Dvouhlavý chlapec aneb siamská dvojčata Giacomo a Giovani
Foto: Public domain, Wikimedia commons
3 min
Od šestého obratle sdíleli jedno tělo. Přesto si nebyli podobní a měli i rozdílné povahy. Tichý Giovanni holdoval pivu, abstinent Giacomo velmi rád mluvil o sobě.
Reklama
Až na handicap srůstu úplně zdraví
Giacomo a Giovani se narodili jako jinak zdravá siamská dvojčata devatenáctileté matce. Porod proběhl bez komplikací, ovšem lékaři v jejich delší život nijak nevěřili. Otec se po jejich narození zhroutil, záhy ale zjistil, že na jejich vzezření lze celkem dobře vydělat nemalé peníze. Jako manažer svým synům zajistil vystupování po Evropě a vydělané peníze končily převážně v jeho kapse.
Chodit nemohli, ale na pěsti přece jen občas došlo
Hoši nebyli schopni samostatné chůze, každý z nich ovládal jednu nohu, koordinace pohybů tak byla velice složitá. Dokázali obcházet nábytek za pomoci všech čtyř rukou, stát opřeni, ale jinak se pohybovali obvykle na invalidním vozíčku. Giacomo a Giovanni Tocci neměli žádnou možnost odloučení, vycházeli spolu většinou celkem dobře, až na občasné problémy, které řešili stejně jako jejich vrstevníci, pěstmi. Do těchto soubojů se však vrhali v soukromí, skryti zvědavých pohledů okolí. Oba byli inteligentní a aktivně znali několik jazyků. Problémem se tak stávalo, domluvit se, kterým jazykem budou zrovna mluvit.
Turné po Evropě i po Americe
Ačkoliv jim v kojeneckém věku v italském Turíně lékaři předpovídali krátký život, během evropského turné, se ve Francii i Švýcarsku dočkali předpovědí středně dlouhého života. Při představení si je fascinovaní lidé nejen důkladně prohlíželi, ale také si kreslili obrázky jejich unikátní anatomie. Ve 14 letech odjeli do Ameriky, kde na svých turné vydělávali až 1000 dolarů týdně, což bylo tehdy nemalé jmění. Denně stáli sedm hodin opřeni o židli a titulky zde hlásaly: „Dvouhlavý chlapec" nebo „Největší zázrak přírody". Vystavování bylo stresující a ponižující. Dvě rozdílné lidské osobnosti prezentované jako podivuhodná přírodní hříčka.
Inspirace pro Marka Twaina
Během svého amerického pobytu inspirovali spisovatele Marka Twaina natolik, že sepsal příběh o siamských dvojčatech. Hrdinové tohoto příběhu byli ovšem autorovou představivostí natolik pozměněni, že ani jedno ze siamských dvojčat by se v nich rozhodně nepoznalo.
Do důchodu ve dvaceti a život v utajení
Ve dvaceti letech, v roce 1897, měli vystupování Giacomo a Giovanni Tocciových už zřejmě dost a rozhodli se odejít do důchodu. Vystupování jim přineslo neskutečné jmění, mohli si dovolit vrátit se do Benátek a pořídit si tam vilu. Jejich veřejná část života se tím uzavírá. Další zprávou o sedm let později byla informace o jejich sňatku. Každý z nich se oženil s jednou ženou, které byly údajně sestrami. Některé zdroje hovoří o tom, že se oba dočkali potomků, jiné zdroje informují o bezdětnosti, nebo o brzkém úmrtí. Každopádně vznikají spekulace o určení otcovství u případných dětí. Dva muži, dvě osobnosti, jedno společné pohlavní ústrojí. Jak kterému přiznat otcovství, pokud opravdu vzniklo? Ovšem zde už se pohybujeme na linii vytvořených spekulativních dohadů.
Nejasné datum úmrtí
Není nijak jisté ani datum jejich úmrtí. V roce 1906 proběhla zpráva o jejich smrti, avšak v roce 1911 byli oba podle jiných indicií živi a zdrávi. Zemřeli tedy pravděpodobně v roce 1940. Zda potomky měli, nebo ne se už nejspíš nedozvíme.
