Senior by měl zůstat co nejdéle doma. A k tomu by měl využít rodinu
Pořád se nám podsouvá, že staří a přestárlí patří do domova důchodců nebo do jiných typů ústavní péče. Skutečně je to náš nevyhnutelný konec? Pro všechny a nejvhodnější?
„Senior by měl zůstat co nejdéle doma. A k tomu by měl využít rodinu.
Ale ne zase jen rodinu, protože ta péče je velice náročná…,“
říká v podcastu Zdravé Zprávy Lukáš Drásta ze společnosti Senlife, která provozuje vlastní domovy pro seniory.
Tento typ je, a navíc ještě bude, velmi vyhledávaným a bohužel nutným. Moderní styl bydlení a života tomu nahrává. Jenže nic není černobílé. Podsouvat nám, že domov důchodců je jediné bydlení, není příliš správné.
Domácí péče by vždy měla mít přednost. Typické rysy moderní doby jsou však často proti takovému řešení.
Pro staroušky není dostatek místa
Nové generace rodin již nebydlí v těsné blízkosti starších. Vícegenerační bydlení se udržuje většinou na vesnicích a to ne vždy. Rodiny se stěhují za prací a dostupnějším vzděláváním pro děti. Že starší generace žije o patro výš nebo níž již není běžné, ale býval to dříve běžný model.
Pro staroušky není dostatek času
Ekonomická zátěž je pro dnešní rodiny vysoká. Často jsou ještě vystaveni extrémnímu tlaku ze strany zaměstnavatelů, takže volného času nezbývá mnoho, pokud vůbec nějaký. Péče o děti, rodinu je také náročnější, nároky škol a společnosti se zvyšují. Čas na péči o staré členy rodiny je vzácností.
Senioři se tak cítí přehlížení, ale často nevidí ten nátlak, kterému rodina čelí.
Protože za jejich časů nebyl, případně ještě žili několikagenerační stmelenec.
Kolik stojí domovy pro seniory?
Ceny domovů pro seniory jsou různé. Pohybují se v rozmezí od 13 do 100 tisíc záleží na každém domově. Ty běžné se pohybují kolem 20 tisíc měsíčně.Nelze předpokládat, že by ho někdo pokryl jen z důchodu. Seniorům se na domovy skládá rodina, případně prodávají majetek.
Pro mnohé je i to samotné velmi ponižující. Za dožití v cizím prostředí zaprodali svou minulost, často i dědictví po svých předcích. Nebo si připadají na obtíž, když ekonomicky na jejich úkor strádají jejich děti.
Život v seniorském domě není pro každého
Chceme žít v seniorských domech? Jsou typy lidí, kterým tento typ bydlení nevadí. Jiní se cítí doslova vytrženi i s kořeny a vsazeni do nevhodného prostředí. Navíc tu jsou i specifické zdravotní problémy, které přijetí do domova seniorů komplikují a znemožňují. Domovy například nepřijímají alkoholiky nebo lidé s postupujícími formami demence.
Introverti
Pro ně je často i jen taková představa noční můrou.
Je to jako žít v internátní škole a mít absolutní ztrátu soukromí, navíc bez naděje na zlepšení,
tak může znít úplně pochopitelný stesk. Pokud máte rádi svůj klid, rytmus, volte domovy, které jsou spíše bytovými domy. Ty se shání ale nejhůře, lidé jsou v nich však nejvíce spokojeni. Máte svůj byt, k dispozici však ošetřovatelské služby. Čekací lhůty na takové bydlení jsou však obrovské.
Extroverti
Snad jediný typ seniorů, který může dokonce v takovém zařízení ožít je ryzí extrovert, kterému i ve stáří chybí lidé. Izolace vlastního bytu jim nemusí dělat dobře. Komu i v pokročilém věku zůstane láska k lidem, ten tu najde hovory, zábavu, aktivity a pocit, že není sám.
Ale jak bylo řečeno na začátku, pobyt v domově důchodců a podobných zařízeních by měl být až druhou volbou, když už domácí péče nestačí.