Na Slovensku bylo objeveno nespočet důkazů o existenci upírů. Hroby byly obsypané mákem
Foto: Smit / Shutterstock
Na slovansko-avarských pohřebištích ze 7. až 8. stol. v Holiarech a Štúrově byly některé hroby porušeny již krátce po pohřbu. Ve Štúrove se našly dokonce tři kostry bez lebky, vyzvednuté po rozkladu těla. Podobné zásahy do hrobů byly zjištěny i na pohřebišti v Žitavské Tôni a na dalších místech.
Upír nebo vampír je démonická bytost, která má pravděpodobně kořeny ve slovanském prostředí. Protiupíří praktiky se u Slovanů začaly uplatňovat až od přechodu k pohřbívání nespálených těl. A na Slovensku se pravděpodobně upírů či osob, ze kterých měli ostatní strach, vyskytovalo poměrně dost. Tedy alespoň podle záhadných nálezů nestandardně pohřbených těl a tzv. protiupířích rituálů, které se praktikovaly ještě v nedávné době, píše na svém blogu portálu Pravda.sk v článku s názvem Záhady na Slovensku – upíri jeho autor s přezdívkou pieroaz55.
Rozdílné pojetí pohřbu Slovanů a Avarů
Pro představu vysvětlíme, že původní Slované pohřbívali své mrtvé žehem. Postupně se při svých výpravách setkávali s kulturami, které své mrtvé nespalovaly. Byzantinci, Sarmaté, Germáni, Hunové, Avaři - ti všichni pohřbívali kostrově. Zpočátku tedy poznáme Slovana podle toho, že byl spálen a pohřben na hřbitově s popelnicemi a mělkými hroby. Avšak Slované tento zvyk opustili pravděpodobně vlivem změn představ o posmrtném životě, vysvětluje autor facebookové komunity Historie světa.
V místech, kde se prolínala slovanská a avarská kultura, se objevuje při pohřebním ritu jeden zásadní rys: v některých hrobech byl pohřben nejen bojovník s celou válečnickou výbavou, ale také jeho kůň. Koně měli třmeny, které byly avarským přínosem evropskému jezdectvu. Ostruhy Avaři nepoužívali, koně poháněli bičíkem.
Slovansko-avarská pohřebiště byla rozšířena v dnešním Maďarsku, Slovensku, východním Rakousku a severním Srbsku. Původně se předpokládalo, že jezdec s koněm byl vždy Avar, kdežto pěší bojovníci a chudí beze zbraní byli Slované. Antropologické rozbory však ukazují, že i jezdci byli v řadě případů Slované, či míšenci.
Pohřebiště v Holiare (stejně jako Děvínská Nová Ves, Štúrovo, Žitavská Toň, Želovce, Šebastovce) patřilo k osadě, která měla strážní funkci, proto se zde vyskytuje vysoký počet bojovnických hrobů.
Ze strachu byla pitvořena těla před pohřbem
Vraťme se ale ke slovenským upírům. Dokladem strachu před návratem zemřelého do světa živých je například pohřeb ve skrčené poloze a zatížení zemřelého kameny (Chlaba). Z 9.-10. stol. známe doklady o druhotném porušení těl pohřbených asi z 270 hrobů, píše na svém blogu na Pravda.sk autor pieroaz55. Nejčastěji byla porušena lebka (byla přemístěna nebo rozbita) a horní polovina trupu.
Na pohřebišti ve Velkém Grobu byla lebka umístěna na hrudi. Poškození končetin mělo omezit pohybové aktivity. Jedinci se záměrně porušeným tělem, přemístěnou nebo rozbitou lebkou se našli například na pohřebištích v Čajakovcích, Bučanech, Nitře, Trhovci nad Váhem atp. Ze hřbitova v Liptovské Sítnici pochází nález fragmentu lebky muže z 10 cm železným hřebíkem vraženým do čela.
Z roku 1666 se zachoval záznam, že v Liptovském Trnovci vykopali tělo ženy a odťali její hlavu. V roce 1718 v Ľubovně vykopali tělo z hrobu z důvodu, že se neustále vracel. Odťali mu hlavu a celé tělo spálili. Nález kostry dospělého jedince pohřbeného dolů tváří, na kterém byla položena dřevěná rakev, pochází ze začátku 17. stol. ze Spišského hradu.
Nejtěžší zkouškou pro archeologa je často určit rozdíl mezi „zabitým upírem“ a „velmi krutou popravou“. Přežitky vampirismu se v některých oblastech Slovenska zachovaly až do začátku 20. století. Nejvíce případů se eviduje na Zemplíně, kde je upír běžnou součástí pověrových představ.
Prudké deště, velká sucha nebo nízká dojivost – za to všechno prý mohou upíři.
V roce 1903 ve Fekišovce na Zemplíně vykopali z hrobu ženu a vytrhli jí srdce. Tento příběh zachytil etnograf Jan Mjartan ve svých výzkumech. Respondenti mu vyprávěli, jak v obci učinili protivampírská opatření na mrtvé ženě, která jim údajně zabíjela drůbež. „Většina obyvatel si to už nepamatuje nebo o tom nechce mluvit.“
Pár měsíců po jeho smrti začal hynout dobytek, který rodina chovala. Když všechen dobytek uhynul, začali chřadnout i mladí muži z této rodiny. Nakonec lidé z vesnice vzali spravedlnost do vlastních rukou. Bez povolení úřadů exhumovali starcovo tělo a oddělili hlavu od těla. Samozřejmě tím naplnili skutkovou podstatu trestného činu hanobení mrtvého těla. Aktéři nelegální exhumace šli pochopitelně do vězení. Ale poté prý nastal klid a lidi ze vsi to utvrdilo v tom, že záhadný stařec byl opravdu upírem. Ještě tři čtvrtě roku po této kauze byl jeho hrob stále obsypán mákem a na železné bráně hřbitova byl velký česnekový věnec.
Česnek a mák
Traduje se, že základním ochranným prostředkem proti upírům je česnek nebo mák, který se považuje také za ochrannou magickou plodinu. Věřilo se, že upír musí sesbírat každé zrnko máku, a teprve potom se může vydat na svou pouť za brány hřbitova. Proto se velmi často hroby domnělých upírů posypávaly mákem.