Přestali jste se v pandemii skoro sprchovat? Zbytek světa je na tom podobně. Má to své klady

Přestali jste se v pandemii skoro sprchovat? Zbytek světa je na tom podobně. Má to své klady

Foto: Shutterstock.com

Aktualizováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Spousta lidí se během pandemie sprchuje a koupe méně. Dokud si prý nikdo nebude stěžovat, hodlají si tento nový „zvyk“ ponechat. A jak je to u vás?

Heather Whaleyová, učitelka v mateřské škole z Connecticutu uvedla, že se vloni sprchovala o 20 % méně. „Musím? Chci?", ptala se. Akt osprchování se stal méně funkční záležitosti, ale více záležitostí "něco pro sebe udělat“. Stále používá deodorant a denně si myje „části, které je třeba“ v umyvadle a je si jistá, že tím nikoho neuráží. 

Její 22letá dcera, která se stále sprchuje 2krát denně, nový zvyk nekomentovala, stejně tak děti ze školky. "Děti ve věku 3, 4 a 5 let by vám řekly pravdu, pokud byste příliš nevoněli," dodala Whaleyová.

https://twitter.com/nytimes/status/1390267110748737537?s=20

Instalatéřina a rostoucí mobilita všechno změnily

Denní sprchování je poměrně novým fenoménem, ​​uvedl Donnachadh McCarthy, ekolog a spisovatel z Londýna. „Koupali jsme se jednou týdně a zbylé dny se umyli v umyvadle - podpaží a intimní místa - a bylo to," říká 61letý McCarthy.

Jak stárnul, sprchoval se každý den. Ale poté, co v roce 1992 navštívil amazonskou džungli zpustošenou nadměrným rozvojem, přehodnotil McCarthy svoje každodenní návyky vůči svému tělu i životnímu prostředí.

Posedlost čistotou jako společenský status

Reklama

Americká posedlost úklidem začala na přelomu 20. století, kdy se lidé po průmyslové revoluci začali stěhovat do měst, řekl dr. James Hamblin, profesor na Yale University a autor knihy Clean: The New Science of Skin and the Beauty of Doing Less.

Podle dr. Hamblina byla města špinavější, takže obyvatelé cítili, že se musí mýt častěji a výroba mýdla se stala běžnou. Vnitřní instalatérské práce se také začaly zlepšovat, což střední třídě poskytlo lepší přístup k tekoucí vodě.

Aby se bohatí lidé oddělili od chudých, začali investovat do voňavých mýdel a šamponů a začali se častěji koupat. „Stalo se to jakýmsi ´závodem ve zbrojení´," řekl Hamblin. „Byla to známka bohatství - pokud jsi vypadal, že máš na to, se každý den koupat."

Méně koupání = zdravější pokožka i planeta

Lékaři uvádějí, že sprcha denně je zbytečná a dokonce kontraproduktivní. Každodenní mytí mýdlem zbavuje pokožku jejího přirozeného mazu a zanechává ji suchou. Časté mytí rukou je ale žádoucí.

Osmiminutová sprcha spotřebuje podle Fondu pro výzkum vody až 17 litrů vody. Tekoucí voda po dobu dokonce pěti minut spotřebuje tolik energie jako provoz 60wattové žárovky po dobu 14 hodin. Časté mytí také znamená spotřebovávat více mýdla a plastových nádob, které se často vyrábí z ropy.

Sociální zvyky versus věda

Nina Arthurová, majitelka kadeřnictví Nina's Hair Care v Michiganu, uvádí, že měla mnoho klientek, které v menopauze cítily potřebu se sprchovat minimálně dvakrát denně. „Klientky mívají návaly horka i při sezení na židli," řekla. Jedna klientka dokonce žádala účes, který vydrží neustálé pocení.

Pandemie určitě neovlivní očistné návyky těchto zákaznic ani Arthurové, která uvedla, že chápe ekologický argument omezení koupání, ale své rituály nezmění.

Reklama
Zdroj článku:
nytimes.com
Reklama