Starodávné odrůdy zeleniny, které se vyplatí pěstovat

Starodávné odrůdy zeleniny, které se vyplatí pěstovat

Foto: Deepkcreation / Depositphotos

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Starodávné odrůdy zeleniny s často poutavým vzhledem nejsou určeny pouze profi pěstitelům či znalcům. Obvykle se snadno pěstují, jsou obzvláště chutné a odolné. Seznamte se.

Tuřín se jí od antiky

Tuřín, celým jménem „brukev řepka tuřín“ nebo lidově kolník, kvak či dumlík pochází z Indie. Dnes roste jak v tropických šířkách, tak v celé Evropě. Jí se již od antických dob. Ve starém Římě zjemňovali mnohé pokrmy i chleba semeny tuřínu. V časech, kdy brambory ještě neopustily americký kontinent a neovládly naše stoly, hrál tuřím důležitou roli na polích a talířích v celé Evropě. Poté se na něj neprávem zapomnělo.

Škoda pro civilizaci, protože jíst se ostatně dá nejen kořen, ale také zelená část. Křupavý, aromatický tuřín je možné připravovat nejrůznějším způsobem a chutná stejně dobře jako syrový salát, i dušený. Listy a stonky mají kyselou, štiplavou chuť a lze je připravovat podobně jako mangold nebo špenát, vařit či dusit. Tuřín se vysévá na jaře, aby jej bylo možné přesně po osmi týdnech sklízet. Ten, který byl vyset v pozdním létě, přichází na trh jako jarní tuřín. Pro oba platí: čím jsou menší, tím křehčí mají chuť.

Hadí osvěžění

Arménská okurka (Cucumis melo var. flexuosus) je vlastně meloun a dorůstá délky až jednoho metru. Při krájení vydávají vůni připomínající meloun. V rámci kulinářství jsou definovány spíše podle vzhledu než podle botanického zařazení, proto se jim říká mj. hadí okurka. Na zemi mají tendenci růst do oblouku, ale když se pěstují zavěšené, zůstávají poměrně rovné. Arménské okurky byly poprvé vyšlechtěny v Arménii v 15. století a přirozenou cestou se rozšířily do Nového světa. Dnes se pěstují v Kalifornii a jsou k dostání ve specializovaných obchodech s potravinami a na farmářských trzích ve Spojených státech i v Evropě.

Jajik je tradiční arménský pokrm, při kterém se běžně používají arménské okurky a který se předává z generace na generaci. Tato příloha se připravuje z okurek, jogurtu a česneku nebo máty. Obvykle se podává s pita chipsy nebo plochým chlebem a dobře se hodí také ke kuřecímu masu a rýži v horkých letních dnech. Podobá se řeckému tzatziki či tureckému caciku.

Reklama

Pruhovaná řípa

Červenou řepu znali již staří Asyřané. Ve starověkém Řecku si červenou řepu také velmi považovali a používali ji jako dar pro boha Apollóna. Staří Římané znali mnoho receptů na úpravu červené řepy a považovali si ji dokonce více než velmi oblíbeného hlávkového zelí. V anglických receptech se objevila poprvé ve 14. století. Salátová řepa či Chioggia je italská historická odrůda vyšlechtěná již v roce 1841. Vyznačuje se méně tradičním vzhledem kořenů. Bulva je světle červená, dužina bíločervená se soustřednými kruhy. Velikost kulovitého kořene je přibližně 5 cm. Při vaření se kroužky ztrácejí.

Žlutý Giallo na měsíc málo

Historický mangold ,Bright Yellow' neboli mangold žlutý Giallo u nás není příliš znám. Jedná se o silně rostoucí odrůdu se žlutými stonky a jemně nazelenalými listy, které vzájemně pěkně kontrastují. Je nenáročný, odolný a lze jej sklízet po mnoho měsíců. Z dobrého důvodu je to oblíbená odrůda. Mladé listy se hodí do salátů, větší listy se připravují obdobně jako špenát a silné stonky se hodí pro tepelnou úpravu - vaření, dušení, smažení.

Americký Francouz

Robustní fazole „Blauhilde" neboli fazol francouzský patří do čeledi bobovitých a je to velmi variabilní druh s dlouhou historií pěstování. Pochází ze Severní a Střední Ameriky. Fazole byly pravděpodobně poprvé pěstovány spolu s dýní a kukuřicí. Tyto tři plodiny tvoří „tři sestry", což je způsob doprovodného pěstování, který je nedílnou součástí původního amerického zemědělství. Francouzské fazole byly do Evropy přivezeny po dobytí Španělskem. Dnes jsou díky svým výživovým vlastnostem a zejména jako dobrý zdroj bílkovin a energie významnou plodinou po celém světě.

Přerostlý popcorn

Hlízy čistce (Stachys)
Hlízy čistce (Stachys) | Zdroj: 농수산식품유통공사 / Creative commons, CC-BY-SA

Stachys tuberifera (Stachys tuberifera) trochu připomíná přerostlý popcorn. Hlíznatá zelenina dozrává na podzim a má lehce oříškovou chuť. Jsou poživatelné syrové i vařené, mají tenkou blanitou kůži, křupavou dužinu a po umytí se jedí loupané i neloupané. Mají ořechovou příchuť a používají se syrové jako součást salátů, nebo se krátce povaří ve slané vodě a omastí máslem. Obecně čistec (Stachys) je velký rod rostlin z čeledi hluchavkovitých. Zahrnuje více než 300 druhů. Například první popis Stachys affinis provedl v roce 1833 Alexander von Bunge.

Tykev Marina

Stará odrůda dýně „Marina di Chioggia" vypadá trochu neobvykle, ale má velmi jemnou a pevnou dužinu. Jedna dýně může vážit až osm kilogramů. Původem z Jižní Ameriky se tato bradavičnatá zimní dýně dostala zpět do Španělska a našla si oblibu v Itálii. Toto tmavě oranžové ovoce se sladkou dužinou bylo koncem 16. století přivezeno do Benátek a rychle se stalo oblíbeným doplňkem tamní kulinářské kultury. Byla známá jako benátská dýně a její název byl odvozen od přístavní rybářské vesnice Chioggia na jižním cípu Benátek, kde se dlouho s oblibou pěstovala a prodávala.

Reklama
Reklama