Pomáháte číšníkům skládat talíře? Psychologové řekli, co to o vás vypovídá
Foto: Find Similar Images / Depositphotos
5 min
Někdo po jídle jen odejde, jiný automaticky sesbírá talíře, narovná skleničky nebo podá číšníkovi příbory. Zdánlivě obyčejné gesto ale podle psychologů vypovídá překvapivě mnoho o charakteru člověka. Empatie, pokora i schopnost spolupracovat se prý často ukážou právě u restauračního stolu.
Reklama
Malé gesto, které o člověku prozradí víc než dlouhý rozhovor
Psychologové už dlouhá léta upozorňují, že osobnost člověka se často nepozná podle velkých slov, ale podle drobných každodenních situací. A právě restaurace bývá jedním z míst, kde se charakter ukazuje velmi rychle. To, jak lidé jednají s číšníky, uklízeči nebo personálem obecně, totiž podle odborníků odráží jejich schopnost empatie, respektu i sociální inteligence.
V posledních měsících se na internetu začaly masivně sdílet články o tom, co znamená, když host po jídle pomůže číšníkovi sklidit ze stolu nebo alespoň uspořádá nádobí tak, aby personálu práci usnadnil. Psychologové podobné chování označují jako „prosociální jednání“, tedy spontánní pomoc druhým bez očekávání odměny.
Nejde přitom o to, že by člověk suploval práci restaurace. Důležitý je samotný impuls. Lidé, kteří automaticky projeví ohleduplnost vůči personálu, podle psychologických studií často vykazují vyšší míru takzvané přívětivosti, jedné z hlavních osobnostních charakteristik v psychologii.
Empatie, pokora a schopnost vnímat druhé
Podle odborníků mají lidé, kteří pomáhají personálu, často silnější schopnost vnímat potřeby ostatních. Jinými slovy: všimnou si, že číšník běhá mezi stoly, nestíhá nebo odnáší těžké tácy, a automaticky se snaží situaci alespoň trochu ulehčit.
Psychologie tento typ chování spojuje především s empatií a altruismem. Studie dlouhodobě ukazují, že lidé s vyšší mírou přívětivosti bývají ochotnější pomáhat druhým, spolupracovat a vytvářet harmonické vztahy.
Zajímavé je, že podobné projevy bývají spojovány také s pokorou. Výzkum Baylor University například ukázal, že skromnější lidé častěji spontánně nabídnou pomoc druhým než jedinci s výraznějším egem.
Právě restaurace je navíc specifické prostředí. Vztah mezi hostem a obsluhou totiž vytváří určitou sociální hierarchii. Někteří lidé mají tendenci personál ignorovat nebo se k němu chovat nadřazeně, jiní naopak vnímají číšníky jako rovnocenné lidi vykonávající náročnou práci. A právě druhá skupina bývá podle psychologů emocionálně inteligentnější.
Společné jídlo mění lidské chování
Vědci se zajímali také o samotný vliv společného stolování na mezilidské vztahy. Studie publikovaná v odborném časopise Physiology & Behavior zjistila, že lidé během společného jídla vykazují vyšší míru přívětivosti a menší potřebu dominance. Sociální interakce během stolování byly obecně pozitivnější než v jiných situacích.
Jinými slovy: společné jídlo přirozeně podporuje spolupráci, vstřícnost a sociální propojení. I proto psychologové tvrdí, že chování v restauraci může velmi dobře odhalovat osobnost člověka.
Mnoho lidí podobné situace zná z prvních schůzek nebo pracovních obědů. Právě způsob, jakým se člověk chová k obsluze, bývá často důležitější než to, co říká. Na sociálních sítích se dokonce pravidelně objevují příspěvky, že „nejrychlejší způsob, jak poznat charakter člověka, je sledovat ho v restauraci“.
Psychologové sice upozorňují, že jednotlivé gesto samo o sobě člověka nedefinuje, určité vzorce chování ale mohou hodně napovědět.
Nejde jen o slušnost. Roli hraje i výchova
Odborníci zároveň upozorňují, že podobné chování často souvisí s prostředím, ve kterém člověk vyrůstal. Lidé vedení k respektu vůči druhým bývají citlivější na potřeby okolí a častěji automaticky pomáhají i v běžných situacích.
Velkou roli hraje také zkušenost. Mnoho bývalých brigádníků z gastronomie přiznává, že po vlastní zkušenosti s prací v restauraci začali být k personálu mnohem ohleduplnější. Lépe si totiž uvědomují fyzickou i psychickou náročnost práce číšníků.
A právě tady psychologie mluví o takzvané perspektivní empatii, schopnosti představit si situaci druhého člověka. Lidé s touto schopností často automaticky reagují pomocí nebo vstřícností, aniž by nad tím museli přemýšlet.
Pomoc ano. Přehnané skládání talířů už ale nemusí být ideální
Zajímavé je, že samotní číšníci mají na „pomoc hostů“ někdy rozdílné názory. Někteří oceňují snahu a základní ohleduplnost, jiní upozorňují, že extrémní skládání talířů nebo přesouvání sklenic může práci naopak komplikovat.
Psychologové proto zdůrazňují, že nejde o dokonalé uklízení stolu, ale o samotný princip ohleduplnosti. Úsměv, poděkování nebo jednoduché uspořádání nádobí může být pro personál stejně příjemné jako samotná pomoc.
V době, kdy jsou restaurace i služby obecně pod velkým tlakem, navíc podobné drobnosti získávají na významu. Mnoho zaměstnanců gastronomie tvrdí, že právě slušní a empatičtí hosté jim často zachrání celý náročný den.
Charakter se ukazuje v maličkostech
Možná právě proto psychologové tvrdí, že charakter člověka nejlépe poznáme v situacích, kdy nemá důvod něco předstírat. Restaurace je jedním z těchto míst. Způsob, jakým se lidé chovají k personálu, totiž často nevychází z kalkulu, ale z automatických návyků, empatie a vnitřního nastavení.
A tak obyčejné podání talíře číšníkovi může někdy skutečně prozradit víc než dlouhé hodiny konverzace.
