Procházka se psem se změnila v dobrodružství. Fenka našla poklad ze 14. století

Kousek pod povrchem valašské půdy odpočívalo po šest set let bohatství, které by jeho původnímu majiteli vystačilo na několik let života. Náhoda a psí zvědavost ho přivedla zpět na světlo. Fenku Mášu totiž při běžné procházce v lese u Ústí na Vsetínsku zaujalo něco, co ji přimělo intenzivně hrabat. Její majitelé brzy zjistili proč – z hlíny vyčuhovala hliněná nádobka se starými mincemi.

Nález dva centimetry pod zemí vzbudil pozornost odborníků

Majitelé psa jednali zodpovědně a okamžitě kontaktovali Valašské muzeum. Odborníkům poskytli přesné informace o místě nálezu včetně údaje, že nádoba ležela jen asi dva centimetry pod povrchem. Archeologové místo důkladně prohledali, ale kromě samotného hrnku už nic dalšího neobjevili. To však nijak nesnižovalo význam objevu – jak později potvrdil deník iDNes, šlo o jeden z nejvýznamnějších archeologických nálezů v regionu za poslední roky.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Vypadá jednoduše, ale právě v tom tkví jeho největší past

26. 7. 2026

Poklad putoval na CT vyšetření

První odhady naznačovaly, že nádoba skrývá stříbrné pražské groše pravděpodobně z druhé poloviny 14. století. Než se však konzervátoři pustili do vyjímání obsahu, potřebovali přesně zjistit, co se nachází uvnitř pod vrchní vrstvou mincí. Hliněný hrnek proto absolvoval CT vyšetření v nemocnici, stejně jako by to udělal běžný pacient. Podle CNN Prima News tento postup odhalil, že nádoba je mincemi zaplněná téměř až po okraj. Teprve s těmito informacemi mohli odborníci začít s mimořádně opatrným vyjímáním.

Práce trvala dlouhé hodiny. Nakonec se z keramické nádoby podařilo vytáhnout 374 samostatných mincí plus slepenec několika dalších kusů. Potvrdilo se, že jde skutečně o stříbrné pražské groše ze 14. století. Část mincí byla navíc uložena ve zbytcích plátěného měšce, který sám o sobě představuje cenný nález – textilie se totiž v půdě zachovávají jen vzácně.

„Šlo o mimořádně cenný nález a jakákoliv chyba během jeho zpracování mohla mít fatální následky“, vyzdvihla práci muzejních odborníků radní Zlínského kraje pro školství a kulturu Zuzana Fišerová.

Co prozrazují mince o středověkém bohatství

Pražský groš patřil ve středověku mezi nejrespektovanější měny střední Evropy. Jeho ražbu zahájil král Václav II. kolem roku 1300 a díky vysoké kvalitě se používal daleko za hranicemi českých zemí. Mince obsahovala přibližně 3,5 gramu stříbra. Na jedné straně nesla královskou korunu, jméno panovníka a latinský nápis „Dei gratia rex Boemie“ (Z boží milosti český král). Druhá strana zobrazovala dvouocasého lva a text „Grossi Pragenses“ (Pražský groš).

Ražba pražských grošů pokračovala až do druhé poloviny 16. století. Mince se vydávaly za Lucemburků, Jiřího z Poděbrad, Jagellonců i Ferdinanda I. Habsburského, přičemž jejich vzhled zůstával po celou dobu víceméně stejný.

Kupní síla středověké mince

Za jeden pražský groš si člověk ve 14. století mohl pořídit větší kus sýra nebo másla. Boty stály asi tři groše, stejně jako sekera. Krávu jste pořídili za 20 až 50 grošů. Tyto částky je třeba poměřovat s tehdejšími příjmy – nekvalifikovaný nádeník vydělával asi pět grošů týdně, zručný řemeslník okolo dvaceti grošů. Z těchto prostředků museli živit často početnou rodinu, takže na luxus mnoho nezbývalo.

Majitel 380 grošů, které ležely v nádobě u Vsetína, rozhodně mezi chudé nepatřil. Podle odborníků by tato suma mohla jednotlivci vystačit i na několik let. Pravděpodobně šlo o tržbu zámožnějšího obchodníka, který své peníze ukryl v době válečných nepokojů. Z neznámých důvodů už se však pro svůj poklad nikdy nevrátil.

Přečtěte si také

Zlínská zoo patří k nejlepším v Evropě. Výlet můžete spojit s prohlídkou zámku

26. 7. 2026

Proč lidé ukrývali majetek do země

Ve 14. století nebylo ukrývání cenností do půdy ničím výjimečným. Časté války, loupežné výpravy a politické nepokoje nutily lidi schovat své bohatství na bezpečné místo. Archeologové považují takové nálezy za malé časové kapsle – každá mince vypovídá o době svého vzniku, obchodních vztazích i ekonomické situaci tehdejší společnosti.

Odměna pro nálezce

Aktuální peněžní hodnota pokladu byla odhadnuta na 1 330 000 korun. Nálezci podle zákona přísluší odměna ve výši deseti procent z hodnoty nálezu, což činí přes 130 tisíc korun. Fenka Máša by tedy měla mít s pamlsky vystaráno na dlouhou dobu. Její majitelé navíc prokázali vzorné občanské chování – nález okamžitě ohlásili a poskytli archeologům veškerou potřebnou součinnost.

Příběh valašského pokladu ukazuje, že i běžná procházka se psem může přinést nečekané překvapení. Díky pozornosti fenky Máši a zodpovědnému přístupu jejích majitelů se podařilo zachránit důležitý kus historie, který by jinak mohl zůstat navždy skrytý v zemi.