Podivné pohřební rituály z celého světa: Požírání těl supy, tanec s mrtvými i korálky z nebožtíků
Foto: Bundesarchiv, Bild 135-S-12-50-22 / Schäfer, Ernst / Creative commons, CC-BY-SA
Jako Evropané jsme zvyklí na křesťanské pohřbívání do hrobů nebo kremaci. Proto nám některé pohřební rituály z jiných koutů světa připadají přinejmenším zvláštní. Tyto praktiky však vycházejí z dávných tradic, které jsou někdy starší než křesťanské.
Památka ve formě dekorace
Jihokorejci posunuli světově rozšířenou pohřební tradici ještě o krok dál. Z popela po kremaci pozůstalých si totiž nechávají vyrábět lesklé korálky. Jsou k dispozici v mnoha barvách od černé přes růžovou až po tyrkysovou. Tyto korálky ukládají do skleněných váz nebo mís a vystavují v bytě jako vzpomínku. V mnoha asijských zemích, kde je obzvláště ve městech nedostatek volného prostoru, je zpopelnění jedinou racionální možností. Tak proč odsuzovat tuto novou tradici, kdy se z milovaných blízkých vytvoří krásná památka?
Tanec s mrtvými
Famadihana či „obracení kostí“ je tradiční pohřeb konaný malgašským lidem na Madagaskaru. Při rituálu se exhumují těla z rodinných hrobek a mrtví jsou následně přebaleni do čistých látek. Pozůstalí poté tančí za zvuku živé hudby a nebožtíky přitom nosí nad svými hlavami. Když obejdou celou hrobku, vrátí opět těla k odpočinku. Podstatou procesu je víra v oslavu života mrtvého, kdy se duchové mrtvých po úplném rozkladu a příslušných obřadech připojí ke svým předkům. Famadihana se provádí jednou za 5–7 let a jedná se o poměrně mladou tradici, jejíž vznik se datuje do 17. století.
Nebeský pohřeb
Pod vznosným názvem „nebeský pohřeb“ se skrývá proces, kdy je nebožtík vystaven na horských vrcholech a ponechán živlům a mrchožravým ptákům, jako jsou supi a orli. Tento tradiční buddhistický rituál má dlouhou historii a praktikuje se v mnoha částech Asie, především v Tibetu, částech Mongolska, Číny, Indie a v Bhútánu. První písemný záznam o tomto zvyku se datuje do 12. století n. l. Archeologové se však domnívají, že jeho původ sahá do doby dávno před buddhismem. Některé důkazy dokonce nasvědčují spojitost s podobnými rituály starými 11 500 let.
Podstata rituálu se zakládá na buddhistické víře v reinkarnaci, kdy mrtvé tělo již není potřebné pro další cestu duše a je považováno za pouhou „prázdnou schránku“. Hluboký náboženský význam tohoto pohřbu proto dlí v odpoutání se od fyzického těla. Pohřeb začíná tím, že je nebožtík očištěn a oblečen do bílého šatu. Poté se tělo přenáší na rituální místo, kde je nařezáno na menší kusy, aby bylo lépe dostupné pro ptáky. Pozůstalí mohou celému procesu přihlížet, ale zpravidla se drží stranou, aby nezasahovali do náboženské praxe.
Egyptský rituál vážení srdce: Kdo byl hoden posmrtného života a na které duše čekalo věčné zapomnění
Podivné tradice z Filipín
Na Filipínách se dokonce setkáme s vícero zvláštními pohřebními tradicemi. Rozmanitost regionálních zvyklostí Filipínců totiž dala vzniknout ještě rozmanitějším bizardním pohřebním rituálům. Například lidé z Tinguian oblékají zemřelé do nejluxusnějších šatů, posadí je na židli a často jim vloží do úst zapálenou cigaretu. Lidé z Benguetu nejprve zakryjí oči zesnulých látkou a poté je umístí do křesla u vchodu do domu. Cebuanové zase oblékají děti, které se účastní pohřbů, do červených oděvů, aby snížili šanci, že uvidí duchy. V oblasti Sagada se rakve věší na útesech, aby duše zemřelých byly co nejblíže nebi. Lidé v Cavite zase umisťují nebožtíky ve vertikální poloze do vykotlaného stromu, který si zemřelý před svou smrtí osobně zvolil.
