bylo úctyhodných 98 let. Až v roce 2001 zemřela i poslední trpasličí žena. A sice Perla Ovitz.

Reklama
Reklama